Úvodní stránka - Kauza MUS - Mostecká uhelná

Kauza MUS - Mostecká uhelná

23.01.2012 07:42

ČT24: Švýcaři žádali o domovní prohlídky kvůli MUS, čeští žalobci to smetli ze stolu
Praha – Švýcarští vyšetřovatelé požadovali před dvěma lety po českých žalobcích provedení domovní prohlídky u někdejšího zbrojaře Pavla Musely. Ten podle vyšetřovatelů ze země helvétského kříže představuje klíčovou postavu v dvanáctimiliardové kauze Mostecké uhelné (MUS). Jak ale vyplývá z dokumentů vrchního státního zastupitelství v Praze, žádali Švýcaři marně.
Pavel Musela byl ještě před deseti lety vlivný český zbrojař, který pronikl do světa. Podle švýcarského soudce Gerarda Suatebina měl "hrát důležitou roli v peněžních převodech (…) a korumpovat některé osoby v České republice." MUS pak za jeho údajné pomoci ovládla skupina Appian group. Pavel Musela spadl za dosud nevyjasněných okolností z mysliveckého posedu, od té doby trpí ztrátou paměti a nelze ho vyslechnout.
Protože si z dob svého podnikání nic nepamatuje, požádala švýcarská prokuratura o jinou českou pomoc. Doplnili dožádání, "aby byly provedeny zejména domovní prohlídky kdekoli u Pavla Musely". Nyní ale vyšlo najevo, že s takovým požadavkem před dvěma roky narazili, když pražské Vrchní státní zastupitelství (VSZ) jejich žádost odmítlo. "K této části dožádání švýcarská strana tedy uvedla řadu skutečností, ovšem ke svým tvrzením neposkytla žádné důkazní materiály," reagovala tehdy státní zástupkyně Marcela Kratochvílová v dopise vrchnímu státnímu zástupci.
A českým žalobcům nestačilo ani to, že švýcarský soudce přesně popsal údajné nelegální Muselovy převody na účtech. Kauzu měl tehdy na starost žalobce Ladislav Letko, který kvůli svému tehdejšímu postupu čelí v současnosti kárné žalobě. Odmítl se na výzvu ČT k celé věci vyjádřit.
Kvůli údajným chybám v celé kauze už podal ministr spravedlnosti Jiří Pospíšil (ODS) kárnou žalobu na čtyři státní zástupce. Na exšéfa Vrchního státního zastupitelství Vlastimila Rampulu, jeho zástupce Libora Grygárka a na žalobce Letka a Kratochvílovou.

Týden: Kauza Mostecká uhelná: Pospíšil podá kárné žaloby na státní zástupce

Ministr spravedlnosti Jiří Pospíšil podá kárné žaloby na čtyři státní zástupce Vrchního státního zastupitelství v Praze kvůli postupu při vyřizování žádostí švýcarské justice o právní pomoc v kauze Mostecké uhelné společnosti. Je mezi nimi i bývalý vrchní státní zástupce Vlastimil Rampula a náměstek Vrchního státního zastupitelství Libor Grygárek.

Kárné žalobě čelí také Ladislav Letko, který byl ve věci činným státním zástupcem, a Marcela Kratochvílová, která již byla v souvislosti s kauzou sesazena z vedení odboru závažné hospodářské kriminality. Všichni čtyři budou zároveň od chvíle, kdy jim bude rozhodnutí doručeno, dočasně postaveni mimo službu. "Nejpozději v pondělí budou návrhy odeslány," řekl Pospíšil.

Letko byl v případu dozorový státní zástupce, Pospíšil ho proto viní z nečinnosti. Ostatní ministr viní z toho, že ho jako jeho nadřízení nedostatečně kontrolovali.

Nejvyšší státní zástupce Pavel Zeman zaslal Pospíšilovi podnět k podání kárných žalob ve středu. "Po jeho vyhodnocení a porovnání se záznamem o vnitřním dohledu, provedeném pověřeným vrchním státním zástupcem Stanislavem Mečlem, zaslal dne 4. ledna 2012 ministru spravedlnosti podnět k podání návrhů na zahájení kárného řízení proti některým státním zástupcům Vrchního státního zastupitelství Praha činným při vyřizování žádostí švýcarských justičních orgánů o právní pomoc ve věci Mostecké uhelné společnosti," sdělila mluvčí NSZ v tiskové zprávě.

Mečl již dříve k závěrům vnitřního dohledu uvedl, že odhalil především bezdůvodné mnohaměsíční průtahy při vyřizování žádostí Švýcarska o právní pomoc, více než roční prodlevu při vyřizování podnětu k připojení České republiky s nárokem na náhradu škody v trestním řízení ve Švýcarsku, roční zpoždění při vyřizování podnětu k provedení prohlídek jiných prostor a zpochybňování závěrů švýcarských úřadů.

Kritika postupu

ČSSD Pospíšilův postup kritizovala. Podle šéfa poslaneckého klubu socialistů Jeronýma Tejce to není poprvé, kdy Pospíšil takto přenáší chyby na ostatní.

"Rozhodně podáním kárné žaloby nesmyje vinu ze sebe a ani z vlády jako takové. Rozhodně pan ministr nemůže už zabránit velké ostudě, která byla způsobena České republice, která se k trestnímu řízení nepřihlásila včas," řekl Tejc. Dodal, že Pospíšil podáním kárných žalob usvědčil sám sebe nejen z neschopnosti, ale i z toho, že je špatným ministrem, neboť vybral do čela vrchního státního zastupitelství takové lidi, na které musí podávat kárné žaloby.

Tejc řekl, že sociální demokracie byla v této věci aktivní a že v kauze podal jako první trestní oznámení někdejší ministr financí za ČSSD Pavel Mertlík.

Švýcarští vyšetřovatelé zablokovali v přepočtu přes 12 miliard korun. České republiky se již od první poloviny roku 2010 dotazovali, zda se hodlá připojit jako poškozená strana s nárokem na náhradu škody. Švýcaři totiž tvrdí, že Česko v souvislosti s obchody s akciemi MUS přišlo o miliardy. Na dotazy však za Česko až do nedávné doby nikdo nereagoval.

Česká policie se kauzou MUS zabývá dlouhá léta, žádné obvinění však dosud nepadlo. Švýcaři otevřeli vyšetřování souvislostí obchodů s akciemi MUS v roce 2005 kvůli podezření, že z MUS byly přes vedení firmy nelegálně vyvedeny peníze. Švýcarská prokuratura případ předala soudu loni v říjnu. Významná část majetku MUS byla podle obžaloby převedena do Švýcarska a zde "vyprána". Obžaloba zahrnuje skutky kvalifikované jako praní špinavých peněz, nekalá správa nebo podvod.

Švýcarští vyšetřovatelé zablokovali v přepočtu přes 12 miliard korun. České republiky se již od první poloviny roku 2010 dotazovali, zda se hodlá připojit jako poškozená strana s nárokem na náhradu škody. Švýcaři totiž tvrdí, že Česko v souvislosti s obchody s akciemi MUS přišlo o miliardy. Na dotazy však za Česko až do nedávné doby nikdo nereagoval.

