EURO,Růst DPH,Inflace,Daňová reforma......
České miliardy na záchranu eura? Ekonomka: Tak to je na hlavu
Parlamentni Listy: Premiér Petr Nečas zůstal spolu s dalšími třemi předsedy vlád v miniskupince zemí, které se na summitu Evropské unie odmítly připojit k plánu Německa a Francie řešit dluhovou krizi změnou Lisabonské smlouvy. Třiadvacet států však dohodlo vznik fiskální unie, která má být vytvořena příští rok v březnu. Podle ČSSD jde od Nečase o pokračování politiky škodící ČR, naopak za správný jeho postoj označil prezident Václav Klaus.
Na summitu Evropské unie se nepodařilo Německu a Francii ani po deseti hodinách jednání prosadit plán na změnu Lisabonské smlouvy, proti čemuž se postavily Velká Británie a Maďarsko. Cílem bylo dohodnout společné řešení dluhové krize, čemuž by mělo pomoci vytvoření fiskální unie. Ta bude řešena formou mezivládních dohod. Česká republika a Švédsko podmínily své případné připojení souhlasem parlamentu.
Už od března příštího roku má vzniknout nová fiskální unie, která bude znamenat zvýšenou rozpočtovou zodpovědnost. Třiadvacet ze sedmadvaceti členských států Evropské unie se dohodlo na tom, že napříště už nebude možné, aby některé země beztrestně překračovaly rozpočtový deficit, který podle maastrichtských kritérií činil tři procenta hrubého domácího produktu.
Nečasova vláda pokračuje v politice škodící zemi
Navíc nově budou muset země fiskální unie své státní rozpočty sestavovat tak, aby schodek tvořil maximálně půl procenta HDP. Původní tříprocentní deficit bude povolen jen za výjimečných okolností způsobených špatnou konjunkturou. Nad předkládáním vyrovnaných rozpočtů bude bdít Evropská komise, která bude oprávněna požadovat potřebné změny. Porušení pravidel bude postihováno automatickými sankcemi.
Výsledek summitu označil prezident Václav Klaus za pragmatický, a to, že Česko nepodpořilo novou reformní smlouvu, za správné. S velkou kritikou naopak přispěchala opoziční ČSSD. „Nečasova vláda tímto svým postojem pokračuje v politice škodící naší zemi," prohlásil pro ParlamentníListy.cz ministr financí stínové vlády ČSSD Jan Mládek.
Nemůžeme zůstat v izolaci mimo jádro EU
Pozastavuje se nad tím, s kým zůstalo Česko ve skupině těch, co s dohodou nesouhlasili. Vždyť Velká Británie by raději vystoupila z EU, než by dopustila nějaký negativní dopad na největší evropské finanční centrum, což je Londýnská City. „A maďarská vláda to dělá z politických důvodů, když rozehrává národoveckou notu a omezuje v zemi kdeco. Kdybych chtěl být ošklivější, tak řeknu, že je už teď polofašistická. A do takového spolku se ženeme," upozorňuje Mládek.
Podle ekonomického experta ČSSD by si Nečasův kabinet měl uvědomit závislost země na zpracovatelském průmyslu a jeho vývozu, z něhož většina jde do Evropské unie a především do Německa. „Nemůžeme být na okraji, v izolaci, mimo eurozónu, možná i Evropskou unii," varuje stínový ministr financí.
Bez fiskální unie budeme moci profitovat z nezávislosti
Se zcela opačným názorem přichází Markéta Šichtařová, ředitelka Next Finance, nezávislé analytické společnosti, která se zaměřuje na ekonomické a finanční analýzy. "To, že se Česko nestane součástí fiskální unie, nám přinese jenom výhody. Budeme se moci chovat nezávisle, mít nezávislou fiskální politiku, z toho můžeme jen profitovat," tvrdí pro ParlamentníListy.cz Šichtařová.
„A ani bruselský dozor nezaručí, že se státy budou chovat rozpočtově zodpovědně. Naopak si myslím, že fiskální unie stejně nebude dodržována, jako nebyl dodržován pakt stability a růstu," připomíná analytička dohodu, která měla zabránit tomu, aby země eurozóny případnými vysokými schodky státních rozpočtu neohrožovaly stabilitu eura a nezvyšovaly inflaci v eurozóně.
Být ČSSD u moci chová se jako polská vláda
Sociální demokracie je ale postupem premiéra Nečase znepokojena a žádá celonárodní diskusi na toto téma. Nemyslí si totiž, že koalice bude chtít, aby se Česko stalo součástí fiskální unie. „Kdyby s tím premiér Nečas souhlasil, tak řekne ano a nechá si to pak potvrdit parlamentem. Vláda ČSSD by se chovala jako polská vláda," uvádí ekonom ČSSD pro ParlamentníListy.cz severního souseda jako příklad, jak hájit zájmy své země.
Do řešení dluhové krize bude více zapojen Mezinárodní měnový fond, do něhož mají členské země EU přispět 200 miliardami eur. Podíl ČR by měl v průběhu příštích let činit 3,5 miliardy eur, tedy přibližně 89 miliard korun. Tuto možnost nevyloučil premiér Nečas ani prezident Václav Klaus. Ten na setkání EURO Business Breakfast prohlásil, že o tom lze uvažovat, pokud s tím nebude spojeno členství v evropské fiskální a následně politické unii a bude to ad hoc řešení bez změny smluv.
Zachraňovat euro by od nás bylo postavené na hlavu
„Česko by se v žádném případě nemělo podílet na záchraně eura jakoukoli půjčkou. Jednak je to dopředu ztracená bitva, protože euro se nepodaří zachránit. A jednak bychom zachraňovali něco, čeho se sami nechceme zúčastnit. To je celé postavené na hlavu," poukazuje pro ParlamentníListy.cz Šichtařová na kurióznost naší účasti při záchraně eura.
Autor: Jiří Hroník
Růst DPH přinese nekvalitní potraviny a onemocní lidé. Odborníci vážně varují
Parlamentni Listy: Podle některých ekonomů zvýšení a sjednocení DPH na 20 procentech nepřinese zemi to, co si od toho vláda a ministerstvo financí slibuje, ba naopak. Pro Parlamentnílisty.cz dokonce ekonom Vlastimil Tlustý připustil, že to může mít opačný efekt. Lidé se budou snažit šetřit, přestanou nakupovat a potraviny se pokusí produkovat z vlastních zdrojů, například drobným zahrádkařením a zemědělstvím. Již takhle ohroženou ekonomiku země to může ještě více brzdit.
„Když sjednotíte DPH na 20% nevyberete víc, je to kontraproduktivní návrh,“ řekl ParlamentnímListům.cz Vlastimil Tlustý (ODS). A dodal, že to podle něj povede prý ke snížení spotřeby a k nárůstu šedé ekonomiky. Vysvětlil dokonce i jakým způsobem.
„Na venkově si lidé začnou opět pěstovat rajčata a chovat prasátka a vrátí se ke výměnnému barterovému obchodu, kde nepotřebujete peníze. Prostě něco za něco, čímž se ekonomika založená na toku peněz logicky nerozhýbe. Lidé prostě omezí zbytečné výdaje,“ popisuje možný vývoj ekonom.
Mýlí se nebo se dají již jisté náznaky toho, že má ekonom pravdu, mezi Čechy zaznamenat? Jak ParlamentníListy.cz zjišťovaly i v minulosti, se svým názorem není Tlustý mezi ekonomy a dalšími odborníky sám.
„S panem Tlustým lze v určité míře souhlasit. Spotřebitelé se bezpochyby budou snažit omezit spotřebu, a to několika způsoby. Na prvním místě lze předpokládat, že ti obyvatelé, kteří bydlí v určité vzdálenosti od hranic, budou ve větší míře navštěvovat obchody v sousedních zemích. Do určité míry to někteří lidé dělali již nyní, ale okruh těchto lidí se bezpochyby zvětší,“ řekl ParlamentnímListům.cz předseda Zemědělského svazu Martin Pýcha. A dodal, že lze navíc očekávat, že obchodníci se budou snažit reagovat na pokles koupěschopnosti poptávky levnějšími produkty.
„A to jak vlivem tlaku na zpracovatele či zemědělce, tak třeba i snížením kvality potravin. To se v dlouhodobém horizontu může opět projevit i na zdravotním stavu obyvatelstva. Konkrétním příkladem může být třeba nahrazování masa v masných výrobcích například sádlem či separáty. Co se týká domácího pěstování ovoce, zeleniny či chovu hospodářských zvířat tak, jak o tom hovoří pan Tlustý, je také jedna z možností, byť si nemyslím, že by to byla masová záležitost. Zemědělský svaz alespoň v současnosti nemá žádné přehledy, které by toto dokazovaly,“ doplnil ještě Pýcha.
Zvýšení DPH české ekonomice zas tak razantně nepomůže
"Daňová zátěž poroste dál jak v Česku, tak i v dalších evropských zemích i v příštích letech. Kvůli hospodářské krizi jsou země Evropské unie totiž značně předlužené," říká redakci ekonomická analytička a ředitelka Next Finance Markéta Šichtařová.
Ani podle ní proto nepomůže výrazněji české ekonomice a rozpočtu to, že se vládě podaří uvést do praxe plánované reformy, včetně navýšení DPH.
"Je to jen o hraní si se sazbami, ale příliš to neovlivní výnos daně. Bude to skutečně zanedbatelná částka. Dle mého osobního názoru by bylo v zemi lepší mít stabilnější daně, to ze zkušeností jiných zemí vede i ke stabilitě země i rozpočtu daleko snáz," doplnila dále pro ParlamentníListy.cz Šichtařová.
