Atentát v Sarajevu Velkou válku zahájil. Co ji ale způsobilo?

CT24: Praha – I sto let po jejím vypuknutí obestírá první světovou válku, její příčiny i roli Čechů v jejích počátcích, mnoho pověr a nejasností. Oficiálním důvodem zahájení konfliktu je sice sarajevský atentát na následníka trůnu Františka Ferdinanda, například Srbové se s tím ale dodnes nechtějí smířit a existují i teorie zahrnující vzájemné soupeření Německa a Rakouska-Uherska o vliv na Balkáně, stejně jako snahu Ruska upevnit své postavení v této oblasti. Zatímco v politických kruzích válka do jisté míry visela ve vzduchu, běžní lidé si ji podle historiků nedokázali představit, tím spíše v Čechách, kde ochota bojovat za spíše vzdálené Rakousko-Uhersko už dávno opadla.

Byl sarajevský atentát skutečnou příčinou vypuknutí války?

Bezprostřední příčinou první světové války byl podle většiny historiků sarajevský atentát na následníka rakouského trůnu Františka Ferdinanda d'Este, který 28. června 1914 spáchal bosenskosrbský politický aktivista Gavrilo Princip. Ani 100 let od vypuknutí první světové války se Srbsko nechce spokojit s historickou rolí původce světového konfliktu, jako důkaz dokonce bosenskosrbští archiváři zveřejnili dopis poukazující na to, že Vídeň plánovala válku už rok před sarajevským atentátem.

Utajovaný dopis rakouského guvernéra Bosny a Hercegoviny Oskara Potioreka vídeňskému ministru financí Leonu Bilińskému z května 1913 podle archivářů svědčí o tom, že Vídeň válku proti Srbům plánovala víc než rok předtím, než Princip na Františka Ferdinanda d'Este zaútočil. "Jen toho využili, aby zrealizovali už existující plán a dohodu mezi německými a rakousko-uherskými generály," myslí si Miroslav Jovanović z Institutu Ivo Andriče.

Mezinárodní vědecká komunita se srbskou argumentací nesouhlasí. "Procesy, které vedly k 1. světové válce, jsou dobře probádané a ten dokument, který archiváři bývalé Jugoslávie objevili, do nich víceméně zapadá," míní historik Tomáš Jakl.

Válka už visela ve vzduchu

Dagmar Hájková z Masarykova ústavu a Archivu Akademie věd ale podotkla, že válka v období před atentátem visela ve vzduchu a její vypuknutí očekávaly i takové osobnosti jako budoucí československý prezident Masaryk. "V pamětech T. G. Masaryka je, že Masaryk počítal s tím, že bude válka, ale nečekal, že přijde tak brzo," řekla Hájková.

Historici poukazují na to, že se už před válkou formovala politicko-vojenská uskupení, která později dala vzniknout dvěma stranám válečného konfliktu: Trojspolku a Trojdohodě. "Nesmíme si představovat nějaké útočné militantní bloky, ono to vznikalo jako politické bloky s tajnými vojenskými doložkami. K válce pak spíš vedla logika těch bloků a vzájemných zajišťovacích a vojenských smluv, kterými byly členské státy provázány, než systematický, vojenský expanzivní program jednoho nebo druhého bloku," upozornil historik Ivan Šedivý z Filozofické fakulty Univerzity Karlovy s tím, že pevnější podobu měl Trojspolek a Trojdohoda byla spíše volnější uskupení.

Do Trojspolku patřila Itálie, která se vzápětí po vypuknutí války stala neutrální a potom vstoupila na stranu Dohody. Na druhou stranu ke Trojspolku se zase přidalo Turecko, jádrem však bylo Rakousko-Uhersko a Německo. Trojdohodu tvořila Francie, Velká Británie a Rusko. "Upřímně řečeno do války se proti sobě dostaly Rakousko-Uhersko a například Velká Británie. Tedy státy, které spolu neměly už desítky let žádné spory. Stejně tak Rakousko-Uhersko rozhodně nemělo žádné spory s Belgií," upozornil také historik.

O vliv na Balkáně bojovalo Rakousko-Uhersko, Německo i Rusko

Existují také teorie, že na válce mělo zájem Rusko, protože mělo tendence proniknout do Evropy skrze myšlenku panslovanství. "Rusko určitě mělo zájem na Balkáně, Srbsko bylo pro něj klíčový bod, proto se tam tak angažovalo," potvrdila Hájková. "Rusko nějakým způsobem využívalo slovanskou kartu na Balkáně a ve střední Evropě, ale mělo to své hranice. Viděli v tom tedy spíš nástroj, který by mohl vést k nějaké destabilizaci regionu, k revoluci," mírní ale důraz na ruskou roli Šedivý.

O vliv na Balkáně bojovalo Rakousko-Uhersko, Německo i Rusko

Existují také teorie, že na válce mělo zájem Rusko, protože mělo tendence proniknout do Evropy skrze myšlenku panslovanství. "Rusko určitě mělo zájem na Balkáně, Srbsko bylo pro něj klíčový bod, proto se tam tak angažovalo," potvrdila Hájková. "Rusko nějakým způsobem využívalo slovanskou kartu na Balkáně a ve střední Evropě, ale mělo to své hranice. Viděli v tom tedy spíš nástroj, který by mohl vést k nějaké destabilizaci regionu, k revoluci," mírní ale důraz na ruskou roli Šedivý.