AUTOR: ČTK

Česká Pozice: Finanční fondy Zeno Meiera: Stasi, Mostecká uhelná a česká politika
Zeno Meier měl přístup k účtům Mostecké uhelné se 4,5 miliardy korun. Ve stejné době zaplatil za bezcenné akcie Liberty 16 milionů.
V dokumentech švýcarské i české prokuratury, které vyšetřovaly ovládnutí Mostecké uhelné společnosti (MUS) jejími manažery, se opakovaně vyskytuje i jméno Zeno Meier. Podle zjištění švýcarských vyšetřovatelů měl Meier plnou moc k jednání za společnost Portoinvest, jež byla klíčovým bodem řetězce, přes který putovaly peníze z MUS na konta dalších zahraničních společností (například European Energy and Resources Limited, Compinvest Establishment či Rozel Limited). Ty pak sloužily společnosti Appian Group k ovládnutí MUS a posléze i k privatizaci Škody Plzeň.

Mostecká uhelná společnost naposílala na dva účty společnosti Portoinvest vedené u Credit Suise Bank a u UBS Bank celkem 150 milionů dolarů, tehdy přibližně 4,5 miliardy korun. Podpisová práva k těmto miliardovým účtům neměli jen Antonín Koláček, Luboš Měkota a Jiří Diviš, ale také Zeno Meier.
Účty Portoinvestu u švýcarských bank byly založené v prosinci 1998 a během několika dnů na ně MUS řízená Antonínem Koláčkem a jeho společníky poslala 27 milionů dolarů (tehdy zhruba 818 milionů korun). A o rok později činila částka investovaná Mosteckou uhelnou do Portoinvestu již 85 milionů dolarů, tedy 2,8 miliardy korun. V letech 1998 až 2002 tam Mostecká uhelná postupně naposílala již zmíněných 150 milionů dolarů.

Meier, fanda kočárků z Liberty
Zeno Meier nefiguruje mezi obžalovanými v kauze „manažerské privatizace“ MUS, ale jeho jméno se neobjevuje v České republice u podezřelých finančních transakcí poprvé. V létě 1999 se Zeno Meier točil kolem jiné české společnosti s přímou vazbou na politiky ČSSD a udělal z ekonomického hlediska těžko vysvětlitelný obchod. Koupil totiž 40 procent akcií zkrachovalé společnosti Liberta za 16 milionů korun.
Mělnického výrobce kočárků Liberta vlastnil až do nástupu na ministerstvo tehdejší ministr financí ČSSD Ivo Svoboda a jeho nejbližší spolupracovnice Barbora Snopková, kteří pak vlastnictví převedli na syna Barbory Snopkové Stanislava Kratochvíla. O prázdninách 1999, když byli Svoboda a Snopková kvůli svému hospodaření s Libertou obviněni z poškozování věřitele a zpronevěry, zdravá část Liberty už dávno vyvedená do společnosti Zora Eura a zkrachovalá Liberta byla v likvidaci, zaplatil Zeno Meier Kratochvílovi za bezcenné akcíe po 400 korunách za kus, celkem 16 milionů korun.

Můžeme se zatím jen dohadovat, proč si Zeno Meier kupoval bezcené akcie Liberty, respektive co si za těch 16 milionů korun vlastně kupoval. Stejně jako o důvodech, které vedly Antonína Koláčka a Jiřího Diviše, aby s tímto člověkem spolupracovali.

Meier, manažer fondů Stasi
O schopnostech a podnikatelském pozadí Zeno Meiera informoval letos v září maďarský politický týdeník Heti Válasz v článku o bývalém socialistickém místostarostovi Budapešti Miklósovi Hagyó. Ten kvůli podezřením na rozsáhlou korupci a mafiánské praktiky skončil po posledních maďarských parlamentních volbách ve vazbě a nyní čeká na soud.

Podle týdeníku Heti Válasz fungoval Hagyó jako jeden z lidí „manažera fondů Stasi“ Zeno Meiera. „Stranické fondy bývalé NDR byly zčásti distribuovány skrze vídeňskou CW Bank (dcera maďarské centrální banky), a to s pomocí podnikatelů, kteří byli na trhu známí tím, že nikdy bankám nevraceli půjčené peníze. V Maďarsku se na těchto defraudacích podíleli Evgeni Leibovich ze Švýcarska, Zeno Meier a Joseph Yuval Rayner (odsouzený v roce 1999). Společnosti založené těmito třemi ,byznysmeny‘ byly aktivní především ve velkoobchodě s potravinami, distribuovaly žvýkačky Wrigley a pivo Foster,“ uvedl v září maďarský týdeník.

Jméno Zeno Meier mezi oprávněnými osobami k miliardovým účtům Portoinvestu – de facto tedy k prostředkům Mostecké uhelné společnosti – by tak mělo pro vyšetřovatele fungovat jako signální světélko, že stojí za to zkoumat toky peněz, které tento člověk ovlivňoval či řídil. Vzhledem k jeho nákupu bezcených akcií Liberty od tehdejšího „skoro zetě“ ministra financí Svobody, který se časově kryje s dobou, kdy Meier měl přístup k miliardám z Mostecké uhelné, může jít o stopu k dalším korupčním milionům.

Jiná stopa vedoucí k ČSSD
Podobně jako když se ukázalo, že po privatizaci Mostecké uhelné putovalo 150 milionů korun na účty firem ovládaných zbrojařem Pavlem Muselou, který byl kamarádem Stanislava Grosse, tehdejšího ministra vnitra a posléze i předsedy vlády za ČSSD.

Část z provize 150 milionů korun za privatizaci Mostecké uhelné, která přistála nejprve na účtu gibraltarské firmy Torrence Trading lobbisty a zbrojaře Pavla Musely, byla zjevně použita na úplatky pro politické činitele. Na účet otce tehdejšího náměstka ministra průmyslu Roberta Sýkory ve švýcarské bance Credit Suisse bylo v listopadu 1999 složeno 85 tisíc dolarů (tři miliony korun). Sýkora měl k tomuto účtu podpisové právo a švýcarská prokurátorka Graziella de Falco Haldemannová uvedla, že „Sýkora byl jako náměstek ministra průmyslu zodpovědný za přípravu návrhu usnesení vlády k prodeji MUS. Dostal přitom v souvislosti s prodejem akcií MUS platby od kupce. To umožňuje předpokládat, že stanovení uměle nízké ceny je zatíženo korupcí.“

Ze švýcarského spisu, jak informoval letos v lednu deník MF Dnes, dále vyplývá, že deset milionů korun z té 150milionové provize přišlo na účet Grossova poradce Jiřího Martinka. Dále nevratnou půjčku ve výši 34 milionů korun dostala společnost Nomainvest, ve které v té době působil pokladník ČSSD Zdeněk Uhlíř, pravá ruka místopředsedy strany Karla Kobese. Nomainvest pak dala 10 milionů korun Nadačnímu fondu Zdraví pro studenty, který založili Karel Kobes a Stanislav Gross.

A co takhle na chyby v kauze MUS použít trestní paragrafy?

Státní zástupci, policisté, úředníci a politici nestojí nad zákonem. Musejí být za svá úřední selhání odpovědní i trestně.
V závěru svého příspěvku Je čas trestat „laxní“ policisty, státní zástupce a soudce. Paragrafy jsou po ruce. (28. prosince 2011) jsem mimo jiné uvedl, že orgány činné v trestním řízení jsou podle trestního zákoníku úředními osobami – a že z toho něco vyplývá. Konkrétně že v rámci plnění, respektive neplnění jejich povinností by na ně mohl být (ale spíše měl být) uplatňován § 330 trestního zákoníku - maření úkolů úřední osoby z nedbalosti. A že k tomu je třeba odvahy státního zástupce, který zahájí takové trestní stíhání. Řečnickou otázkou v závěru bylo, zda se takový najde.