Přesto si zatím nemyslí, že by se Češi obrátili v krátkém časovém horizontu k výměnnému obchodu a všichni se začali spoléhat na nějakou svépomoc v otázkách výroby potravin.
Češi se bojí budoucnosti. Začali šetřit
„Taková apokalypsa snad zatím nehrozí, lidé peníze nezamítnou, jen na výměnný obchod spoléhat nebudou. I když se mírnější nárůst takových aktivit očekávat dá. Je nutné mít na paměti, že v Evropě mají v některých zemích i vyšší DPH než je dvacet procent, o kterých se bavíme nyní u nás, a je to pro občany tam žijící ještě únosné, byť samozřejmě hůře. Tam, kde mají DPH ale 30 procent, už je to skutečně na hranici únosnosti, a tak musíme doufat, že se to nestane i u nás,“ uvádí Šichtařová.
Zvyšování DPH a cen potravin se státu dlouhodobě může vymstít
Podle ní je problémem v Česku hlavně to, že se nejen zvyšují ceny potravin obecně, ale také to, že se zvýšení DPH opět na nákupních koších Čechů nepříjemně projeví. „Tím, jak se prohlubuje v důsledku těchto okolností chudoba, sociálně slabší lidé nakupují stále méně kvalitnější potraviny. A to se za pár let může české ekonomice také nepříjemně prodražit. U lidí, kteří nejedí dlouhodobě kvalitnější potraviny a nakupují náhražky, se to totiž po čase projeví zdravotně. Budou-li více stonat, bude to znamenat zvýšený nápor na výplaty nemocenských dávek, ale také na zdravotnictví,“ varuje analytička Markéta Šichtařová.
Doplňuje dále pak i to, že nic z toho, co dělá vláda – tedy všechny oblasti připravovaných reforem - nepovede k tomu, aby se snižovalo zadlužení státu, kterým se podle ní přitom tak vehementně ohání. „Naopak neustálé hýbání s DPH rozkolísává podnikatelské prostředí a snižuje tak tím pádem celkově i ekonomickou stabilitu," říká dále pro ParlamentníListy.cz s tím, že podle ní neustálé pohybování se sazbou daně z přidané hodnoty povede naopak k tomu, aby se zbytečně proti sobě
Navyšování DPH není konečné
"Žádoucí efekt prostě nemůže přijít. Navíc nechápu, proč vláda neustále strká nos a finanční prostředky do oblastí, které by se měly mít zájem chovat tržně. Pak samozřejmě ty peníze chybějí jinde. Mám tím na mysli například Fond státní kinematografie, sport. Kdyby se tam finance nedávaly, donutilo by to se naučit i v těchto oborech tržnímu chování a nemalé peníze, jež tam plynou, by šly tam, kde je to nezbytně nutné. A bylo by to poměrně zásadní," doplnila ekonomka Markéta Šichtařová s tím, že navyšování DPH při tomto způsobu rozdělování státních peněz není konečné a bude tak dále pokračovat. Již v příštím roce se podle ní dá čekat minimálně dvojí navýšení.
Dufek: Náznaky toho, že lidé budou hledat vlastní řešení, jsou
Vyjádření Vlastimila Tlustého pak do jisté míry podporuje i šéf Asociace samostatných odborů Bohumír Dufek. Ten je zároveň také viceprezidentem Evropské federace odborových svazů pracovníků v zemědělství, potravinářství a turismu. Dlužno dodat, že na možný podobný jev přitom upozorňoval již před časem. „Ano, náznaky toho, že lidé na venkovech přemýšlejí o tom, že opět začnou pěstovat rajčata, brambory a chovat dobytek, se dají pozorovat. Takovým určitým ukazatelem může být i to, že si supermarkety začínají stěžovat i nyní, v předvánočním čase, že se jim snižuje obrat. Přitom pokud jde o peníze, které potřebuje česká ekonomika, je bezpodmínečně nutné podporovat všechny možnosti, jak ji rozhýbat. Pokud se lidé začnou spoléhat sami na sebe, bude to velký krok zpátky,“
Autor: Alena Hechtová
Ještě černější scénář pro rok 2012. Leden může být jen začátek
Parlamentni Listy: Leden a únor ve znamení zdražování. Tak vidí začátek roku ekonomka a ředitelka společnosti Next Finance Markéta Šichtařová. Varuje však, že v průběhu roku může přijít ještě jedno, a to skokové zdražení, pokud se bude zhoršovat stav veřejných financí. Ekonomka nevylučuje ani zmražení důchodů. Určitou šanci, že nakonec rok 2012 nebude ve znamení tak hlubokých dopadů, vidí Šichtařová v možné dohodě o rozdělení eurozóny.
Co dalšího můžeme v příštím roce očekávat se ParlamentníListy.cz zeptaly ekonomky a ředitelky společnosti Next Finance Markéty Šichtařové.
„Určitě to tedy budou velké změny v daních. To, co se bude dít v lednu, to už je víceméně veřejně známé. V lednu to bude jenom to horší. To znamená zdražování energií, všeho zboží, které je v současnosti ve snížené sazbě DPH. Čili potraviny, léky a podobně,“ míní pro ParlamentníListy.cz Šichtařová. Podotýká nicméně, že zdražení potravin nebude tak patrné z toho důvodu, že už nyní se plíživě zdražuje, aby lednový nárůst nebyl tak markantní.
„Čili zdražení potravin patrně nebude to nejhorší. Nejhorší bude zdražení energií, protože to bude měsíčně relativně velká částka,“ vysvětlila Šichtařová. „Na co bychom se ale měli připravit a co ještě není tak v povědomí je, že ač to není zatím oficiálně nikde řečeno, osobně odhaduji, že je velmi pravděpodobné, že v příštím roce přijde dvojí zvýšení DPH,“ varuje ekonomka.
Možná sáhneme do peněženky ještě hlouběji
„Budou se totiž pravděpodobně velmi špatně vyvíjet veřejné finance a tedy státní rozpočet a vláda pravděpodobně přistoupí v průběhu příštího roku k ještě jednomu zvýšení DPH, ačkoliv s tím veřejně zatím příliš neoperuje,“ objasnila ParlamentnímListům.cz svoji úvahu Šichtařová.
„A toto zdražení může být daleko razantnější právě proto, že se s ním dopředu nepočítá. Zatím se ta vyšší daň jakoby rozpouštěla do vyšších cen postupně. Vlastně už část jsme viděli v prosinci, část se projeví v lednu a únoru. Pokud se ale ze dne na den bez jakéhokoliv varování zvyšuje DPH třeba na dvacet procent, tak by to potom vedlo ke skokovému zvýšení cen, a to by jistě bylo bolestivější,“ dodala.
Zmrazení důchodů nečekám, ale nevylučuji
„To, co nás v příštím roce čeká, bude samozřejmě hodně záviset na vývoji dluhové krize v eurozóně. Pokud tato krize bude nějak zásadně gradovat, tak se to samozřejmě dotkne i nás. Projeví se to hospodářským zpomalením. To následně povede ke zhoršení stavu veřejných financí, a to pravděpodobně potlačí vládu nejen ke zvyšování daní, ale asi jí to přiměje i k tomu, aby zmrazila některé sociální dávky,“ míní Šichtařová a na mysli nemá nic menšího než důchody.
„Nemyslím si, že by to bylo úplně šťastné opatření, ale v tom úplně nejkrizovějším scénáři, který si umím představit, je to toto opatření, které si rovněž umím představit. Tedy že nebudou valorizovány důchody. A to i kdyby třeba podle zákona důchody být valorizovány měly. Ale opakuji, je to nejkrizovější představa a s tou nepočítám úplně na sto procent,“ uklidňuje ekonomka.
Co podle ní ještě můžeme očekávat? „Jsou tu další položky, které už se nebudou týkat každého, budou spíše selektivní. Pravděpodobně poroste nezaměstnanost. Z další oblasti třeba hypotéky. Kdo si ji bude chtít vzít, tak pravděpodobně bude mít situaci těžší. I když je to třeba bonitní klient, tak banky si budou mnohem více rozmýšlet, jestli tu hypotéku poskytnou a podobně,“ vypočítává Šichtařová pro ParlamentníListy.cz.
Ne všechno "zlé" musí být špatné
Pozitivem by teoreticky podle ní pro příští rok mohlo být, kdyby dospěla ke konci evropská dluhová krize. „Já osobně si myslím, že hodně by dluhovou krizi mohlo pomoct vyřešit, kdyby se třeba rozdělila eurozóna. Ono se to v roce 2012 s největší pravděpodobností nestane, ale může se o tom hodně mluvit v tom smyslu, že se to naplánuje,“ soudí Šichtařová.
„To by podle mě byl pozitivní impuls, ačkoliv ho mnozí vnímají jako negativní. Pozitivní by to bylo z toho důvodu, že by toto řešení ukázalo světlo na konci tunelu – nějaké řešení. Řešení, které by naznačilo konec dluhové krize a tedy šanci na zrychlení hospodářského růstu,“ myslí si ekonomka.
„Podle mě, kdyby se v příštím roce dohodlo rozdělení eurozóny, tak by s největší pravděpodobností ekonomiky zareagovaly pozitivně určitým zrychlením, protože investoři by viděli naději. A to by se jistě projevilo i u nás v nějakém rychlejším hospodářském růstu. A tím pádem všechno to negativní, co jsem jmenovala, by se nemuselo odehrát tak dramaticky a v takové hloubce,“ uzavřela Markéta Šichtařová optimisticky ne příliš optimistickou prognózu toho, co nás čeká v příštím roce.
