Curiosity na Marsu: vrtání, podivné objekty a noční směny
VTM: Laboratoř Curiosity se blíží k pěkně kulatému číslu dvou set solů – tedy dní na Marsu. Co zrovna teď dělá?
Vozítko Curiosity už má za sebou čtvrtinu plánované primární části mise. Na povrch rudé planety přistálo 6. srpna 2012 a v době přípravy tohoto článku po něm zatím ujelo asi sedm set čtyřicet metrů.Nedávno na sebe laboratoř strhla pozornost zejména kvůli prvním vrtům do marsovského povrchu. Vrty na obrázcích nejsou nikterak velké a hluboké. Jejich průměr je přibližně 1,6 cm a hloubka maximálně 6 cm. Jedná se však z hlediska výzkumu Marsu o velký krok v před, neboť předešlí roboti podobné kousky neuměly.
Curiosity má na palubě kompletní vrtnou výbavu a to včetně metličky k očištění povrchu. Odvrtané vzorky se dostanou do některého ze dvou přístrojů k analýze. V případě SAM se zahřejí a přístroje budou zkoumat uvolněné plyny. Přístroj CheMin zase zkoumá vzorky rentgenovým zářením. Curiosity vyzkoušela také „bezkontaktní“ variantu, kdy do vyvrtaného prachu pálila laserem. Odpařený prach pak zkoumaly přístroje roveru.Ještě před prvními vrty se Curiosity pochlubila tím, že pracuje i v noci. Rover nepoužívá jako zdroj solární panely ale plutonium, ačkoli to samo o sobě není pro práci v noci podstatné. Také „sluncem poháněná“ vozítka totiž mohla fungovat v noci díky bateriím. Mnohem větší výhodu má toto řešení v možnosti práce během marsovské zimy, kdy Opportunity nebo Spirit musely práci omezit.
Curiosity pořídila noční snímky několika kamenů, které byly nasvíceny bílým nebo ultrafialovým světlem. Cílem je hledání fluorescenčních minerálů.
Kromě nádherných fotografií vzbudí čas od času větší pozornost nález podivně vypadajícího objektu. Do dneška už takové případy byly nejméně tři. Zatímco jeden se záhy vysvětlil jako kus izolace z Curiosity, druhý byl pravděpodobně slepencem minerálů a tak trochu vyšuměl do ztracena.
Na začátku února se objevily další snímky, na kterých je vidět kovově vyhlížející objekt vystupující ze skály. Vědci však i tentokrát přispěchali s vysvětlením, podle něhož jde o zcela běžný přírodní útvar. Jedná se o součást skály, která je tvrdší a odolnější vůči erozi.
PETR KUBALA