Příspěvek vzbudil mezi čtenáři na stránkách ČESKÉ POZICE poměrně širokou diskusi. A stal se také tématem průzkumu mezi právníky a advokáty, kterým ČESKÁ POZICE položila otázku, co si myslí o aplikaci § 330 na policisty, státní zástupce a soudce, kteří všichni jsou úředními osobami. Výsledkem bylo, že 80 procent oslovených souhlasí s tím, že by tento paragraf trestního zákoníku měl být uplatňován. Mnozí však dodali i řadu „ale“, protože jeho důsledné užití by podle nich mohlo mít nedozírné následky.

Respondenti ankety ve svých vyjádřeních nabádají k obezřetnosti, aby nedošlo na plošný trestně-právní postih jakéhokoli prohřešku orgánů činných v trestním řízení. S tím lze plně souhlasit a bylo to tak i míněno. Připomenu, že podle našich zákonů lze trestní odpovědnost pachatele a trestněprávní důsledky s ní spojené uplatňovat jen v případech společensky škodlivých, ve kterých nepostačuje uplatnění odpovědnosti podle jiného právního předpisu (§ 12 odst. 2 trestního zákoníku).

Budou padat hlavy také v policii?
Jde ale o to, aby paragrafy trestního zákoníku byly užity vždy, proti všem a všude tam, kde byly naplněny formální znaky trestného činu a kde jde o případy společensky škodlivé. Ne, aby zde byla skupina lidí, kteří se v paragrafech dobře vyznají, a tak si snad myslí, že stojí nad zákonem.
Kauzy spojené s vyšetřováním nebo lépe řečeno nevyšetřováním například kauzy Mostecké uhelné společnosti jsou pro společnost tak závažné a nesou takové následky, že o společenské škodlivosti z pohledu trestního práva nemůže být pochyb. To, že ministr spravedlnosti vyvodí vůči konkrétním lidem z řad státních zástupců kárné žaloby, povede snad jen k jejich odvolání z dobře placených míst na státních zastupitelstvích a přesunu mezi advokáty. Vliv neztratí a díky znalosti činnosti a postupů orgánů činných v trestním řízení a osobních vazeb se stanou advokáty uznávanými, kteří se postaví na pomyslnou druhou stranu barikády (tedy pokud tam již tak trochu nestáli).

Mezi advokáty dnes platí vyjádření, že je zbytečné tlačit na policii, shánět důkazy ve prospěch klienta, kdy stačí „mít“ svého státního zástupce. U kauzy Mostecké uhelné je však také otázkou, zda bude patřičně zhodnocena činnost policie při vyšetřování. Zda i u policie budou padat hlavy. Kdo před lety – a na jakém základě – rozhodl o odložení věci, rozhodl, že skutek není trestným činem? Provedla tehdy policie všechny nezbytné úkony? Osobně se obávám, že nikoli, a jako občan se ptám proč? Neschopnost, nedbalost, úmysl?

Trestní odpovědnost politiků?
A mám-li být důsledný, šel bych ještě dál. Aby to nevypadalo, že v případě porušení zákona mají být trestně postihováni jen policisté a státní zástupci či soudci, je na místě připomenout, že úřední osobou jsou podle § 127 trestního zákoníku i poslanci, senátoři a členové vlády. (Na nižší úrovni pak také členové zastupitelstev, odpovědní úředníci územní samosprávy, orgánu státní správy nebo jiného orgánu veřejné moci.) Zapátrejme v paměti, kolik lidí z vlády a v parlamentu bylo u nás od roku 1990 dohnáno až k trestní odpovědnosti. Pravděpodobně si nevzpomeneme. Zřejmě máme štěstí na samé schopné a čestné politiky. Daleko hůře jsou na tom například ve Francii, Itálii či v jiné západní demokracii, ale i na východ od našich hranic, kde čas od času zasáhne rameno spravedlnosti i do nejvyšších míst politiky, třeba i hlavu státu.

A pokud jsem tedy již zmínil kauzu MUS, jak jsou na tom úředníci z ministerstva financí či sám pan ministr Kalousek? Za jeho vedení došlo k ročnímu přetahování s pražským Vrchním státním zastupitelstvím, zda se připojit s náhradou škody k trestnímu řízení vedenému ve Švýcarsku, či hrát mrtvého brouka. Pokud v této věci padají (jen) kárné žaloby na Vrchním státním zastupitelství, neměla by se odpovědnost, a třeba i podle trestních paragrafů, hledat také u pracovníků ministerstva financí či samotného ministra? Tak to se v Česku nenosí.

V českých poměrech je po ruce také-řešení: nechat celou tuto kauzu nezávisle prošetřit protikorupční policii, a možná zrovna odbor, který se v minulosti kauzou MUS tak úspěšně zabýval. Po čase si pak v novinách přečteme: Policie po důkladném prověřování dospěla k závěru, že ve věci nejde o podezření z trestného činu, a vzhledem k tomu, že není na místě věc vyřídit jinak, byla podle § 159a odst. 1 trestního řádu odložena. Prověřování bude samozřejmě dozorováno příslušným státním zástupcem…
Zdeněk Ondráček

Švýcaři zamítli žádost Česka o připojení k žalobě kvůli Mostecké uhelné

Tak dlouho české úřady otálely s připojením k žalobě, až je s ním nakonec švýcarský soud poslal domů.
Švýcarský soud zamítl žádost České republiky o připojení k trestnímu řízení, které bylo zahájeno proti bývalým manažerům Mostecké uhelné společnosti (MUS). V odůvodnění kritizuje způsob, jakým české úřady komunikovaly se švýcarskou prokuraturou. Federální soud v Bellinzoně českou žádost zamítl 19. prosince.

Informaci v pátek publikoval švýcarský deník Le Temps. Autor článku Valère Gogniat pro ČESKOU POZICI uvedl, že se o rozhodnutí soudu, jež zatím nebylo zveřejněno, dozvěděl od vysoce postaveného zdroje blízkého jednání. Švýcarský novinář dodal, že oficiálně by měl soud oznámit svůj verdikt zřejmě příští týden a že Česká republika má deset dní na odvolání.

Ministr financí Miroslav Kalousek zamítnutí žádosti na dotaz ČESKÉ POZICE potvrdil. Doplnil ale, že česká strana této možnosti stejně příliš neveřila a že právníci jeho úřadu zpracovávají na základě materiálů od státního zastupitelství civilní žalobu na náhradu škody. Jejím prostřednictvím se chce Česká republika připojit ke švýcarskému trestnímu řízení.

V rozhodnutí švýcarského soudu se píše, že „není možné, aby se Česká republika stala žalobcem“ v případu MUS. Jeho projednávání před švýcarským soudem začne nejdříve v dubnu příštího roku, jak ČESKÉ POZICI potvrdila mluvčí soudu v Bellinzoně Marcia Gregoriová. Informaci o zamítnutí české žádosti odmítla komentovat.