Autor: Ondřej Vaněk
Chraňte si peníze, nebo o ně příští rok přijdete, varuje ekonomka
Parlamentni Listy: Ekonomové připouští, že v příštím roce na základě zvyšování DPH a kvůli vlivům z Evropské unie či oslabování koruny nás může zasáhnout více než tříprocentní inflace. Hrozí znehodnocování vkladů? Máme kupovat zlato? Zlato rozhodně nekupovat, radí ekonomka Markéta Šichtařová a dodává, že máme-li málo peněz, je nejbezpečnějším přístavem banka.
Blíží se k nám krize a hrozí inflace, která bude vyšší než tři procenta. Jak zajistit své peníze poradila ParlamentnímListům.cz ředitelka společnost Next Finance Markéta Šichtařová. „V období krize by na prvním místě neměly být úvahy, jak co nejvíce vydělat, ale spíše úvahy o tom, jak se zajistit před rizikem. Jinými slovy, když opravdu dochází k nějaké krizi, a to nemyslím běžnou krizi, ale krizi, kdy dochází třeba k pádům bank, je na místě přemýšlet, jak nepřijít o peníze proto, že nějaká banka či nějaký fond zkrachuje,“ konstatovala Šichtařová.
Větší bezpečí, menší výnosy
„Z tohoto pohledu to bezpečí bude vždycky doprovázeno nižším výnosem a v dobách vysoké inflace si troufnu říci i mírným reálným znehodnocením peněz,“ podotkla pro ParlamentníListy.cz. „Čili pokud neseženeme nějaký bankovklad nebo fond, tedy něco, co nám přinese po zdanění čistý procentuální výnos meziročně vyšší, než nějaká tři procenta, tak se nám peníze reálně znehodnocují, upozornila ekonomka.
Na druhou stranu ale podle ní není prakticky možné najít takto vysoké zhodnocení a přitom mít peníze uložené velmi bezpečně. „Bezpečně tak, aby nebylo riziko, že někdo, kde jsou ty peníze uložené, buď nezbankrotuje nebo že nebude investovat do nějakých akcií, dluhopisů či jiných cenných papírů, které se v době krize znehodnocují,“ míní ekonomka.
Pro málo peněz je nejlepší banka
„Takže zatímco v dobách hospodářského růstu bývá logickou volbou investovat na kapitálovém trhu, tak v době krize se mi zdá, že čím méně peněz člověk má, tím si je musí více chránit, aby byly zabezpečeny,“ uvedla ParlamentnímListům.cz Šichtařová základní poučku a dodala: „Protože, když má někdo sto tisíc a přijde o ně, je to pro něj větší tragédie, než když někdo má deset milionů a přijde o ně, protože ten si je pravděpodobně dokáže vydělat znovu.“
„Z toho logicky vyplývá, že s málo penězi se musíme snažit podstupovat co nejmenší riziko, čímž se ale budou tyto peníze v době krize reálně mírně znehodnocovat. A menší riziko je z tohoto pohledu tam, kde jsou peníze pojištěné, tedy v bance,“ konstatovala Šichtařová. Vklady jsou totiž v ČR pojištěny proti krachu bank ze zákona až do výše sto tisíc euro. „Samozřejmě neuvažujeme o takové apokalypse, kdy zbankrotuje stát, protože pak by asi ani na takové výplaty nebylo. Ale to už bychom s takovými úvahami zašli až příliš daleko,“ uklidňuje ekonomka.
Mírným reálným znehodnocením u bank vložených peněz pak Šichtařová myslí již výše zmíněnou inflaci, která při vyšším procentuálním růstu předežene úročení bankovních vkladů.
S "balíkem" jděte do nemovitostí
„Čili když to shrneme, v době krize se mi jeví bezpečnější a rozumnější ukládat peníze do nějakých termínových vkladů, běžných účtů nebo třeba do peněžního trhu. Tedy do nějakých fondů, které investují do pokladničních poukázek, do bankovních účtů... Prostě tam, kde mají nízký výnos, ale jde o investici krátkodobou,“ radí Šichtařová nízkopříjmovým skupinám.
„Druhou variantou, a to pro člověka s větším obnosem, je nákup nemovitostí. Takové byty sice mohou i v době krize ztratit, ale pořád podle našich analýz drží nejlépe hodnotu - relativně vůči ostatním investicím. Drží ji dokonce lépe než zlato, než stříbro nebo nějaké typy sbírek (mince, známky apod.),“ upozornila pro ParlamentníListy.cz ekonomka.
„Ale podotýkám, jde o to, že nemovitosti v době krize nejsou způsobem, jak vydělat, ale spíše způsobem, jak v době inflace neztratit hodnotu investovaných peněz,“ doplnila.
Na zlato pozor
Mnozí si jistě vzpomenete, jak se v létě psalo o zlaté horečce, kdy i v České republice stoupla poptávka po zlatě, jehož cena letěla raketově nahoru. Právě před nákupem zlata ale Šichtařová varuje. „Zlatá horečka trvala v létě. A když trvala, vždycky jsem varovala, že rostoucí cena zlata je přehřátá a nutně musí začít klesat. A ona už od léta klesá a horečka také opadává,“ popsala současný stav Šichtařová.
„Tady je důležité upozornění. Cena zlata poměrně dobře ochrání před turbulencemi na finančním trhu před tím, když bankrotují státy, padají ceny dluhopisů a podobně. Tehdy je zlato bezpečným přístavem. Ale investice do zlata neochrání před hospodářskou krizí. V době hospodářské krize, kdy je mezi spekulanty málo peněz, tak v té době nerostou ceny komodit a tím pádem jdou dolu i ceny zlata,“ vysvětluje ekonomka.
...a když zlato, tak na něj 30 let nesahejte
„Také když si uděláme analýzu, tak z dlouhodobého pohledu třeba padesáti let cena zlata pořád roste, ale z pohledu pěti let může být třeba nižší než je dnes. V krátkodobých horizontech může být cena zlata dokonce rozkolísanější než cena ropy. A přitom investice do ropy bývá lidmi intuitivně brána jako výkvět spekulace. Ale ve skutečnosti je cena ropy méně kolísavá než cena zlata,“ doplnila Šichtařová.
„Takže nakoupíme-li zlato jako investici na třicet let, dobrý nápad. Ale chtít zlatem překlenout dva roky, špatný nápad. Nápad, který nás může stát velkou část investovaných peněz,“ uzavřela pro ParlamentníListy.cz ředitelka společnosti Next Finance.
Rohlík za dvacet korun. Klidně napřesrok
Parlamentni Listy: Rohlík za dvacet korun namísto dnešní dvoukoruny? Třeba za dva roky to může být realita, myslí si ekonomka a ředitelka společnosti Next Finance Markéta Šichtařová. Podle ní jde o reálnou hrozbu, pokud se eurozóna a potažmo Evropská centrální banka nepřestanou snažit pumpovat do oběhu stále více peněz.
Už před časem Markéta Šichtařová řekla pro ParlamentníListy.cz, že systém eurozóny se hroutí. „Jenom politici to odmítají vidět," uvedla tehdy s tím, že mnozí politici investovali veškerý svůj politický kapitál do eura a proto se budou tvářit, že mají vše pod kontrolou. „Ale nemají," dodala ekonomka.
Eurozóna chce očůrat zákon
Vedle krachu eurozóny je zde navíc podle ekonomky riziko hyperinflace, která ale nebude přímým důsledkem zhroucení systému eurozóny. A na tom si trvá i dnes. „Zatím se riziko hyperinflace se nezměnilo. Evropa moc neví, co bude dělat se svými dluhy. Přitom v podstatě skoro všechny státy eurozóny tlačí na to, aby se pumpovaly další peníze do oběhu. Když ne skrze Evropskou centrální banku, protože to je v podstatě nezákonné, tak se to snaží očůrat tím, aby se tak dělo skrze Mezinárodní měnový fond,“ řekla Šichtařová ParlamentnímListům.cz.
Vlastně to, že my bychom měli půjčit MMF 90 miliard korun a fond by je pak měl uvolnit dál, to není nic jiného, než snaha uvolnit do oběhu nekryté peníze. Čili riziko vysoké inflace tady pořád trvá a je hodně velké,“ vysvětlila ekonomka.
K tomu je třeba podle ní poznamenat, že vztah mezi pumpováním peněz do oběhu a inflací není okamžitý. „Pustíme-li ty peníze dnes, tak inflace hned nebude. To nebezpečí tkví v tom, že nám se dnes zdá, že se vůbec nic neděje. Jenomže ono to zpoždění mezi tím inflačním chováním a mezi inflací může být klidně až dva roky,“ varuje Šichtařová.
„Čili my se dnes budeme chovat nebezpečně s pocitem, že se nic neděje a budeme se tak chovat dál a za dva roky se nebudeme stačit divit,“ dodala.
Hyperinflace dnes neznamená tisíciprocentní růsty cen
Na dotaz ParlamentníchListů.cz, co je vlastně hyperinflace, tak jak o ní mluví, Šichtařová konstatovala, že se definice hyperinflace se poměrně dost liší. „Za optimální či zdravou považuje většina ekonomů inflaci kolen dvou procent plus mínus. Kdyby byla menší, třeba půl procenta, tak už to ekonomice také škodí. Nicméně jakmile se dostáváme nad zmíněná dvě procenta, dostává se ekonomika do problémů. Inflace deset procent je pak už děsivá, ta už znemožňuje v ekonomice nějaké rozumné plánování,“ vysvětluje.
„Pojem hyperinflace se pak vztahuje k naprosto extrémním případům, které se v historii příliš nevyskytovaly. Takovou prazákladní definicí byla za hyperinflaci označována inflace pře tisíc procent za rok. Dnes se pak pojem hyperinflace poměrně rozvolnil a bývá za ní označována inflace v řádu desítek procent ročně,“ přibližuje .