Na Balkáně se také střetávaly zájmy Rakouska-Uherska a Německa. "Balkán byl tradičně poslední prostor, kam Rakousko-Uhersko expandovalo po roce 1866, po prohře u Hradce Králové. V posledních dekádách před válkou ovšem pozorujeme velmi razantní nástup Německa, které do tohoto vstupuje jako ekonomicky silnější a navíc průmyslově vyspělý partner. U něho to zase byla spojnice na dráze na Blízký a Střední východ," upozornil Šedivý na to, že existují teorie, že Rakousko-Uhersko a Německo urychlily vypuknutí války, protože si se vzájemným napětím na Balkáně moc nevěděly rady.

• "Je i spiklenecká teorie, že Františka Ferdinanda zprostředkovaně přes srbské atentátníky nechala zabít německá tajná služba," uvedl historik.

Zatímco v politických kruzích už tedy představa otevřeného konfliktu existovala, v myslích lidí byla možnost války spíše vzdálenou představou. "Na velkou válku v lednu 1914 nepomýšleli ani ti největší snílci. A jestliže se v druhé polovině roku 1914 začíná občas někde slovo válka objevovat, nikdo si nepředstavuje, že to bude válka úplně nové kvality. Dosud byla zkušenost, že se války v 19. století odbývaly relativně rychle a relativně odděleně od zázemí. Na takovou válku, jaká měla přijít, nepomýšlel nikdo snad ani ještě v prvních dnech války," popsal Šedivý. "Nikdo si nedokázal představit, že by šlo o válku, která bude v předpokoji monarchie," doplnil Jiří Rajlich z Vojenského historického ústavu.

Evropa 1914

Byla opravdu nálada v mobilizovaném Česku tak bezvadná, jak tvrdil hrabě Thun?

"Spousta lidí na přelomu července a srpna nevěřila, že válka vypukne," doplnil představu nálady v českých zemích dramaturg pořadu Velká válka Tomáš Brzobohatý. Válku podle něj tehdy vítalo spíš obyvatelstvo německého než českého původu. "Že nálada obyvatel byla bezvadná, napsal český místodržící hrabě Thun o českých manifestacích na podporu války, které ale vzápětí zrušil," připomněl Brzobohatý oblíbenou pověru.

• Historik Ivan Šedivý: "Určitě si nikdo nepředstavoval, že přijde Velká válka nebo světová válka, tím byli překvapeni všichni."
• Historik Jaroslav Galandaurer: "To máte jako o smrti, každý ví, že to přijde, a nikdo si to nedovede představit."

Největší mobilizace v českých dějinách proběhla úspěšněji, než úřady čekaly

"Samozřejmě to české nadšení někde umírat pro monarchii už mělo v té době značné limity," řekl Šedivý s tím, že Češi dříve k Rakousku-Uhersku loajální byli, z monarchie se jim ale nedostalo vděku. "Rakouské úřady měly určitou nedůvěru k českému obyvatelstvu a bály se, že mobilizace bude neúspěšná," řekl Brzobohatý s tím, že českých mužů narukovalo mnohem víc, než úřady čekaly, což způsobilo problémy například s prostorem v kasárnách, výzbrojí a výstrojí a chyběly třeba i uniformy. "Rakouské úřady byly do jisté míry překvapeny, že čeští muži narukovali tak spořádaně," potvrdil Brzobohatý.

Rčení 'v první bitvě všichni utečou jako Češi' se dokonce dostalo až do světové literatury a zmiňuje ho i Ernest Hemingway. Špatná pověst českých vojáků vznikla na haličské frontě, kde byly obrovské zmatky a kde bylo opravdu hodně přeběhlíků – až 35 % českých vojáků bylo označeno jako nezvěstní, a to i včetně mnoha plukovníků. Pověst rádi šířili německy mluvící velitelé i čeští vlastenci. "Češi v té době necítili Rusy jako osudového fatálního nepřítele, naopak neviděli moc velký důvod, proč by proti ruským vojákům měli bojovat," potvrdil Šedivý. "Loajalita vůči dvoru a vládě už rapidně upadala, poněvadž řada z věcí, o které Češi usilovali už od roku 1848, se nikdy nenaplnila," dodal Šedivý s tím, že v té době už se začal ukazovat v řadě společenských vrstev rozpor mezi loajalitou národní a loajalitou státní.

• Velká válka – první válečný konflikt v dějinách, který zasáhl téměř celý svět. Zahynulo při ní téměř deset milionů vojáků a 8,5 milionu civilistů. Vypukla 28. července 1914, kdy Rakousko-Uhersko, podporované Německem, vyhlásilo válku Srbsku. Záminkou se stal atentát na následníka rakouského trůnu Františka Ferdinanda d'Este. Válka nakonec umožnila mocenské posuny v Evropě i vznik několika nových států včetně Československa.