Jedna duše, jedno tělo

09.02.2012 14:48

E15: Francouzská kampaň před prezidentskými volbami získala zajímavé ozvláštnění. Intenzivně se do ní zapojila německá kancléřka Angela Merkelová, která se jednoznačně postavila na stranu stávajícího prezidenta Nicolase Sarkozyho. Ten v předvolebních průzkumech zaostává za svým socialistickým sokem Françoisem Hollandem.
Účast německé kancléřky ve francouzské předvolební kampani nemohla nechat v klidu ani evropské komentátory. Ti se vesměs shodují, že Merkelová spíše chrání výsledky své vlastní práce na evropském poli, než že by cítila nutkavou potřebu podpořit prezidenta s podobnými politickými postoji.
Süddeutsche Zeitung
Když se z odvahy stane zpupnost

Šestý únor 2012 zůstane v paměti jako den, kdy se odvaha Angely Merkelové změnila ve zpupnost. Je to den, kdy německá kancléřka zahájila volební kampaň za zvolení francouzskou prezidentkou. Jednání, které Merkelová odbývá jako obvyklou podporu mezi stranickými přáteli, se až příliš podobá sázce hazardního hráče. Sází vše na Nicolase Sarkozyho, čímž vážně komplikuje svou případnou budoucí spolupráci s Françoisem Hollandem.
Její favorit je navíc outsider. Merkelová spekuluje na nepravděpodobný, ale vysoký zisk. Stejně tak lze ale 6. únor interpretovat v duchu hesla tonoucí se stébla chytá. Má-li kancléřka brát Hollandova slova vážně, je její europolitická práce vskutku ohrožena. Socialista nechce šetřit, ale startovat konjunkturu. Největší živé nebezpečí pro fiskální pakt Merkelové se jmenuje Hollande. Kancléřka tak ve Francii nebojuje za Sarkozyho. Z tohoto pohledu je její chování stále opovážlivé, ale ne iracionální. Vzniká však nebezpečný dojem, že zabránit vítězství socialistů je takřka německou vládní politikou.
A potenciální budoucí prezident Hollande bude muset vypít pořádnou dávku nápoje zapomnění, aby kdy s Merkelovou usedl za jednací stůl. Evropa přitom nemá času nazbyt.
Die Zeit
Podpora Sarkozymu je legitimní

Angela Merkelová svým televizním rozhovorem s Nicolasem Sarkozym porušila nezbytnou neutralitu, řekl frakční šéf Zelených Jürgen Trittin. I pozice koaličního partnera FDP je spíše kritická: německá vláda není v předvolebním boji a měla by si udržovat potenciál jednat s jakoukoli sousední vládou. Ve skutečnosti má Merkelová právo Sarkozyho otevřeně podporovat. Sarkozy nejen reprezentuje stejné občansko-konzervativní kruhy, ale také již měsíce pěje ódy na moudrost a rozhled „Chére Angely“.
Německou reformní cestu má za vzor pro svou zemi i celý kontinent. Především je to ale kancléřčin největší spojenec v řešení evropské krize. Jeho rival François Hollande už oznámil, že poslední evropské dohody nechá projít revizí a svou zemi vyváže z fiskálního paktu. Tím by práce, kterou útvar Merkozy za poslední měsíce vykonal, přišla vniveč. Kancléřka tak svou podporou Sarkozymu vyjadřuje ochotu bojovat za svou ideu Evropy. Projevuje se to tím, že se domácí politika stále méně odděluje od té zahraniční evropské. A to je dobře. Mimochodem podpora zahraničního státníka není nic nového. Tonymu Blairovi se dokonce podařil majstrštyk, když v roce 2002 podporoval Gerharda Schrödera a o pouhé tři roky později jeho rivalku Merkelovou.
Le Monde
Proč Merkelová pomáhá Sarkozymu

Německá kancléřka Angela Merkelová se pustila do francouzské předvolební bitvy a logicky se postavila na stranu Nicolase Sarkozyho.
Po schůzce francouzských a německých ministrů svorně předstoupili před kamery. Merkelová přiletěla na pomoc partnerovi drtivě poráženému v předvolebních průzkumech. Navíc v době, kdy se Francie ocitá ve dvojím klinči – politickém a ekonomickém. Německo-francouzská solidarita vždy přicházela v těžkých dobách. V lednu 2003 Jacques Chirac a Gerhard Schröder spojili síly před jednáním o invazi do Iráku. A v září 1992 německý kancléř Kohl přispěchal na pomoc Françoisi Mitterrandovi při prosazení Maastrichtské smlouvy. Nyní je ale Francie v jasně defenzivním postavení, což je novum.
Je to očividné zejména od chvíle, kdy agentura S&P srazila francouzská tři áčka. Zatímco většina evropských špiček defiluje Berlínem, prezident Sarkozy se soustředí na znovuzvolení. On i Merkelová se pak snaží ukázat, že jejich partnerství funguje jako předtím.
Sarkozy tak činí, aby vyvolal dojem, že dál řídí Evropu.
Kancléřka proto, že předstírá pravý opak. Ostatně bývalý socialistický ministr zahraničních věcí Védrine to shrnul těmito slovy: „Nadvláda Německa je zjevná, ale idea, že Evropu řídí pár, je pro tuto nadvládu klíčová.“
The Guardian
Merkelová francouzskou prezidentkou

Cizí státník říká v Německu Francouzům, že jejich prezident zasluhuje znovuzvolení. Nicolas se to neodvážil říci osobně, a tak požádal drahou Angelu.
Sarkozy má ve zvyku žádat lidi, aby mu projevili přízeň. Pár měsíců po svém zvolení zval Tonyho Blaira, tehdy ještě ne tak bezvýznamného, aby na konferenci Sarkozyho strany promluvil směšnou francouzštinou. V listopadu žebral na summitu G20 u Baracka Obamy, aby si s ním vyměňoval komplimenty.
Většinou se u toho tváří jako spokojený kocour. A když Merkelová oznamovala, že schůzka se socialistickým favoritem voleb Hollandem má čas, vnímavé ucho mohlo slyšet předení. Zajímavé je, jak malý vliv to má na Sarkozyho popularitu.
Je to ale dobře. Fakt, že prezidentova dětinskost s Francouzi nic nedělá, svědčí o jejich dospělosti. Vidí realitu – zoufalé divadlo. Kdo jiný než Merkelová by ho ještě vůbec mohl podpořit? Jeho scientologičtí hollywoodští přátelé? Castro a Chávez?
Ale vážně. Sarkozy je zjevně přesvědčen, že Francie je minimálně druhá nejlepší.
Pokud to platí ekonomicky, nemusí to platit politicky.
Jestli chce franko-německé duo vykazovat koherentní sílu na evropské úrovni, musí být tvořeno ze srovnatelně silných polovin. Jinak lze Merkelové rovnou předat klíče od Elysejského paláce

Autor článku: Martin Čaban, Petr Třešňák, Stanislav Šulc