„Když se tedy dnes tento termín – hyperinflace – použije, bývá za ní považována inflace trojmístná. Čili pokud bychom vycházeli z původní terminologie, že hyperinflace je tisíc procent a více, pak by rohlík v lednu stál dvě koruny a v prosinci 2000 korun,“ uvádí ekonomka příklad.
Co nám tedy hrozí?
A co je podle ní reálné v Evropě? „Pokud se bavíme o tom co hrozí v Evropě, patrně se nedá mluvit o tisíciprocentním růstu spotřebitelských cen, Ale hrozí to, že by ten rohlík stál ze dvou korun třeba dvacet korun nebo dvě stě korun, to je reálné,“ tvrdí Šichtařová.
Dodává současně, že to sice není hyperinflace v tom pravém slova smyslu, nicméně je to inflace, která je reálně možná. „Co já považuji za riziko, a to už by to byl veliký průšvih je právě ta desetiprocentní inflace, kdy rohlík by stál dvacet korun,“ dokresluje na příkladu ekonomka, o čem tak často mluví.
Pokud zůstaneme v České republice a prognóze inflace na příští rok, poroste inflace podle Šichtařové nikoliv díky obvyklými inflačním tlakům, ale spíše z titulu toho, že dojde ke změně velkého počtu regulovaných cen nebo cen, které jsou nějak ovlivněny daněmi.
Každopádně inflace poroste
„Hned od ledna nás čeká už známé a dlouho diskutované zvýšení DPH, které ale už nebude mít tak zásadně velký vliv, protože se do cen částečně promítá už dnes. horší ale bude, že se pravděpodobně nebude nijak zdárně vyvíjet státní rozpočet, a to bude velmi pravděpodobně znamenat, že vláda přistoupí ještě k dalšímu zvýšení DPH. To sice není oficiální informace, ale vzhledem k tomu, že premiér Petr Nečas takovou možnost naznačil, beru takové naznačování prakticky jako jistotu,“ míní Šichtařová.
Přitom toto zvýšení může být podle ní poměrně velké. „Možná až na dvacet procent. Tím pádem by se ten inflační tlak v druhé polovině příštího roku patrně dost zvýšil. K tomu tady máme v uvozovkách běžné inflační tlaky plynoucí z toho, že celosvětově je hodně peněz v oběhu. Čili by průběhu příštího roku mohly zdražovat komodity, které ještě dnes nezdražují,“ konstatovala ekonomka.
„Zatím v mezinárodním srovnání je česká inflace nepatrně nižší, než inflace běžná v celé Evropě. My to zatím máme podle srovnatelných údajů meziroční inflační růst 2,9 procenta, zatím co v celé Evropské unii jsou to tři procenta. To se ale může velice rychle změnit,“ dodává Šichtařová.
Známá ekonomka otevřeně o tom, proč nevěřit Kalouskovi
Parlamentni Listy: Ministr financí Miroslav Kalousek se nedávno nechal slyšet, že nesmíme dopustit pád eurozóny, jelikož by prý konec eura znamenal potíže pro naši ekonomiku. Opravdu je situace tolik vážná nebo ministr jen straší iracionálními katastrofickými scénáři? Mediálně známá ekonomka Markéta Šichtařová se kloní spíše ke druhé variantě. Konec eura by podle ní naší zemi jen prospěl.
Ekonomka a ředitelka poradenské společnosti Next Finance pro ParlamentníListy.cz okomentovala současný vývoj v Evropské unii, dění okolo záchrany eura i co to, jaký by jeho pád měl důsledky pro naši zemi.
Veřejnost je manipulována, aby věřila nedotknutelnosti eura
Případný konec eura by podle ní nebyl pro Českou republiku žádnou tragédií. „Vzpomínáte si na rozdělení české a slovenské měny? A zdůrazňuji, že to byla naše měna. Euro není naše měna, tak proč by to pro nás mělo mít horší důsledky, než když se rozdělovala naše vlastní měna, to nedává smysl. Já mám trochu podezření, že tím, že by přišla nějaká apokalypsa, tím straší hlavně politici, kteří cítí, že třeba Evropský parlament už by nebyl tím, čím byl v minulosti, že by mohli přijít o nějaká teplá místa. Spousta politiků svázala svoje bytí a nebytí s eurem a s eurozónou a případným pádem eura hrozí jejich výměna v příštích volbách, takže proto se snaží euro zachránit za každou cenu a snaží se veřejnost zmanipulovat, aby věřila, že eurozóna je něco nedotknutelného,“ říká v úvodu ekonomka.
a nevidí nejmenší problém v tom, proč by se neměla eurozóna rozdělit. „Naopak to považuji za něco žádoucího, protože kdyby se eurozóna rozdělila ve dví, tak by to pravděpodobně ten sever zbavilo koule na noze v podobě chudšího jihu a onomu chudšímu jihu by to zase odlehčilo v tom smyslu, že jih by měl podhodnocenou měnu a tím pádem by si mohl zvýšit cenovou konkurenceschopnost, a tedy by to oběma těm částem dlouhodobě pomohlo. A vlastně by to z dlouhodobého pohledu pomohlo i nám, protože by to třeba mohlo zrychlit růst Německa a to by tudíž táhlo i nás,“ je přesvědčena Šichtařová.
Podle ní by to samozřejmě nějaké krátkodobé efekty mít mohlo, kupříkladu v rámci jednoho nebo dvou týdnů by se daly očekávat určité turbulence na finančních trzích, ale z dlouhodobého pohledu by se Evropě jako celku ulevilo.
Vznik eura byl nesmyslný
„A právě proto, že euro není naše měna, tak u nás by ty turbulence byly ještě o to menší než v zemích, které jsou přímo do toho problému namočené. Já opravdu netuším, co vede ministra Kalouska k tomu strašení, že když padne euro, bude to mít tvrdé dopady i pro nás. Nikde jsem neviděla jeho konkrétní argumenty, proč by to tak mělo být. Podle mého názoru je to přesně obráceně,“ sděluje pro ParlamentníListy.cz jednoznačně ředitelka Next Finance.
Samotný vznik eura byl prý už naprostý nesmysl. „Když si vezmete politiky na jedné straně a lidi, kteří v případě rozdělení eurozóny nesou případně kůži na trh, tak jsou vidět dva zcela opačné názory. Politici, zejména Sarkozy a Merkelová, tvrdí, že rozdělení eurozóny by byla totální katastrofa a německá Bundesbanka, která by skutečně kůži na trh nesla, už varovala, že poskytnutí půjčky MMF, tedy vlastně boj na záchranu eura, není pro německé daňové poplatníky bez rizika. Zatímco u nás se tvrdí, že je to zcela bezrizikové, že je to naprosto úžasná věc, na které se dá ještě vydělat,“ porovnává Šichtařová.
V případě, že bychom Mezinárodnímu měnovému fondu půjčku poskytli, jsou tu podle ní dvě nejmarkantnější rizika. „Jedno riziko spočívá v tom, že před dvěma lety si nikdo neuměl představit, že by mohl zbankrotovat stát. A ejhle, máme tu zbankrotované Řecko, jeho dluhy se odepisují. Proč si dneska všichni myslí, že MMF nemůže zbankrotovat? On samozřejmě může, jen na to nejsme zvyklí, a protože na to nejsme zvyklí, tak si to neumíme představit. To přece neznamená, že to technicky není možné. Doba je tak nejistá, že i s takovým rizikem musíme počítat,“ odhaduje dále.
„Za druhé, když devizové rezervy centrální banky poskytneme MMF a pokud se v době, než nám je vrátí začne rozpadat eurozóna, tak nám fond ty devizové rezervy vrátí ve stejné měně, v jakém jsme mu je poskytli. A bude-li se mezitím euro rozpadat nebo budou-li se významně zvyšovat turbulence na devizovém trhu, tak se může stát, že ta měna najednou strašně oslabí. To znamená, že my na tom ohromně proděláme a to třeba i polovinu z toho, co bychom poskytli. Ale kdybychom si ty rezervy my ponechali doma, tak je centrální banka bude schopná přeskupit v době, kdy to bude výhodné, třeba do zlata nebo čehokoliv jiného, tak, že bychom o ně nepřišli,“ hodnotí případnou půjčku 89 miliard do fondu MMF.
Euro padne, dříve nebo později. Peníze brzy dojdou
A je vůbec reálné, že by euro mohlo v nějaké dohledné době padnout, jak občas zaznívá?, ptali jsme se. „Přes mrtvoly se to dá tlačit jen nějakou dobu, dokud jsou na to peníze. Až peníze dojdou, tak eurozóna bude bankrotovat. A pokud bude bankrotovat třeba třetina té eurozóny, tak není technicky možné ji udržet pohromadě. To riziko jejího rozpadu je opravdu reálné, není to žádné strašení čertem. To je zcela reálný scénař, protože teď se třeba diskutuje o tom, že naše půjčka má být součástí balíku 200 miliard eur a to je v podstatě jen kapka v moři, která je ovšem vydávána za záchranu eurozóny!“ je šokována ekonomka Šichtařová.
Tahle částka podle ní de facto vystačí jen k tomu, aby Itálie mohla být zhruba půl roku v chodu. A Itálie není zdaleka jediná, která je v problémech. Je tady Řecko, Španělsko, Portugalsko, Irsko. Může to prý potkat i francouzský bankovní sektor a pravděpodobně i německý bankovní sektor. „Těch peněz bude potřeba daleko víc, a kde se potom vezmou, když už teď je horko těžko dáváme dohromady jen na toho půl roku Itálie,“ ptá se.
Problémy čekají i Francii
„Takže jestliže začnou tyto státy bankrotovat, potom není síla, která by eurozónu udržela pohromadě. My se bráníme něčemu, co nejsme schopni zastavit. Je to úplně zbytečný boj,“ myslí si známá ekonomka.
