Ad ACTA: rozhodne až zákon

08.02.2012 08:33

E15: V ulicích se protestuje, hackeři napadají weby, politici se opatrně vyjadřují – ve hře je dohoda ACTA. Mohla by zničit svobodný internet, nebo skončit bez většího povyku i důsledků v šuplíku.
Nedávno podepsaná smlouva ACTA (Anti-Counterfeiting Trade Agreement) vyvolala – do velké míry právem – celosvětovou vlnu protestů internetové komunity, srovnatelné s nedávno navrhovanou (a již staženou) dvojicí smluv SOPA/PIPA ve Spojených státech. Obrovské množství obvykle rozhořčených a emotivních komentářů bohužel vytváří nános, který trochu zamlžuje podstatu věci. Budu se věnovat několika důležitým aspektům smlouvy ACTA.
ACTA není zákon, ale právní rámec
V komentářích se často objevují názory, že tím, že jsme smlouvu ACTA podepsali, tak pokud ji nyní ještě nějak dále „ratifikujeme“ na evropské a lokální úrovni, okamžitě vstoupí v platnost zvěrstva jako zabavování notebooků a mobilů na hranicích, pokud budou obsahovat závadný materiál atd.
Toto není pravda – naštěstí. ACTA je pouze mezivládní smlouva, která nemá platnost zákona (a z principu jej nikdy nebude mít). Zatím pouze říká, že signatářské země jsou povinny přijmout zákony na ochranu proti padělkům a na ochranu autorských práv. Neříká, jakým způsobem to mají udělat, jaké mají vytvořit vymáhací mechanismy a podobně. Neříká, že mají země změnit, zrušit, omezit stávající zákony na ochranu soukromí či svobody projevu, a podobně. Jak je pro právní rámce obvyklé, je vágní – z toho ovšem povstalo dost nepochopení, protože si ji lze vykládat na mnoho způsobů, včetně extrémních.
Je tedy pouze na jednotlivých zemích – tedy i na nás – zda se na smlouvu ACTA vrhneme (jako bohužel často) stylem papežštější než papež, nebo zda budeme rozumní. Česko – i jiné státy – mohou k dohodě ACTA přistoupit minimalisticky, tedy že přijmou pouze ta opatření, která neporušují stávající legislativu – nápověda: například stávající český autorský zákon – a tím se celá ACTA stane natolik bezzubou, že z ní bude spíše smlouva ad acta. A České – i jiné státy EU – k dohodě ACTA vůbec nemusejí přistoupit.
Dohodu ACTA podepsalo osm zemí (mj. USA, Austrálie, Kanada, Japonsko), v nich tedy dohoda již platí, tedy ukládá přijmout lokální legislativy. Jenomže ani v těchto zemích nemění moc na stávající situaci – uvedené státy již nyní mají poměrně přísnou legislativu na ochranu autorských práv. Komentátoři – znalí lokální právní problematiky více než já – tvrdí, že v těchto státech ACTA nic nemění. Evropská Unie svým podpisem říká: „hodláme ji podepsat v budoucnu, pokud ovšem budou členské státy pro“.
Je na ACTA vůbec něco dobrého? Ano, je
ACTA znamená Anti-Counterfeiting Trade Agremeent, česky zhruba Obchodní dohoda proti padělání (padělkům, padělatelství). Její část, která se zabývá právě touto oblastí, tedy padělky a paděláním, je podle mého názoru v principu zcela správná a je namístě, aby celosvětový právní rámec, který bude padělání a padělkům bránit, vznikl a byl v jednotlivých legislativách realizován.
Jak jsem již psal jinde, padělky považuji za čistokrevnou zlodějnu a podvod, který má silně negativní, až životu nebezpečné důsledky (viz padělky léků!) na koncové spotřebitele, a legislativu, která chrání koncové spotřebitele před nebezpečím ze strany organizovaných skupin, považuji za apriorně potřebnou. Jednotlivec je proti organizované skupině vždy v nevýhodě a zaslouží si ochranu. A pro nechápavé nebo nechápající dodám: organizovanou skupinou nemusí být jen banda gangsterů… může jí být i velká, světová a globální korporace.
A je na ACTA něco špatného? Ano, mnoho
První a zásadní věc, která dělá z ACTA „nečistou věc“, je záměrné rozostření záběru na věci zločinné i věci sporné. Je to něco, jako kdyby byl přijat drakonický zákon, který trestá přepadání na ulici za bílého dne, ale současně někde drobným písmem v 28. odstavci dole napsal „týká se též plivání na zem na autobusových zastávkách“. Ať klidně vznikne ACTA proti padělatelství, ale pouze proti němu, a rád ji podepíši, pokud by tedy o to někdo stál. Jestli se v tzv. vietnamských krámcích i jinde dnes prodávají oděvy a obuv „světových značek“ atp., považuji to za zlý čin rovný krádeži, který by měl být stejně trestán.