Pasivita Čechů
Česká republika příliš dlouho nejevila o případ vedený ve Švýcarsku žádný zájem. O možnosti připojit se k řízení byla informována švýcarskou prokuraturou již v roce 2006, a nikoliv až letos v září, jak tvrdí některé české úřady, cituje deník Le Temps z rozhodnutí soudu.
eské úřady zaujaly „pasivní postoj, kterým daly jasně najevo svůj nezájem“, uvádí Le Temps. V odůvodnění zamítnutí české žádosti prý soud dále píše, že během své snahy o navázání spolupráce na případu byli Švýcaři „posíláni od jednoho českého úřadu k druhému“.

Dle švýcarského deníku byl o rozhodnutí soudu informován právník zastupující Českou republiku a komentoval je slovy, že „situaci bereme na vědomí“. Zda se Česko odvolá, prý zatím nebylo rozhodnuto.

Jak dále uvádí Le Temps, soud v Bellinzoně vyzval Českou republiku k uhrazení poplatku za podání žádosti o připojení k žalobě v případě MUS ve výši 1000 švýcarských franků.

Ministerstvo financí v pátek uvedlo, že v tomto případě jde pouze „o zamítnutí prominutí termínů definovaných v novém trestním zákoníku Švýcarské konfederace, který platí od 1. ledna 2011“. Kalousek upřesnil, že podle této nové úpravy je možné se k trestnímu řízení připojit jen v přípravné fázi, což Česká republika včas nestihla.

Aktuální krok švýcarského soudu příliš nenahrává spekulacím, které se v uplynulých týdnech objevily v médiích. Švýcaři se prý snažili zatáhnout Českou republiku do soudního procesu proto, aby v případě, že nebude nikdo odsouzen, nezůstalo pouze na Švýcarsku vyplacení případných penále za několikaleté zmrazení miliard na švýcarských účtech...

Poslední týdny s MUS
Letos v říjnu švýcarská prokuratura obžalovala z praní špinavých peněz a dalších finančních machinací v souvislosti s privatizací MUS sedm lidí, z čehož je šest Čechů a jeden Belgičan. Manažeři Antonín Koláček, Luboš Měkota, Marek Čmejla, Oldřich Klimecký, Petr Kraus, Jiří Diviš a Jacques de Groot, bývalý vysoký manažer Mezinárodního měnového fondu, jsou konkrétně obžalovaní z praní peněz, podvodu a falšování dokumentů. Vyšetřovatelé v rámci šetření zablokovali kolem 600 milionů švýcarských franků (téměř 12,2 miliardy korun) na stovce účtů ve švýcarských bankách.

O tom, že švýcarská strana postrádá v kauze MUS pro případ obžaloby poškozeného, napsala ČESKÁ POZICE již začátkem července. Pravá mediální bouře odstartovala až koncem října a vládě naší republiky, která už není ani banánová, se podařilo najít volný termín pro projednání dalšího postupu Česka v kauze „již“ 18. listopadu! A náhle byly na stole čtyři varianty, jak se k žalobě ve Švýcarsku připojit. Jenže nyní přichází sprcha od švýcarského soudu. Je až nyní definitivně pozdě miliardy z MUS honiti?

ČT24: Grossovi lidé inkasovali provize za privatizaci Mostecké uhelné
Praha - Několika lidem blízkým ČSSD a bývalému ministru vnitra a předsedovi strany Stanislavu Grossovi před jedenácti lety zřejmě přistály na účtech miliony korun související s privatizací těžařské společnosti Mostecká uhelná (MUS). Vyplývá to z dokumentů, které před koncem loňského roku poslal na Vrchní státní zastupitelství v Praze jako žádost o pomoc vyšetřující soudce ze Švýcarska. Tamní úřady se prodejem dolů zabývají již léta kvůli podezření z praní špinavých peněz.
Podle švýcarských detektivů a zdroje blízkého vrchnímu státnímu zastupitelství odešlo krátce po privatizaci dolů od kupce 46 procent akcií MUS, švýcarské firmy Investenergy, zhruba pět milionů dolarů (asi 170 milionů Kč) na účet firmy Torrence Trading na Gibraltaru. Důvodem platby byla údajně provize za prodej. Celková kupní cena byla 650 milionů korun, provize tedy činila 27 procent.
K účtu měl přístup zbrojař Pavel Musela - přítel tehdejšího šéfa poslaneckého klubu ČSSD a vlivného muže strany Grosse. Musela podle nového zjištění vyplatit 400 000 dolarů najatému bankéři, další peníze pak už putovaly po "české stopě".
Většina peněz šla nejprve na Kypr na firmu Cromix a z ní na Larosi Holdings LTD a Lawrence. Larosi Holdings dostala 2,2 milionu dolarů. K účtu této firmy měli přístup dva lidé - opět Musela a Jiří Martinek. Ten si pak poslal celkem 300 000 dolarů na svůj účet do Česka. Firma poslala podle švýcarských dokumentů a zdroje ze zastupitelství také 85 000 dolarů (2,9 milionu Kč) na švýcarský účet vedený na jméno Antonína Sýkory.
Mostecká uhelná společnost, předchůdce Mostecké uhelné, a. s., vznikla v listopadu 1993 spojením bývalých státních podniků. V roce 2003 ji od investičního fondu Appian Group koupili Antonín Koláček, Luboš Měkota, Petr Pudil a Vasil Bobela. V roce 2006 podíly převedli na firmu Czech Coal N. V., registrovanou v Nizozemsku. Ve stejném roce odkoupil menšinový podíl prostřednictvím kyperské společnosti Indoverse Czech Coal Investments Limited podnikatel Pavel Tykač.
Martinek tehdy pracoval v Grossově kanceláři jako jeho poradce a podle lidí kolem tehdejšího vedení zajišťoval pro sociální demokracii kampaně a marketing. Gross na otázku deníku Mladé fronty, co pro něj Martinek dělal, odpověděl: "Nic zvláštního." A dodal, že informace o provizích je pro něj nová.
Antonín Sýkora je zase tehdejším členem ČSSD a později poslancem. Jeho syn Robert Sýkora byl Grossův kamarád. Na jeho doporučení se také stal náměstkem ministra průmyslu. Robert i Antonín Sýkora však jakoukoliv spojitost s provizemi kolem dolů rezolutně popírají. Sýkora starší odmítá, že by vůbec měl ve Švýcarsku nějaký účet. Martinek není k nalezení. Musela po tragické události, kdy spadl z posedu, nekomunikuje a je nesvéprávný.