Nejlépe na tom není prý ani třeba Francie, zejména její bankovní sektor. Francie má také problém se svými dluhopisy, protože jim výrazně rostou jejich výnosy, což byl v případě problémových zemí vždycky první signál, že se blíží nějaké potíže.
„Finanční trhy v tomto ohledu věří více České republice než Francii, což znamená jediné. Jestliže má Francie momentálně vyšší rating než Česká republika, tak je něco špatně. Buď my ho máme příliš nízký, anebo Francie, a to je pravděpodobnější, ho má nesmyslně vysoký. Čili snížení ratingu Francii je podle mě otázkou několika málo týdnů. Ten rating pravděpodobně Francii klesne dost podstatně a až to přijde, tak se dá čekat, že finanční trhy budou dost panikařit. Takže podle mého soudu i Francie patří mezi ohrožené státy,“ předpovídá blízký vývoj v rozhovoru pro ParlamentníListy.cz Šichtařová.
Politiky čeká výměna a situace se změní
Celou eurozónu přitom podle ní drží pohromadě hlavně Angela Merkelová, ale ta už dnes nemluví za většinu Něměcka. „Drtivá většina Němců si přeje návrat k marce a 46 procent Němců si dokonce přeje vystoupit z Evropské unie. Merkelová ztrácí jedny volby za druhými, pokud jde o jednotlivé spolkové země, takže je hodně pravděpodobné, že volby na celostátní úrovni ji smetou a pokud se tak stane, tak proč by potom měli Němci dál držet euro a podporovat eurozónu, když veřejné mínění jde zcela proti tomu, to nedává smysl. Jestli bude Evropa bez Německa, tak v té dnešní podobě prostě nebude a my vlastně podporujeme něco, co už za pár měsíců nemusí vůbec existovat,“ vidí absurditu situace.
„Podobný vývoj se dá očekávat i v dalších zemích. Třeba ve Francii nebo ve Finsku, kde neustále roste strana Praví Finové, nacionalistické tendence rostou i ve zmiňovaném Německu nebo ve Španělsku. Momentálně to, co provedla Británie, tím, že se izolovala od těch problémů - a ten výraz izolovala, používám nikoli v negativním, ale naopak v obdivném slova smyslu, že se takto dokázala vymezit proti eurozóně. To všechno jsou signály, že Unii dnes drží pohromadě už jen stávající politické špičky, ale určitě ne voličská základna,“ uzavírá pro server ParlamentníchListů.cz Markéta Šichtařová.
Autor: Radim Panenka
Markéta Šichtařová: Nechte už tu eurozónu konečně padnout!
Markéta Šichtařová: Půjčka pro MMF znamená pokus – byť marný – o záchranu eura. Toho eura, o které česká, ale třeba ani německá veřejnost nestojí.
Měl to být ten nejvíce přelomový summit špiček EU. A byl to znovu paskvil. Tedy – jak se to vezme. Například média se nadšeně chopila interpretace, že poslední bruselská schůzka na nejvyšší úrovni prý přinesla „zásadní zlom“. Padají hesla o „třírychlostní“ nebo „dvourychlostní“ eurozóně. O tom, že kdo „není s EU, je proti ní“. A o „nutnosti“ půjčit eurozóně další peníze. Hm, ale je to tak trochu jinak.
V jednom mají média pravdu: Evropa je skutečně na křižovatce. Ale ne proto, že by ji na křižovatku posunul summit. Ale proto, že se z křižovatky za poslední rok dosud nehnula a nedokázala se rozhodnout, kterou cestou se dát.
Závěry summitu se totiž beze zbytku týkají jen toho, jak zabránit OPAKOVÁNÍ krize. Jak se posunout k fiskální unii. A jak centralizovat evropské rozhodování do Bruselu (což také můžeme nazvat jinak – totiž jak přimět jednotlivé státy, aby se vzdaly části své státní suverenity). Všímáte si? Ani slovo o tom, jak se dostat ze SOUČASNÉ krize.
Pomýlená diskuse
Ono je tak trochu k ničemu vytvářet nová automatická pravidla, která do budoucna zamezí dalšímu zadlužování států. A to, i když pomineme, že jsou zbytečná, protože již dlouhá léta existuje Pakt stability a růstu, který předlužení zemí už nyní zakazuje, ale je obcházen a nedodržován. Je to k ničemu jednoduše proto, že i kdyby nová pravidla nakrásně na rozdíl od stávajícího paktu byla dodržována, nijak nezmenší stávající dluh Evropy. A Evropa je v krizi právě proto, že dluh má nyní.
Ovšem celá ta diskuse – totiž zda summit přišel s hodně nebo málo pádnými návrhy na záchranu eurozóny – je vlastně celá od základů pomýlená. Protože pomýlený byl cíl summitu. Totiž proč bychom vlastně měli eurozónu zachraňovat?
Řeknu to jinak: Euro brzdí evropský hospodářský růst. Rozumějme, brzdí růst životní úrovně. Kdyby eura nebylo, možná by i Řecko, Itálie či Španělsko ustály stůj enormní dluh. Euro však pro ně bylo vražedné. Ne – já nechci říct, že euro bylo chybné od samotné své podstaty, já jenom chci říct, že eurozóna se rozšiřovala moc živelně a požrala i země, které v ní nikdy neměly co dělat. A ty teď skoro bankrotují. A protože jih Evropy bankrotuje, doplácí na to Evropa celá, protože celá Evropa je kvůli tomu v krizi.
Rozbít euro!
Jedinou šancí, jak z té šlamastyky ven, je udělat současně dvě věci: nechat konečně zbankrotovat toho, kdo zbankrotovat má, ať jde o země nebo banky, a navíc ještě eurozónu rozdělit. A tím euro rozbít. Jih tím získá větší konkurenceschopnost. Sever se zbaví koule na noze. Česká republika získá také nemálo: Německo si konečně oddechne a bude časem víc prosperovat – a tím potáhne i českou ekonomiku.
Takže vlastně tvrdím, že Evropě by pomohlo, kdyby eurozóna ve stávající podobě padla. Kdyby se euro rozdělilo na dvě nebo víc měn. A naproti tomu evropští politici, kteří si dali rande v Bruselu, dělají všechno proto, aby slepenec s názvem eurozóna udrželi pohromadě. Něco je špatně.
I Británie zjevně dospěla k názoru, že tu něco nehraje. A odmítla se nechat do té kaše namočit. Joj, to bylo sousto pro světová média! Že prý se Británie izolovala. Že se politicky a diplomaticky odepsala… Já tedy, popravdě řečeno, trochu pochybuji, že by britský premiér David Cameron byl tím nejbrilantnějším politikem, jehož Británie během posledních 50 let vyprodukovala. Ale musím mu ponechat, že tentokrát se mu povedl majstrštyk.
Ano, Británie se skutečně izolovala – izolovala se od dluhových problémů Evropy. Nenechala se namočit do ještě většího zadlužení. Nenechala si vzít státní svrchovanost. Pokud by se České republice podařilo takto se izolovat od dluhů Evropy, beru to všemi deseti. A kupodivu i jinak poněkud pomalejší finanční trhy to vidí stejně. Zatímco evropská média papouškovala věty o největším zkrachovalci (to jako Británii) a o izolaci, britská libra posilovala ostošest – investoři si totiž velmi rychle všimli, že taková izolace od evropských dluhů je vcelku užitečná. A náhle po libře zatoužili…
Ani sedm statčených
Každopádně summit se usnesl – tedy již bez Británie, pochopitelně - že státy eurozóny i celé EU během deseti dnů potvrdí, zda jsou schopny poskytnout půjčky Mezinárodnímu měnovému fondu (MMF) ve výši 200 miliard eur. A milý MMF tyto peníze zase půjčí jihu Evropy. Proč je tam MMF vůbec potřeba? Proč Evropa nepůjčí jihu přímo? Protože je to zakázáno evropským právem. A chytré bruselské hlavy vymyslely, že když se angažuje nějaký prostředník, tak se zákon pěkně obejde. Co již ale nedomysleli, je, že se tím poruší, a to mimořádně okatě, duch zákona.
Co mne ale vážně děsí, je, že se v celé Evropské unii nenašlo ani sedm statečných, kteří by – vedle Británie – dokázali jasně říct, že celá ta megalomanská akce na záchranu nezachranitelné eurozóny je nějaká podivná. Celkem povstali čtyři odvážlivci či poloodvážlivci: Británie, Švédsko, Maďarsko – a Česká republika. I když pomalu s tím chválením. Že by třeba Maďarsko skutečně bylo tak odvážné a prozíravé, aby odmítlo zachraňovat z ušlechtilých pohnutek euro? Ale kdeže. Maďarsko na to prostě jen nemá. Už teď si totiž musí od MMF půjčovat, aby přežilo.
Česká republika se ovšem nebývale pochlapila a nechala se slyšet, že prý si půjčku pro MMF, která by v našem případě znamenala asi 90 miliard korun, ještě rozmyslí. Na naše poměry nezvykle buřičský názor. Teď už jen zbývá modlit se, aby si to ČR rozmyslela tím správným koncem, tedy aby půjčku pro MMF stejně jako podpis smlouvy o předání větších pravomocí Bruselu odmítla. Proč?
Protože i kdyby nám půjčka nijak neuškodila, stejně by byla zhola zbytečná. Poslat do MMF za celou Evropu 200 miliard eur je jen kapka. Země eurozóny mají jen v roce 2012 splatit střednědobé a dlouhodobé dluhopisy v hodnotě 1,1 bilionu eur! Ušmudlaných 200 miliard, na které se nyní má EU horko těžko složit, bude stačit sotva na financování půl roku chodu Itálie. Ale takový úhel pohledu by nás mohl interesovat, pokud by nám naše půjčka nijak neuškodila.