Ale otázka takzvaného digitálního pirátství – což není padělatelství, nikdo nevydává autorské výrobky za své, nikdo nezastírá jejich autorství – je situace úplně jiná a vyžaduje především kvalitní veřejnou diskusi dříve, než budou přijímány nové zákony.
ACTA totiž pod padělky (counterfeit goods) schovává nejen „adidasky z krámku na tržnici“, ale i digitální díla šířená po Internetu.
Kromě míchání „hrušek s jabkama“ je na dohodě ACTA zcela bezpečně odsouzeníhodná jedna věc a to, jakým způsobem tento právní rámec vznikal: v naprostém utajení a s vyloučením diskuse nejen veřejnosti, ale i odborných platforem (institucí atd.). Toto je neslýchané, na druhé straně si ale myslím, že právě utajená tvorba této dohody bude nakonec hřebíkem do její rakve.
ACTA konkrétně
Nevím, kolik novinářů a komentátorů si dalo tu práci tuto dohodu přečíst, já ano Už preambule sděluje pár zajímavých věcí: signatáři berou jako daný a výchozí fakt, že
„účinné vymáhání práv duševního vlastnictví je zásadní pro udržitelný ekonomický růst napříč všemi odvětvími a globálně“ „rozšiřování služeb, které šíří porušující materiály podkopává udržitelný růst světové ekonomiky, poskytuje financování pro organizovaný zločin a ohrožuje veřejnost (!)“
Už toto je velmi silně sporné, zejména v otázce digitálně šířených materiálů, ale dokonce i u mnohého fyzického zboží. Uvedu příklad: představme si, že nějaká asijská firma se rozhodne stoprocentně zkopírovat produkty a služby – řekněme – firmy Apple a uvést je na trh, nikoli jako padělky, ale pod svými značkami. Víte, co se stane, víte, jak to ovlivní úspěch a profit firmy Apple? Vůbec nijak.
Uvedu druhý příklad: někdo se rozhodne zkopírovat světově superúspěšný koncept energetického nápoje Redbull a přivést na svět pod svými názvy, jako je Semtex a podobně, vlastní energetické drinky. Jak to ovlivní byznys firmy Redbull? Víceméně nijak.
V dalších odstavcích ACTA mimo jiné praví – abych doložil to, co uvádím bez důkazu výše (pozn. red.: autor vychází z vlastního překladu anglického originálu, který se nemusí doslovně shodovat s oficiálním českým zněním smlouvy):
„Každá smluvní strana si sama zvolí způsob zavedení požadavků v této smlouvy v rámci svého právního systému.“ „Tato smlouva nevytváří žádný závazek smluvní strany, aby aplikovala opatření v případech, kde ochrana duševního vlastnictví není pokryta jejími vlastními právy a regulacemi.“
Smlouva se v dalším textu zejména dotýká přeshraničního šíření materiálů, kterých se týká; zde je potřeba říci, že vzhledem k tomu, že jejím kolektivním podepisovatelem je Evropská Unie, nejedná se o hranice mezi (například) Českem a Slovenskem, ale o hranice (z těch, které se nás týkají), na hranicích EU.
Smlouva výslovně uvádí, že je zatím „otevřeným návrhem pro vyjednávací partnery“ (mezi nimi je jmenována i Česká Republika) a další země, které k ní mohou přistoupit do 1. května 2013.
Lidé, kteří proti ACTA hodlají vyrážet do ulic, netuší, že existují desítky dalších právních rámců, desítky dalších mezivládních smluv, ke kterým Česká republika i další státy EU přistoupily a které jsou pro jejich životy možná ještě zásadnější. Různé mezivládní dohody jsou hezká věc, ale český občan se řídí – naštěstí – pouze a jen zákony tohoto státu. Dokonce i konkrétně oblasti práv duševního vlastnictví se dotýká dříve přijatá dohoda TRIPS – na kterou se mimochodem ACTA často odvolává – a okolo které se, pokud se nepletu, nevedla ani sebemenší veřejná diskuse, o pochodních na náměstích ani nemluvě.
Pokud bude smlouva aplikována, co hrozí nejvíce?
Předpokládejme, že dojde k naplnění „černého scénáře“ a ACTA bude v podstatě otrocky aplikována do českého práva, čeho se bát nejvíce? Především následujícího:

• Legislativa může vynutit velmi rychlé zastavení porušující činnosti (typicky činnost „datových úložišť“)

• Je možné stanovit náhradu škody ve vysoké výši, například jako prostý součet koncových cen všech autorsky chráněných děl, která byla stažena (opět to může být velká hrozba pro servery typu Ulož.to)

• Je zde jistá hrozba pro internetové providery, kteří mohou být vyzváni k odhalení totožnosti svých zákazníků porušujících autorská práva (nicméně pokud místní zákon na ochranu soukromí toto neumožňuje, provideři nic poskytnout nemusí). Konflikt dvou zákonů ale nevěští moc dobrého.

• Určitou hrozbou je otázka kontrol při překračování hranic. ACTA však kriminalizuje ty, kteří si z celé věci udělali živnost, vydělávají na ní – tedy kromě pašeráků padělaného zboží nejvíce servery typu Megaupload či Ulož.to.

Schválení smlouvy v EU je spíše méně pravděpodobné
Pro občany ČR a okolních zemí je podstatné, jak se k věci postaví Evropský parlament. Pravděpodobnost, že dohodu schválí – a tedy otevře dveře k jejímu přijetí ve členských státech – dle mého názoru není moc velká. Je zde již jakýsi precedent: před rokem se v Evropském parlamentu projednával návrh (tzv.draft) této smlouvy a byl zamítnut naprosto zdrcující většinou – 663 poslanců proti, 13 pro. (Stojí za zmínku, že jedním ze čtyř europoslanců, přezdívaných „mušketýři proti ACTA“, kteří nejostřeji a nejotevřeněji formulovali své výhrady, je i Zuzana Roithová z KDU-ČSL).

Je fakt, že současné znění smlouvy je podstatně zmírněné oproti draftu z loňského roku, ale europoslanci jsou proti ní z principu – říkají: my tvoříme právní prostředí v EU, a to i včetně bojů s padělky a „digitálním pirátstvím“, my víme, co máme dělat, nepotřebujeme k tomu aplikovat cizí smlouvu. Je zde vlastně rozpor mezi vládou EU (Evropskou komisí), která smlouvu ACTA přijala a mezi evropským (zákonodárným) parlamentem, který trochu uraženě říká – nám nemusí a nebude nikdo cizí předepisovat texty evropských zákonů; od toho jsme zde my.

Bojme se spíše novely českého autorského zákona
Dohody ACTA se tedy v současné době není potřeba příliš dát, nicméně je správné, že jsou strážci internetových svobod „bdělí a ostražití“; průmysl se jen tak nevzdá, vyhodíte jej dveřmi a zkusí vejít oknem. Domnívám se ale, že ti, kteří ve velkém stahují autorsky chráněné materiály, by se měli bát spíše některé z příštích novel českého autorského zákona.

Ten je v mnoha ohledech nevyhovující (aktuální velké třenice jsou ohledně kolektivní správy autorských práv), ale stále v něm zůstává klíčová pasáž na „právo vytvořit si kopii pro vlastní potřebu (atd.)“, z čehož i z dalšího textu vyplývá to, co Češi dobře vědí, a to, že mohou legálně stahovat a využívat autorsky chráněná díla (tj. hlavně hudbu a filmy, nikoli software).

Ve většině vyspělých zemí je nezákonné jak sdílení, tak stahování – u nás pouze sdílení. Myslím, že pokud bude navržena velká novela autorského zákona – hovoří se o tom docela intenzivně – bude v ní stahování postaveno mimo zákon stejně jako je dnes sdílení, což samozřejmě bude mít na českou „pirátskou scénu“ zásadní dopad.

Český překlad „Dohody proti padělatelství ACTA“. Můžete si

stáhnout PDF english version zde,