3. 10. 2008 17:01, autor: ČT24
Praha - Švýcarské policii se podařilo získat dostatek důkazů k obvinění Antonína Koláčka, Luboše Měkoty a jejich partnerů z Mostecké uhelné a z Appian Group, kteří se měli podílet na vyvedení majetku z MUS, jenž pak prostřednictvím rozsáhlých finančních operací ve Švýcarsku, v Lichtenštejnsku, na Kypru, v České republice a na ostrově Man údajně zpronevěřili. Švýcarská policie údajně veškeré toky peněz zmapovala a je připravena podezřelé obvinit. Uvádí to server Euro on-line.
"Bylo prokázáno, že aktiva, která umožnila společnosti Investenergy SA získat akcie MUS, pocházejí od Mostecké uhelné," uvádí se v materiálu federální prokuratury Švýcarska, jehož kopii má server k dispozici. Peníze opouštěly MUS přes společnosti Compinvest Establishment a Portoinvest Establishment, založené v Lichtenštejnsku, do European Energy and Resources Limited, registrované na ostrově Man, a odtud do Investenergy SA, která akcie MUS koupila.
Na tento postup privatizace upozornil i tehdejší šéf Fondu národního majetku (FNM) Roman Češka a na bývalé manažery MUS podal i trestní oznámení, ale česká policie nikdy nedospěla k závěru, že má dostatek důkazů. Švýcarská policie ale důkladnými prohlídkami a prolomením bankovního tajemství více než stovky účtů ve švýcarských bankách prý získala potřebné důkazy.
Podle serveru jsou obviněni Antonín Koláček, Luboš Měkota, Marek Čmejl, Jiří Diviš, Oldřich Klimecký a Jacques De Groot. Podezřelí se měli podílet na vyvedení části majetku MUS, který pak údajně zpronevěřili.
Zdroj: ČTK

ČT: Švýcaři dodali policii důkazy o miliardovém tunelování Mostecké uhelné
27. 7. 2009 19:30, autor: ČT24
Praha - Česká policie znovu vyšetřuje případ privatizace Mostecké uhelné společnosti z konce 90. let. České televizi to potvrdila nejvyšší státní zástupkyně Renáta Vesecká, která odloženou kauzu nařídila znovu otevřít. Nové důkazy o údajném tunelování státního podniku pomohla obstarat švýcarská generální prokuratura. Švýcarská strana dodala podklady, které by mohly usvědčit společnost Investenergy.
Policejní spis nazvaný Kosatka mají znovu na stole detektivové z protikorupčního útvaru. Do archivu ho uložili loni v létě, teď jim ale švýcarští kolegové dodali klíčové důkazy, bez kterých nebylo možné ve vyšetřování pokračovat.
Námluvy mezi českými a švýcarskými žalobci se vlekly několik měsíců. Letos v lednu byli Švýcaři na Nejvyšším státním zastupitelství v Brně, na jaře se pak delegace českých žalobců vydala za švýcarskými kolegy. Ti byli ochotni vydat informace o podezřelých bankovních kontech pouze pod podmínkou, že česká strana oficiálně znovu zahájí vyšetřování. To nakonec učinilo Krajské státní zastupitelství v Ústí nad Labem. Zdejší státní zastupitelství totiž požádalo švýcarskou stranu o informace cestou právní pomoci.
Podle policie byla Mostecká uhelná v roce 1998 ovládnuta pomocí peněz, které měla povinně ukládat do rezervních fondů na budoucí rekultivace. Několik miliard z nich ale odešlo na řadu zahraničních účtů. Švýcarská prokuratura má teď údajně v rukou důkazy, že jsou totožné s těmi, za něž Mosteckou uhelnou koupila společnost Investenergy. "Probíhá otázka právní pomoci, a to jak do Švýcarska, tak samozřejmě i ze Švýcarska k nám, do ČR. Tato právní pomoc se dotýká i třetích zemí," uvedla Vesecká.
Čeští žalobci odmítají spekulace některých médií, že případ Mostecké uhelné souvisí s kauzou podnikatele Romana Janouška, přítele pražského primátora Pavla Béma. I o Janouška se švýcarská prokuratura zajímá kvůli jeho zahraničním kontům. "Já to skutečně považuji za pouhou spekulaci a v této kauze se nám toto jméno v žádném okamžiku neobjevilo," potvrdila náměstkyně krajského státního zástupce v Ústí nad Labem Lenka Bradáčová.
Na otevření případu Mostecké uhelné je ze strany státního zastupitelství uvaleno přísné informační embargo. Ze zdrojů blízkých vyšetřování ale plyne, že podezřelých lidí je pět - čtyři Češi a Belgičan.

IHned: Stíhaní exmanažeři MUS promluvili. "Nestandardní" privatizace byly prý běžné
15. 12. 2011 18:10
Pouze jsme využili situace, říká šestice uhlobaronů, které policie stíhá kvůli privatizaci Mostecké uhelné. Bývalí manažeři společnosti, v čele s Antonínem Koláčkem, sepsala po dlouhém mlčení prohlášení, v němž se snaží vysvětlit svůj pohled na věc.
Šestice uhlobaronů tvrdí, že 12 miliard korun, které na jejich účtech zablokovala švýcarská justice, nepochází z majetku Mostecké uhelné, ale získali je za prodej jejích akcií. A to díky tomu, jak pod jejich vedením prosperovala.

Po několika letech mlčení promluvili bývalí manažeři Mostecké uhelné společnosti, které švýcarská prokuratura poslala před soud za praní špinavých peněz a nelegální ovládnuté společnosti. Ale pouze vydaným prohlášením.
V něm šestice někdejších uhlobaronů v čele s Antonínem Koláčkem poukazuje, že „ekonomicky nestandardní metody privatizace,“ byly běžné. A oni pouze využili toho, že „státu z jeho vlastní vůle zbylo 46 procent akcií, čímž se zbavil majoritního podílu, a otevřel tak prostor komukoliv pro nákup většinového podílu společnosti“.

Švýcarští prokurátoři v obžalobě poukazují na to, že manažeři ovládli firmu za její vlastní peníze. A podrobně popsali finanční toky, kterými peníze vyvedli z jim svěřené firmy. Tomu se ale v uvedeném prohlášení manažeři vyhýbají.

A tedy i transakci, kdy poskytli 170 milionů korun zbrojaři a lobbyistovi Pavlovi Muselovi, který byl shodou okolnosti blízký přítel pozdějšího premiéra Stanislava Grosse.

A část z uvedených 170 milionů skončila právě u lidí, blízkých Grossovi – především náměstka průmyslu a obchodu Roberta Sýkory, který měl na starosti přípravu zbylého prodeje Mostecké uhelné (Ta následně změnila jméno na Czech Coal a má nové vlastníky).

Mosteckou jsme vlastně zachránili

Exmanažeři nicméně poprvé opatrně připustili, že za tajemnou společností Appian, která se tvářila jako renomovaný zahraniční investor, skutečně stáli. A podle svých slov tím, že jejím prostřednictvím Mosteckou uhelnou společnost ovládli, ji vlastně zachránili.

„Skupina Appian Group, ve které měli zastoupení i někteří tehdejší manažeři MUS, se v roce 1998 rozhodla prostřednictvím burzy cenných papírů a RM systému vykoupit kontrolní balík akcií. Cílem bylo převzít odpovědnost za zachování a další rozvoj firmy a nastartovat potřebnou restrukturalizaci v co nejkratším možném čase. Roztříštěná struktura akcionářů, často s protichůdnými zájmy, by nic takového neumožnila,“ poukazují.

Ačkoliv Mostecká uhelná měla v době divoké privatizace jen na účtech a v zahraničních investicích nejméně šest a půl miliardy korun, Zemanova vláda o rok později zbylý 46procentní podíl prodala Appianu za pouhých 650 milionů korun. Tu sumu přitom Appian Group navrhla sama.

„Vláda nabídnutou cenu bez vyjednávání nebo protinávrhu akceptovala,“ podotýkají Koláček a spol.

Kde jsme vzali 12 miliard?

Zatímco české policie vyšetřování divoké privatizace několikrát odložila, švýcarské úřady před čtyřmi lety naopak zablokovaly na účtech uhlobaronů 12 miliard korun. Ti ale tvrdí, že peníze nepocházejí z Mostecké uhelné. A že rozhodně ani nepoškodili stát. A jsou to prý připraveni doložit před soudem.