Rezervy na ještě horší časy
Jenomže ona by nám uškodila. A hodně. Půjčka totiž znamená, že země pošlou do MMF své devizové rezervy. V ČR by to dělalo deset procent rezerv! Tato desetina, která by nám zatraceně chyběla v okamžiku, kdy by se za velkého třesku finančních trhů eurozóna potenciálně hroutila, a kurz koruny by předváděl spektakulární skoky.
Půjčka pro MMF také znamená skoro zdvojnásobení schodku českého státního rozpočtu. Česká republika přitom stojí na špici žebříčku zemí celého světa podle rychlosti zhoršování veřejných financí. Dvojnásobný schodek znamená horší rating. Horší rating znamená dražší financování státu. Dražší financování státu znamená o krok bližší bankrot státu.
Půjčka pro MMF obnáší vygenerování nového evropského dluhu. Tedy pokus o vyléčení dluhu dluhem. Už jste někdy viděli, že by to fungovalo? Že by se podařilo vyhnout se exekutorovi tím, že si dlužník vezme nový a ještě větší dluh? Já ne – ale už jsem viděla, že se novou půjčkou zásah exekutora přiblížil.
Kdo vlastně o euro ještě stojí?
A konečně půjčka pro MMF znamená pokus – byť marný – o záchranu eura. Toho eura, o které česká veřejnost nestojí. O které české podniky nestojí. Eura, o které nestojí vlastně ani německá veřejnost. Mimochodem – víte, že nadpoloviční většina Němců si dokonce myslí, že by Němcům bylo lépe bez EU? Pozor – bez EU, tedy ani nemluvě o eurozóně a euru. Jak to asi může dopadnout v příštích německých volbách? Pořád snad budeme na beton sázet na to, že euro v Německu přežije, když jej Němci nechtějí?
Tedy pardon, páni politici, ale ať to beru, z jaké chci strany, nějak nemohu najít ani špetku logiky v tom, abychom se půjčky Evropě účastnili.
Žádnou půjčku eurozóně nedávejme, ta „činčila“ stejně zemře
Idnes: Markéta Šichtařová, ředitelka společnosti Next Finance
Eurozóna řeší dluhy tím, že si chce vzít další půjčku. Mimo jiné i od České republiky. Žádá ji o téměř 90 miliard korun neboli deset procent devizových rezerv České národní banky. "Dluh nelze vyřešit dluhem," říká ve svém komentáři ředitelka společnosti Next Finance Markéta Šichtařová a radí, ať Česko eurozóně nepůjčuje.
Kdysi jsem mívala malé zvířátko, činčilu. Jednoho dne nebylo ve své kůži. I vypravila jsem se k veterináři. V čekárně mne nechali nejprve hodinu čekat.
Potom se začala činčila tvářit jako v posledním tažení i pro laika - a najednou nastal shon. Do ordinace mne postrkoval doktor i sestra současně. A mohli se přetrhnout s asi třemi injekcemi najednou. Stihli to jen taktak. Asi vteřinu po poslední z trojice injekcí bylo po činčile.
Byla jsem si sice téměř jistá, že příčinou té náhlé pozornosti je snaha vydojit ze mne nějaké peníze ještě dříve, než bude zvíře po smrti, ale dokázat jsem to nemohla.
Deset procent rezerv ČNB
A zrovna tak mám podezření, že eurozóna se právě teď - dokud jí na to ještě všichni skočí - snaží vydojit nějaké peníze, z koho se dá.
Posuďte sami:
Česká vláda má ještě několik dnů na rozhodnutí, zda do projektu s názvem euroval, jehož jediným smyslem je zachránit existenci eura, a tedy i eurozóny jako takové, pošle zhruba 90 miliard korun. Neboli deset procent devizových rezerv České národní banky. Jediným smyslem této půjčky by měla být - alespoň máme-li věřit duu Merkelová & Sarkozy - údajná "stabilizace" evropské dluhové situace.
Tak moment, něco mi tu nehraje. Měli jste už někdy velký dluh, který jste nebyli schopni splácet? Hrozil vám exekutor nebo osobní bankrot? A dostali jste se z té šlamastyky tím, že jste si vzali půjčku další, ještě větší, na splacení té první? A fungovalo to - chci říct, "stabilizovala" se vaše situace? Že ne? To se nedivím. Protože vyřešit dluh dluhem nelze. Velmi účinně tím však lze původní situaci ještě zhoršit.
Můžeme to říct i jinak: Evropa si usmyslela, že se ze svého zadlužení dostane tím, že si vezme dluh další. Což nemůže fungovat. Ale co hůř - Evropa si k tomu ještě usmyslela, že do problémů zatáhne i země, které je dosud nemají. Třeba nás.
Dluhy nakonec budou mít všichni
Takže na počátku bychom tu měli eurozónu, která až po uši vězí v dluzích. A na konci bychom tu měli eurozónu s dluhy a pak ještě spoustu dalších zemí s dluhy, protože se tyto země "styděly" odmítnout. Že prý odmítnutí takové půjčky by nás totiž diplomaticky "izolovalo".
(No, já tedy nevím jak vy, ale pokud bude hořet u souseda, docela ráda se od něj izoluji a postavím mezi mým a sousedovým domem bytelnou protipožární zeď, dokud je ještě čas. A pak ještě budu hrdá, jak jsem na ten požár vyzrála.)
Mimochodem, proč oněm 90 miliardám korun vlastně pořád říkáme půjčka? Copak si někdo neráčil všimnout, že nám dost možná třetina eurozóny hrozí zbankrotovat? A pokud zbankrotuje, naše peníze nám už nikdy nikdo nevrátí. Rozumějme - peníze vybrané třeba ze zvýšené DPH.
Ovšem i kdyby nám půjčku někdo vrátil - jde tu o víc. Jde tu o princip.
Česká veřejnost euro nechce. České podniky euro nechtějí. Podstatná část eurozóny euro nechce. Průzkumy veřejného mínění ukazují, že většina Němců si přeje návrat k marce. A veřejnosti je jaksi víc než politiků. Takže stačí jedny volby, které smetou paní Merkelovou, a možná se nebudeme stačit divit, jak rychle se bude eurozóna bortit.
Jižní Evropu zničilo euro
Euro se neosvědčilo. Nebýt eura, dost možná by jih Evropy dnes nestál před bankrotem. A my snad přeživší euro, které Evropu brzdí před rychlejším růstem, chceme zachraňovat naší devadesátimiliardovou, nejspíš již nikdy nevratnou půjčkou?
Eurozónu tím nezachráníme. (Ostatně, k čemu by bylo dobré ji zachraňovat?) Dvě stě miliard eur, které se touto záchrannou akcí patrně podaří od jednotlivých evropských zemí vysbírat, je jako kapka v moři. Zato my tím docílíme dvou věcí. Zaprvé se schodek našeho státního rozpočtu téměř zdvojnásobí, což znamená horší rating, dražší financování na světových trzích a o krůček bližší bankrot státu. A zadruhé tím ochudíme Českou národní banku o její devizové rezervy. O ty rezervy, které se nám budou zatraceně hodit, až se eurozóna rozpadne a na finančních trzích bude zuřit panika.
(Nevratnou) půjčkou pro eurozónu neuděláme nic dobrého. Zato sobě tím hodně uškodíme.
Svět se mění k horšímu, varují ekonomové Šichtařová a Pikora
ČT – Ve společnosti roste napětí, v Evropě i ve Spojených státech se demonstruje. Jedna krize střídá druhou. Tak to vypadá, když svět pomalu zjišťuje, že na dluh nelze žít věčně. Čeká nás zcela nová éra? A jak to skončí - rozpadem eurozóny? Na tyto i mnohé další otázky se ve své knize "VŠECHNO JE JINAK aneb Co nám neřekli o důchodech, euru a budoucnosti" snaží najít odpověď známí ekonomové Markéta Šichtařová a Vladimír Pikora. A protože finanční trhy, svět i Evropa jsou úzce provázané, bez skrupulí odkrývají také taje české důchodové reformy. Pojďme se s nimi podívat alespoň na některé z variant toho, co můžeme čekat v budoucnosti. Jejich kniha vychází právě dnes.
Čtenáře knihy Všechno je jinak nečeká žádné náročné ekonomické čtení. Šichtařová s Pikorou se inspirovali Ekonomií dobra a zla z pera předního českého ekonoma a člena NERVu Tomáše Sedláčka. Zábavným způsobem spíše ekonomii popularizují a nastiňují, co by nás ještě mohlo v době, kdy se přepisují učebnice ekonomie, čekat. Ekonomické principy i analýzy vysvětlují svým již zaběhlým zábavným stylem. Nákupy dluhopisů zadlužených zemí Evropskou centrální bankou přirovnávají k plynové krizi, při níž člověk neváhá tváří v tvář zimě zplanýrovat celou léta pečlivě pěstovanou zahradu, a pak nakonec stejně musí vsadit na jiné provizorní řešení – koupit si teplý spacák.
Ale kniha není jen snůškou zábavných situací, přináší i mnoho faktů více či méně známých ze současného ekonomického dění. A samozřejmě nabízí mnoho analýz a překvapivých závěrů. Šichtařová a Pikora v ní poukazují například na to, že připravované důchodové reformě může způsobit vážné rány právě dluhová krize a turbulence na finančních trzích. Neměl přece jistotu střádajícím nabízet fond, který by investoval jen do státních dluhopisů podobně kvalitních, jako jsou ty české?
Šichtařová s Pikorou zároveň upozorňují na to, že investice do penzijních společností nově vzniklých v rámci druhého pilíře, přilepší v důchodovém věku lidem v průměru jen o stokoruny. Protože penzijní společnosti budou svázány přísnými pravidly, které mají zabránit především tomu, aby se lidem z účtů peníze vypařily, budou podle ekonomů vyhledávat málo rizikové, a tedy i málo ziskové investiční akce.