„Jedná se o platby za akcie MUS, jejichž prodej proběhl v roce 2005 a 2006, tedy po 6 - 7 leté době od doprodeje státního akciového podílu,“ uvádějí s tím že se jim dlouhodobou prací

podařilo stabilizovat a restrukturalizovat firmu, která díky nim začala dosahovat miliardových zisků.

HN: Roman Češka: ČSSD a ODS jely ve kšeftech společně, MUS koupili tuneláři
26. 11. 2011 10:21
Bývalý šéf Fondu národního majetku Roman Češka v rozhovoru pro Hospodářské noviny otevřeně popisuje praktiky, které doprovázely privatizaci Mostecké uhelné společnosti. Češka neváhá mluvit o tunelářích a politickém krytí ze strany ČSSD a ODS.
Policie měla už v roce 1998 kompletní informace o privatizaci Mostecké uhelné společnosti (MUS), kterou ovládli státem najatí manažeři za peníze, vytažené ze samotné firmy. Muž, který se dnes věnuje soukromě investičnímu poradenství, kdysi sám předal policii informace o tunelování MUS.

HN: Nezkoušel jste získat spojence u jiných parlamentních stran, když jste považoval ovládnutí MUS za akci krytou vládnoucími sociálními demokraty?

To už ani nešlo. U vlády byla ČSSD, ale ne sama, měla opoziční smlouvu s ODS, to nelze brát na lehkou váhu. Ve většině hospodářských kšeftů jely ty dvě strany společně. Já sám jsem v té době měl vážné problémy v rodině, nakonec jsem na funkci rezignoval. Krátce na to vláda prodala k mému velkému překvapení zbývající podíl v MUS Appianu. Fascinující bylo, že když se podíl prodával, měl už stát plnou ruku důkazů o tom, že peníze z MUS byly zneužity na nákup akcií. Policie mohla zdokumentovat, jak se peníze vyvedly na Newton Capital, jak pro něj brokeři skupovali akcie. Bylo to jasné, měli všechny podklady. Ale nic neudělali. Když se státní podíl prodával, vystoupili už manažeři Koláček a spol. jako skuteční spoluvlastníci Appianu, cítili, že jsou za vodou.
HN: Co jste říkal ceně, za kterou Appian 46 procent MUS dostal?

My jsme před tím ten minoritní podíl oceňovali na několik miliard korun, stát ho ale prodal řádově za stovky milionů. Vládě nevadilo, že to kupují lidé, které jsme před tím jasně ozančili za tuneláře. A Švýcaři pak následně dokázali, že za to někdo dostal provizi asi 100 milionů korun. Já už ale dál ten příběh znám jen z médií.

HN: Může mít postup politiků a úřadů jiné vysvětlení než korupci?

Já o tom samozřejmě hodně přemýšlím. Mohl to být i normální šlendrián. V Česku nikdy není nikdy stíhán za to, že něco neudělal. Takže úředníci klidně mohli dostat od Švýcarů dopis s informacemi o vyšetřování, který někdo nechal ležet v šuplíků a teď jen řeší jak zdůvodnit, že něco neprošvihl. Šlendrián českého úředníka znám dobře, je bezbřehý. Kdybych chtěl být podezřívavý, vidím za letitou nečinností českých úřadů kauzu Škoda. Je-li skutečně propojen zájem Martina Romana se zájmem privatizátorů Škody a s Appianem, může to být důvod, proč se to vyšetřit nechce. Léta se říká, že ČEZ ovládá české politiky, nikoliv politici ČEZ. Poslední možné vysvětlení je triviální, ale taky logické. Ta kauza je prostě složitá.

HN: Vyšetřování se v Česku před dvěma lety znovu otvíralo, když Česku předali své informace švýcarští vyšetřovatelé. Chtěl po vás pak někdo svědectví?

Ne. Když jsem odešel z funkce, už se mne na to pak ptali jen Švýcaři. Dával jsem jim plnou krabici dokumentů.

HN: Chápete, proč švýcarským orgánům tak záleží na tom, jak se v Česku před lety privatizovaly doly?

Chápu. U nich z toho zůstalo ležet hodně peněz, jsou přesvědčeni, že narazili na pěkné ptáčky. A chtějí je dostat, kam patří.

HN: Jak ten příběh vidíte po letech? Má podle vás jeho rozklíčování ještě vůbec nějaký smysl?

Může mít momořádný smysl, i když činy, které se tehdy staly, mohou být promlčené. Ale pokud se to dotáhne do konce, byl by to dramatický signál pro všechny, kdo dělají nějaké černoty, že boží mlýny melou. A že se na každého jednou přijde. Můžeme řešit otázku, proč u nás stát v důležitých věcech nekoná. Mohlo by to mít velký význam, potíž je v tom, že pro nikoho z dnešních politiků v tom není takový přínost, aby si to někdo z nich vzal jako své téma.

Autor: Zuzana Kubátová

Švýcaři obvinili šest Čechů z praní špinavých peněz. Stopy vedou k Mostecké uhelné
HN: 25. 10. 2011 11:06

Vyšetřování společnosti, jejíž jméno federální prokuratura v Bernu neuvádí, Švýcaři otevřeli v červnu 2005 kvůli podezření, že ze společnosti byly přes vedení firmy nelegálně vyvedeny peníze. Podle dřívějších informací jde o kauzu privatizace Mostecké uhelné společnosti.
Švýcarská prokuratura obvinila z praní špinavých peněz a dalších finančních machinací ve vztahu s nejmenovanou významnou energetickou společností z Česka sedm lidí. Podle agentury AFP tvoří většinu obviněných Češi.

I když prokuratura v Bernu jméno konkrétní společnosti neuvádí, ze souvislostí je zřejmé, že jde o Mosteckou uhelnou, o kterou stát přišel divokou privatizací počátkem roku 1998. Tehdy ji podle dostupných údajů ovládli její vlastní manažeři – a to za peníze samotného podniku. Později pak společnost ovládl Pavel Tykač a přejmenoval ji na Czech Coal.

A předloni v březnu švýcarská prokuratura pro server IHNED.cz potvrdila, že je v této souvislosti vyšetřováno šest Čechů a jeden Belgičan. Podle vyšetřovatelů bylo v rámci pátrání na účtech ve Švýcarsku zablokováno kolem 700 milionů švýcarských franků (téměř 12,2 miliardy korun).
"O tom, že by ve Švýcarsku padlo obvinění, nemáme žádnou informaci. Ze Švýcarska ani odjinud," řekla serveru IHNED.cz mluvčí Vrchního státního zastupitelství v Praze Irena Válová. Její úřad přitom v Česku před dvěma lety vyšetřování divoké privatizace Mostecké uhelné obnovil, ale vše je stále ve stadiu prověřování.
Vyšetřování společnosti, jejíž jméno federální prokuratura v Bernu neuvádí, Švýcaři otevřeli v červnu 2005 kvůli podezření, že ze společnosti byly přes vedení firmy nelegálně vyvedeny peníze.

Půjč mi, koupím si tě

O vliv v druhé největší hnědouhelné firmě v zemi přišel český stát v roce 1998, kdy ji ovládla společnost Appian Group. Ta skoupila akcie Mostecké a vyšachovala stát, který vlastnil jen 46 procent akcií.