Co se týče dluhové krize, nabízí Šichtařová s Pikorou hned několik scénářů možného vývoje. V tom ultrapesimistickém varují před přelitím krize z Evropy a Spojených států také do Číny. To by podle obou ekonomů vytvořilo spirálu, na jejímž konci by byl globální pokles cen akcií i komodit. Přestižní AAA ratingy, kterými se nyní pyšní USA, Německo, ale i Francie, by v takovém případě padaly jako domečky z karet a zbankrotovala by více než třetina eurozóny. Default by se přitom několikrát opakoval a investoři by nakonec přišli o více než polovinu svých investic do jihoevropských dluhopisů.
A jak to dopadne v takovém případě s eurozónou? Šichtařová s Pikorou jsou přesvědčeni o tom, že skončí. A turbulence na finančních trzích s sebou vezmou také veškeré zisky penzijních fondů. Fondy ze zemí mimo eurozónu sice budou mít menší ztráty, avšak pořád budou v červených číslech. Na vině bude mimo jiné evropský zákaz tzv. krátkých spekulativních pozic. Ty totiž umožňují vydělat i na propadu trhu, evropští politici je ale ovšem v honbě za viníky finanční krize zakázali. A tak nebudou mít penzijní fondy žádnou berličku. Čeká nás dramatické zhoršení poměru mezi průměrnou mzdou a důchodem.
Úryvky s knihy:
Markéta Šichtařová
"Knihou jsme chtěli hlavně varovat: svět se mění, a to k horšímu. Čím větší potíže má ekonomika, tím více regulace si jako lidstvo vymýšlíme, tím více chceme svět kontrolovat, zdaňovat a zasahovat do všeho. Jenomže namísto toho, abychom tím věci zlepšili, ještě víc je zhoršujeme."
Politici chtěli poručit větru dešti. A přivolali tím druhou krizi
"Protože politici naivně věřili, že jsou polobohové, kteří dokáží krizi zastavit, ve skutečnosti jen přivolali krizi druhou. A pokud rychle nezmoudří, přivolají krizi třetí… (Zatím jsme na nejlepší cestě k tomu)," varuje Markéta Šichtařová.
DOPADY DLUHOVÉ KRIZE:
Ekonomové: Hluboké globální recesi zabrání jen rozštěpení eurozóny
Praha – Světovou ekonomiku v nejbližší době nečeká nijak optimistický vývoj. Tvrdí to alespoň ekonomové společnosti Next Finance Markéta Šichtařová a Vladimír Pikora. Evropští politici se sice zuby nehty drží optimistického scénáře a tvrdí, že Řecko začne splácet své dluhy a otřesená evropská i světová ekonomika se postupně vrátí k normálu, podle Šichtařové a Pikory ale hospodářství otřesené dluhovou krizí směřuje zcela opačným směrem. Nejlepší možností, jak zmírnit hrozící recesi a problémy způsobené dluhovou krizí, by bylo rozštěpení eurozóny na chudší jih se slabším eurem a bohatší sever se silnějším supereurem.
Návrat k národním měnám by prohloubil krizi
Návrat jednotlivých ekonomik k národním měnám by mělo podle ekonomů z Next Finance katastrofální dopady. "Kdyby kterákoliv ekonomika vystoupila z eurozóny, vypukne ohromná panika," varovala Šichtařová. Vystoupení například Řecka z eurozóny by tak znamenalo masivní odliv kapitálu ze země, skokový nárůst inflace a krachy řeckých bank. To by stáhlo dolů i další banky napříč Evropskou unií, které drží řecké dluhopisy. "Problém by nakonec zůstal v Německu, protože do řeckých dluhopisů investovaly především německé banky," poznamenal Pikora.
Pokud by nastal tento scénář vývoje, přineslo by to do světové ekonomiky hlubokou recesi, ze které by Evropa vyšla nejhůře. Recese by přinesla propady ratingů včetně zatím nejlepšího možného a poměrně stabilního německého ratingu. Akcie i dluhopisy by v takovém případě čekal strmý pád. Třetina eurozóny zbankrotuje, ztráty investorů přesáhne 50 procent, dodávají ekonomové z Next Finance. Jediným vítězem krize by nakonec byl dolar. Do dvou let by mohl posílit až na úroveň 0,87 USD/EUR.
Supereuro jen pro vyvolené, Francie by si na ně sáhnout neměla
Lepším řešením by tak podle obou ekonomů bylo nikoho z eurozóny nevylučovat ale celý – dnes už do značné míry dvourychlostní blok – rozštěpit ve dví. "Ti silnější půjdou na vyšší úroveň. Založí se supereuro," míní Pikora. Do značné míry přitom bude záležet na tom, jak budou politici vznik podobného uskupení prezentovat. Aby nedošlo k rozpoutání paniky, bude třeba vznik nového bloku veřejnosti vysvětlit jako postup nejsilnějších zemí eurozóny na vyšší úroveň, nikoliv jako zoufalou snahu o záchranu nejzadluženějších zemí z krize.
Markéta Šichtařová
"Technicky to (vznik supereura) není problém, stačí přes noc okolkovat některé bankovky. Z počátku by se stanovil kurz eura k supereuru v poměru 1:1, následně by supereuro vzhledem k euru prudce posílilo."
Zásadní otázkou bude, kdo by měl do nového uskupení, tj. supereurozóny, vstoupit. Politicky se bude zcela jistě chtít mezi nejsilnější země zařadit Francie, s ohledem na ekonomické fundamenty se ale spíše řadí do slabšího bloku. Navíc její setrvání ve slabší skupině poskytne potřebný polštář pro záchranu nejzadluženějších zemí, jako je Řecko, a zmírní dopady krize na ně.
Supereuro by se mělo stát jen měnou několika málo konkrétních zemí. "Jsou to země, které mají podobnou ekonomiku a nižší dluh než Německo," vysvětlil Pikora. "V úvahu připadá Německo, Nizozemsko a Finsko, případně Slovinsko a Estonsko, protože jejich ekonomika se s Německem sbližuje," dodal.
Vznik supereura by slabším zemím eurozóny umožňoval profitovat z podhodnocení měny tak, jak to v mnoha případech dělaly před vstupem do eurozóny. Podhodnocená měna by zlevňovala jejich výrobky v zahraničí, což by vedlo k zvýšení exportu a povzbuzení slabších ekonomik.
Jak se má na změny ve světové ekonomice připravit drobný investor?
Se zpomalením ekonomiky a propady finančních trhů je nicméně třeba počítat v obou nastíněných scénářích. Ve druhém případě však budou kratší a mírnější. A jak se má na očekávaný nepříliš optimistický vývoj připravit drobný český investor? Na trhu se zlatem se už nafoukla spekulativní bublina, proto je Pikora investorům nedoporučuje. "Bezpečný přístav je určitě koruna, já bych se nehnal do cizoměnových aktiv, to je vždycky riziko," upozornil.
Zajímavou příležitostí podle Pikory budou ve střednědobém horizontu také investice do start-upů, tedy mladých rozjíždějícíh se podniků. "Dalších pět let to bude zajímavé. V dlouhodobějším horizontu se dojde ke zjištění, že dobrých myšlenek není tolik," doplnil. Podle Šichtařové se jako dobrá investiční příležitost v dobách nejistoty ukazují pozemky. Na rozdíl od cen bytů jejich ceny i v době finanční a hospodářské krize z let 2008 a 2009 mírně rostly. "Ukazují se jako dobrý uchovatel hodnoty v době recese," poznamenala Šichtařová.
Kromě nevratných změn v ekonomické oblasti vyvolaných současnými krizemi se ale musíme podle Šichtařové připravit také na změny v politické oblasti. Konec demokracie jako takové prý nehrozí, nicméně utužovat se zřejmě budou v rámci honu za obětními beránky nejrůznější regulace. Počítat musíme také s výraznějším zvyšováním daní.
Očekávané vlivy možných scénářů na vývoj koruny
Koruna při vzniku supereura
Pokud dojde ke vzniku supereura, bude koruna podle ekonomů z Next Finance tíhnout ke stagnaci. "Po zavadení supereura nás čeká hysterie, že co není supereuro, je špatné, proto korunu čeká oslabení. Pak ale převáží dobré fundamenty české ekonomiky a koruna zase začne posilovat," nastínila očekávaný vývoj Šichtařová.
Koruna při rozpadu eurozóny a návratu k národním měnám
V pesimistickém scénaři vývoje čeká korunu prudké oslabení, po nějakém čase se nicméně opět vrátí k posilování. "To oslabení bude poměrně výrazné, to znamená, že by se koruna mohla vrátit k 25 korunám za euro," podotkla Šichtařová.
Půjčka MMF jako zatraceně riskantní podnik
Půjčka Mezinárodnímu měnovému fondu rozděluje zemi na dva znesvářené tábory. Jak říká Markéta Šichtařová, ředitelka společnosti Next Finance, když Česko půjčí MMF, MMF pak půjčí jihu Evropy. A své peníze už nikdy neuvidí. A tudíž je neuvidíme ani my.
Argument 1: riziko, že bychom o 90 miliard korun, které půjčíme MMF, přišli, je prý téměř nulové, protože MMF je naprosto bezpečná nadnárodní organizace.
Ano, MMF je "naprosto bezpečná nadnárodní organizace", ale jen do okamžiku, než zbankrotuje. Extrémní doba přináší extrémní scénáře. Fakt, že MMF nezbankrotoval desítky let, neznamená, že nemůže zbankrotovat nyní. Třeba Řecko také nezbankrotovalo už hodně dlouho – a nyní jaksi bankrotuje.