Tehdejší úřednický kabinet Josefa Tošovského kontroval a obvinil management Mostecké z toho, že stojí za oním investorem. Společnost prý koupili za miliardy, které si doly ukládaly na rekultivace, tedy budoucí nápravu krajiny po těžbě.

Policie ale podezření nedokázala potvrdit. Klíč totiž ležel ve Švýcarsku, kam si doly v devadesátých letech uložily uvedené miliardy. A důkaz, že jde o stejné peníze, za které Appian doly koupil, se policii nepodařilo získat. "Do Švýcarska šlo několik žádostí o objasnění těch převodů, ale vždy odpověděli, že je to bankovní tajemství," uvedla tehdy HN mostecká státní zástupkyně Eva Vetýšková, která proto případ odložila.

Miliardy ve Švýcarsku

Zvrat přišel v létě 2008, kdy naopak švýcarská strana požádala Česko o výslechy tehdejších manažerů hutí a ze žádosti vyplynulo, že je podezírá z praní špinavých peněz. A že na švýcarských bankovních účtech úřady obstavily 700 milionů švýcarských franků (přes 12 miliard korun), které podle jejich závěrů byly vyprány řetězcem obchodů a sloužily k ovládnutí dolů.
České úřady proto předloni na jaře případ znovu otevřely, ale zatím se příliš daleko nedostaly. Chybí jim totiž dokumenty o převodech, které shromáždili Švýcaři. Podle Válové zahájili čeští vyšetřovalé nové vyšetřování pro krácení daní, zneužívání informací v obchodním styku a porušování při správě cizího majetku.

"Požádali jsme Švýcarsko o právní pomoc, ale stále na ni čekáme," uvádí mluvčí Válová. Naopak česká policie například pro Švýcary vyslýchá svědky i podezřelé.

Tehdy za Grosse a Zemana

Čeští vyšetřovatelé se zabývají kromě nezákonného ovládnutí společnosti počátkem roku 1998 i tím, za jakých okolností o rok později Zemanův kabinet prodal zbylý minoritní podíl za 600 milionů korun.

Deník MF Dnes totiž s odkazem na dokumenty švýcarské prokuratury uvedl, že krátce po privatizaci odešlo několik milionů korun z Appianu lidem kolem tehdejšího ministra vnitra a pozdějšího premiéra Stanislava Grosse.

"Letos v lednu bylo prověřování rozšířeno pro podezření z trestných činů přijímání úplatku a úplatkářství," potvrdila mluvči Vrchního státního zastupitelství Irena Válová.

Policie podle ní již uvedené lidi vyslechla a opět čeká na další požadované informace ze švýcarské strany. "Byly jim poslány v polovině července," dodala s tím, že česká strana naopak obdržela od Švýcarů "již 23. doplněk žádosti o právní pomoc s požadavky na identifikaci dalších bankovních účtů, ověření převodů finančních prostředků a zajištění některých listinných důkazů".

Divoká privatizace Mostecké uhelné

Švýcarská prokuratura tak nyní udělala další krok ve vyšetřování více než deset let starých operací spojených s divokou privatizací české Mostecké uhelné společnosti.

Před dvěma lety, kdy švýcarská prokuratura uzavřela předběžné policejní šetření operací kolem privatizace Mostecké uhelné společnosti, státní zástupkyně uvedla, že aktéři transakce jsou podezřelí ze čtyř hospodářských trestných činů. "Manažeři k převzetí použili majetek samotné přebírané společnosti. Podle našich předpokladů způsobily tyto operace finanční ztráty jak přebírané společnosti, tak České republice," uvedla švýcarská generální prokuratura před 2 lety.

"Vyšetřováno je šest českých občanů, z nichž dva mají rovněž švýcarské občanství, a jeden Belgičan," stálo ve zprávě. Hlavními osobami transakcí jsou podle informací HN tehdejší ředitel dolů Antonín Koláček, česko-švýcarský podnikatel Jiří Diviš a bývalý vysoký manažer Mezinárodního měnového fondu Jacques de Groot.

Výběr informací kolem privatizace společnosti Mostecká uhelná:
Mostecká uhelná společnost (MUS), předchůdce Mostecké uhelné, a. s., vznikla v listopadu 1993 spojením bývalých státních důlních podniků Komořany, Ležáky a Hlubina. Většinový podíl byl privatizován v rámci druhé vlny kuponové privatizace.
V letech 1997 a 1998 akcie postupně skupovala švýcarská společnost Investenergy S. A., která v Česku zastupovala skupinu Appian Group. V květnu 1999 získala těsnou majoritu 50,02 procenta. Na konci července téhož roku jí vláda Miloše Zemana (ČSSD) za 650 milionů korun prodala i zbylý státní podíl ve výši 46,29 procenta akcí. Jako nový vlastník se deklaroval Appian Group Inc.
V roce 2003 koupil majetek Appian Group investiční fond Appian Central European Development Fund spravovaný bankou Credit Suisse First Boston. Na valné hromadě 17. června 2003 rozhodli vlastníci MUS o zrušení společnosti bez likvidace. Nástupcem MUS se stala společnost Ležáky, a. s., stoprocentně kontrolovaná švýcarskou Appian Energy AG.
V březnu 2005 dokončila převzetí energetických podniků fondu Appian (včetně MUS) společnost Severočeská uhelná (SU). SU vlastnila čtveřice manažerů a členů statutárních orgánů Appian Group a MUS - Antonín Koláček (40 procent), Luboš Měkota (40 procent), Vasil Bobela (deset procent) a Petr Pudil (deset procent). Následně v roce 2006 podíly převedli na firmu Czech Coal N. V., registrovanou v Nizozemsku.
V květnu 2005 Appian Group ve vlastnictví SU změnila název na Czech Coal, a. s.
V červenci 2005 Severočeská uhelná, a.s. změnila název na Mostecká uhelná, a.s. Tento název si firma podržela do prosince 2008, kdy se změnila na dnešní Czech Coal Services, a. s.
V roce 2006 Czech Coal N.V. prodala 40 procent akcií MUS kyperské společnosti Indoverse Czech Coal Investments Limited, za kterou stál podnikatel Pavel Tykač. Později získali ještě dalších devět procent. Koláček a Měkota pak v březnu 2008 prodali své podíly dosavadním partnerům. Bobela a Pudil za ně podle informací Mladé fronty Dnes zaplatili 11,5 miliardy korun.
Privatizací MUS se na podnět tehdejšího předsedy Fondu národního majetku (FNM) Romana Češky zabývala policie. Šetřila podezření, že MUS byla ovládnuta pomocí peněz, které měla povinně odkládat na rekultivace. Několik miliard z nich odešlo do zahraničí. Právě to mají být peněžní toky, na které později narazili švýcarští vyšetřovatelé. Česká policie ovládnutí dolů vyšetřovala téměř deset let, v létě 2008 případ odložila.
V březnu 2009 podle serveru iHNned.cz švýcarská prokuratura uzavřela vyšetřování privatizace MUS. Vyšetřováno bylo šest Čechů a jeden Belgičan. Prokuratura nařídila švýcarským bankám zablokovat peníze, které by mohly pocházet z trestné činnosti (zhruba 13,4 miliardy korun). Švýcaři rovněž upozornili Česko na podezření, že Appian údajně na privatizaci plzeňské Škody v roce 2003 použil nezákonně miliardu korun z MUS. Mezi hlavními aktéry podezřelých operací byli údajně tehdejší ředitel dolů Koláček, českošvýcarský podnikatel Jiří Diviš a bývalý vysoký manažer MMF a pozdější šéf Appian Group Jacques de Groote. Podle některých informací dalšími podezřelými byli Luboš Měkota, Marek Čmejl, Oldřich Klimecký a Petr Kraus.
V červenci 2009 Česká televize uvedla, že policie opět vyšetřuje prodej MUS. Nejvyšší státní zástupkyně Renata Vesecká kauzu nařídila otevřít na základě výsledků vyšetřování Švýcarů.
Loni v září policie a státní zástupci v souvislosti s privatizací MUS vyslechli expremiéra Miloše Zemana a členy jeho vlády; výslechů se účastnili zástupci švýcarské prokuratury.
Loni v prosinci napsal týdeník Euro, že Pavel Tykač podepsal smlouvu o nákupu druhé poloviny Czech Coal; dle listu ji koupil od Pudila a Bobely za více než deset miliard korun.
Letos v lednu napsal deník MfD, že zřejmě několik lidí, kteří mají blízko k ČSSD a bývalému ministru vnitra a předsedovi strany Stanislavu Grossovi, získalo v souvislosti s privatizací MUS milionové provize. Podle listu to vyplývá z dokumentů, které poslal na státní zastupitelství v Praze soudce ze Švýcarska.
O několik dní později MfD napsala, že provize z privatizace MUS získali i oficiální představitelé ČSSD. Podle MfD více než 30 milionů korun nejdřív dostala firma, v níž působil tehdejší šéf ekonomické sekce ČSSD Zdeněk Uhlíř. Společnost údajně následně převedla deset milionů na účet nadace, které předsedal Stanislav Gross.
V květnu MfD uvedla, že policie začala prověřovat možné přijímání úplatku lidmi kolem Grosse. Policisté prověřují například bývalého náměstka ministra průmyslu Roberta Sýkoru.
Švýcarská prokuratura dnes informovala, že obvinila z praní špinavých peněz a dalších finančních machinací ve vztahu s nejmenovanou významnou energetickou společností z Česka sedm lidí. Agentura AFP uvedla, že jde většinou o Čechy.