Ještě před dvěma lety byl státní dluhopis synonymem bezpečnosti – dnes je výnos (tedy riziko) spojené s některými evropskými dluhopisy větší než v případě některých akciových indexů. Riziko bankrotu MMF se navíc v čase a v souvislosti s evropskou dluhovou krizí značně zvyšuje. A to proto, že dluhy jsou stále posouvány na vyšší úrovně:
Argument 2: MMF prý nemůže zbankrotovat (a tudíž nám 90 miliard), protože to, co MMF půjčí nějaké ohrožené zemi, mu ta ohrožená země zase ráda vrátí. Kdyby to totiž neudělala, ztratila by možnost financování jakýchkoli svých dalších schodků veřejných financí.
Já si nějak nevšimla, že by Řecko vyloženě toužilo nesplácet své úvěry. A přesto se to stalo. Že by Irsko nebo Itálie plánovaly nesplatit, co si půjčili. A tyto země nyní nejsou (nebo v případě Itálie brzy nebudou) schopné půjčovat si na finančních trzích. Není to z jejich strany dobrovolné – ale prostě to tak je. Tvrzení, že každý MMF peníze vrátí, protože by si jinak pošramotil pověst, je tedy platné jen v okamžiku, kdy zadlužená země ještě má na výběr. Neboli řečeno jinak: my půjčíme MMF, MMF půjčí jihu Evropy – a své peníze pak už nikdy neuvidí. A tudíž je neuvidíme ani my.
A pak: tvrzení, že MMF je takzvaným "přednostním věřitelem", tedy že když už země je v potížích a nemůže vrátit půjčené peníze každému, pak má MMF přednost a musí být vyplacen jako první, je dost možná mýtem. Co na to říká třeba ČNB? Ta oficiálně prohlásila: "Podle názoru ČNB je postavení MMF jako přednostního věřitele POUZE historicky nastavenou konvencí, jinými slovy zvykovým právem respektovaným členy MMF".
Argument 3: Pokud nějaká země půjčila své peníze MMF a potřebuje je zpátky, MMF jí je musí hned vrátit.
Fajn, souhlasím, ale jen za předpokladu, že MMF ty peníze bude mít k dispozici. MMF prosím není centrální banka, aby si peníze vytiskl, když je nemá. MMF chce nyní "zachránit" eurozónu tím, že jí půjčí 200 miliard euro. Ale eurozóna bude potřebovat jen během roku refinancovat střednědobé a dlouhodobé dluhopisy za 1,1 bilionu euro. Neboli 200 miliard eur je jako nic. Neboli to nemůže eurozónu zachránit.
Neboli dluhová nákaza se bude dál šířit. A jestliže se dluhová nákaza bude dál šířit, pak najednou bude své peníze – původně půjčené MMF - potřebovat zpátky kdekdo. Takže najednou několik zemí může MMF požádat o vrácení půjčených peněz. A v takové situaci je MMF nebude mít.
Protože MMF peníze vlastně nemá už teď. Nejen že dlouhodobě roste nesoulad mezi tím, kolik MMF půjčuje a kolik sám dostává – ale jednoduše kdyby MMF peníze měl, teď by si je nemusel půjčovat od evropských zemí. Neboli až MMF požádáme o vrácení naší půjčky, MMF třeba řekne, že se sice hrozně omlouvá, ale nemůže sloužit...
Argument 4: Dočasné poskytnutí části devizových rezerv ČNB pro MMF není prý dobročinností, ale pojištěním do budoucna.
Pojištění je funkční jen tehdy, pokud mám jistotu, že pojišťovna přežije déle než já. Protože bankrotová karta se nyní přesouvá na nadnárodní úroveň, pojišťovna se stává sama ohroženou.
Argument 5: Půjčkou 90 miliard korun pro MMF prý nepřijdeme o žádný výnos.
Přijdeme. Zaprvé pokud Česká národní banka poskytne část svých devizových rezerv MMF (konkrétně asi 10 procent), přijde o výnos z nich. Jen v roce 2010 celkový výnos devizových rezerv činil 2,48 % (o 1,24 procentního bodu méně než v roce 2009). To znamená, že ušlý výnos - měřeno předchozími lety - bude někde v intervalu 2,5 až 3,7 % neboli 2,3 - 3,3 miliardy korun každý rok. To sice není vražedně hodně, ale vzpomeňme, že ministerstvo financí je už kvůli takové částce ochotné třeba zvyšovat DPH nebo uvažovat o zmrazení důchodů.
A zadruhé peníze poskytneme MMF v nějaké měně X – patrně v eurech. Pokud následně dojde k jakýmkoliv turbulencím na devizovém trhu, euro může začít velmi prudce oslabovat. MMF nám následně (možná) půjčené peníze vrátí, ale ve stejné měně, v jaké jsme je my poslali do MMF. A mezitím klidně jejich hodnota mohla poklesnout třeba o polovinu. Místo ekvivalentu 90 miliard korun se nám tak může vrátit třeba jen ekvivalent 45 miliard. Kdyby namísto toho devizové rezervy měla stále pod svým patronátem ČNB, mohla by je v případě potřeby přeskupit – do jiných měn nebo i drahých kovů. A jejich hodnotu tím zachovat.
Argument 6: Půjčka pro MMF prý nezvýší náš veřejný dluh.
Ale zvýší – minimálně o ony dvě miliardy za rok na ušlých úrocích, které bude muset vyplatit ministerstvo financí ze státního rozpočtu. A to ještě nepočítám s možností, že se nám půjčené peníze nemusí vrátit už nikdy.
Argument 7: Devizové rezervy mít doma nepotřebujeme. Klidně je můžeme půjčit MMF, protože co by s nimi ČNB dělala? ČNB totiž stejně nesmí financovat schodek našich veřejných financí.
Ahá, tak ČNB nesmí financovat schodek našich veřejných financí? To se kupodivu shodneme – až na to, že tento argument je jaksi nedotažený. Schválně, proč ČNB nesmí své devizové rezervy použít na to, aby zacálovala děsivý schodek našeho rozpočtu? Protože by se to v podstatě rovnalo vytisknutí nekrytých peněz a vedlo by to k ohromné inflaci. A zemi by to strašlivě uškodilo, vzpomeňme na předválečnou hyperinflaci v Německu.
A co se teď po ČNB chce? Aby svoje peníze, které "nesmí a neměla by použít", vzala, spolu s dalšími centrálními bankami poslala do MMF, a MMF je zase pošle do oběhu na jihu Evropy na proplacení tamního dluhu. Neboli tyto peníze BUDOU uvolněny do oběhu. A eurozóně to uškodí.
Ale pozor – neuškodí to jen těm zemím, jejichž dluh se tímto způsobem dočasně bude financovat – ale uškodí to všem zemím, které platí eurem. Neboli do jámy hyperinflace to strhne i země dosud relativně zdravé.
Argument 8: Zapojením se do programu MMF pro záchranu eurozóny prý můžeme získat snadnější přístup k fondům MMF, až je budeme sami potřebovat.
Hm, ovšem jen za předpokladu, že v té době ještě MMF bude nějaké peníze mít. (Kde by je vzal, když už si v té době nebude mít od koho půjčit?) Ostatně jak můžeme tvrdit, že nám MMF nepůjčí, až to budeme potřebovat? Měl by pak MMF ještě vůbec právo na existenci, když nepomáhá tomu, kdo to potřebuje? Nebo je snad nutno jej "uplácet", aby pomohl zemi, která je v potížích?
Argument 9: Když půjčíme MMF, zachráníme tím prý eurozónu. Když zachráníme eurozónu, eurozóna poroste rychleji. Když eurozóna proste rychleji, budeme na tom prý profitovat i my.
Nikoliv, 200 miliard euro nemá šanci eurozónu zachránit. Jediné, co se tím docílí, je, že se dluhová agónie bude protahovat, protože dluh bude dále existovat, jen se odsune jeho splacení. Každá země bude šetřit jak o život. Nebude mít na školství, na zdravotnictví, na infrastrukturu... Nebude se rozvíjet. Evropa bude tak moc šetřit a po tak dlouhou dobu, že další desítky let bude čelit agónii. A teprve pak možná zbankrotuje. To nás, myslím, zrovna dvakrát nepotáhne.
Kdybychom naopak předlužené země nezachraňovali, ale nechali je zbankrotovat hned, bylo by to čisté řešení. Přišel by velký třesk, velká recese, ale relativně krátká. Už za pět šest let by tyto země - jak nás to učí historie státních bankrotů – byly schopné vrátit se na finanční trh. A začaly by růst. A to by pak opravdu táhlo i českou ekonomiku.
Nehledě na to, že vážně nevidím souvislost mezi tím, jak ČR hospodářsky roste, platí-li Německo eurem anebo markou.
Argument 10: Nemůžeme přeci půjčku MMF nedat, když jsme byli požádáni, a tím se izolovat od světa...
Víte, co na téma záchrany eura alias půjčky MMF řekla německá Bundesbanka? Doslova řekla, že "rozšíření úvěrové linky pro MMF není pro německé daňové poplatníky zcela bez rizika" – přeloženo do srozumitelnějšího jazyka, bez rizika není boj o záchranu eura. Zajímavé, že? No a k tomu se ještě Německo nechalo slyšet, že peníze MMF poskytne jen pod podmínkou, že by do MMF přispěly také země jako USA nebo třeba Čína. No a americká centrální banka na to odpověděla, že takového podniku se nebude účastnit ani náhodou, protože je moc rizikový.
Takže nepřispějí-li USA, nepřispěje ani Německo. Nepřispěje-li Německo, klíčová země eurozóny, která vlastně sama s návrhem půjčky pro MMF přišla, nepřispěje nikdo. Tak co tu vlastně ještě řešíme?