ČEŠI ČEKAJÍ NA ŠVÝCARSKOU POMOC
Česká policie, která od ledna prověřuje možnou korupci v kauze privatizace Mostecké uhelné společnosti (MUS), v současnosti čeká na další právní pomoc ze Švýcarska. Na základě informací z předchozí právní pomoci bylo v lednu v Česku zahájeno trestní řízení.

"Na základě informací získaných právní pomocí ze Švýcarska byly dne 25. ledna 2011 na pokyn vrchního státního zástupce v Praze zahájeny úkony trestního řízení pro podezření ze spáchání trestného činu přijímání úplatku a trestného činu úplatkářství, a to v souvislosti s prodejem státního podílu v MUS," uvedla mluvčí Vrchního státního zastupitelství v Praze Irena Válová. Následně podle ní "vyvstala nutnost" opět požádat švýcarskou justici o právní pomoc. "Žádost byla dne 15. července 2011 odeslána," sdělila Válová s tím, že informace od Švýcarů dosud nedorazily.

Již dříve uvedla, že protikorupční policie také z ministerstev a dalších úřadů průběžně obstarává materiály z doby, kdy stát ztrácel majoritní podíl v MUS a kdy se rozhodovalo o prodeji zbytkového podílu, který držel Fond národního majetku, společnosti Investenergy.

Autoři: Marek Pokorný, Libor Akrman

Respekt: Česko přišlo při nelegálním převzetí Mostecké uhelné o 8 mld., tvrdí Švýcaři
HN 21. 11. 2011 10:05
Škodu, kterou způsobili správci někdejší Mostecké uhelné společnosti (MUS) českému státu, švýcarští žalobci oceňují na osm miliard a několik set milionů korun. Ve svém nejnovějším vydání to uvedl týdeník Respekt s odvoláním na švýcarskou žalobu, kterou má k dispozici.
Nelegálním ovládnutím Mostecké uhelné společnosti (dnes Czech Coal) ze strany jejích manažerů přišel stát o více než 8 miliard korun. Uvádí to nejnovější vydání týdeníku Respekt s odkazem na obžalobu, kterou má k dispozici.

Z dvanácti miliard korun, které švýcarští žalobci zablokovali na tamních účtech kvůli podezření z praní peněz a nelegálního ovládnutí firmy, za něž ženou sedm lidí před soud, by tak český stát mohl získat až dvě třetiny. Musel by se ovšem přihlásit jako poškozený.
To ani přes několik urgencí od Švýcarů ale stát neudělal. Ministr financí Miroslav Kalousek i již odvolaný Vrchní státní zástupce v Praze Vlastimil Rampula dosud argumentovali, že nevěděli, jaký trestný čin byl přesně spáchán a ani to, jaká byla způsobená škoda.

„Ve třech dokumentech švýcarská strana popsala skutkové okolnosti, ze kterých dovozuje, že poškozenou stranou jsme,“ řekl HN Rampulův nástupce ve funkci Stanislav Mečl.

A podle něj nás Švýcaři několikrát vyzývali, abychom se k trestnímu řízení připojili jako poškození právě proto, abychom si v trestním spise získali pro vyčíslení škody přesné podklady.
15 utajených balíků

První žádost o připojení k trestnímu stíhání dorazila na pražské Vrchní státní zastupitelství už loni koncem května. Když česká strana nereagovala, Švýcaři v červenci poslali oficiální diplomatickou nótu s novou žádostí o připojení na ministerstvo zahraničí; ta ovšem šla přes ministerstvo spravedlnosti opět k Rampulovu úřadu, kde skončila znovu v šuplíku.

Až třetí urgence u ministra spravedlnosti Jiřího Pospíšila uspěla: Ten obratem nechal výzvu předat ministerstvu spravedlnosti. To jediné totiž může rozhodnout, zda státu byla způsobena škoda – a jeho šéf Miroslav Kalousek si začal dopisovat Rampulou a jeho podřízenými, kteří v té době už dávno měli detailní informace od Švýcarů.

„Státní zástupci mi nikdy nevysvětlili, jak mohla vzniknout českému státu škoda, nikdy mi nedali do rukou argumenty, proč bych se měl připojit,“ vysvětluje dnes Kalousek.

„Přitom od Švýcarů dostali patnáct balíků, v nichž bylo vše, co švýcarská prokuratura vyšetřila. Nevím, proč mi to nebyli schopni sdělit,“ řekl Respektu.

Tím, že jsme se nepřipojili Jako poškozená strana k trestnímu řízení do té doby, než byla letos v říjnu podána obžaloba, nám podle Švýcarů výrazně snížilo šance na získání případného odškodného. Případ proto řešil v pátek i kabinet.
A premiér Petr Nečas si objednal analýzu, která by mu měla do tří týdnů říct, jak bude Česko uvedené miliardy vymáhat – tedy jestli se například pokusí ještě připojit k trestnímu řízení či podá vlastní civilní žalobu. U té by ovšem musela nést náklady.

"Musíme si ve Švýcarsku najmout kvalitní právní kanceláře, které nám s tímto složitým případem pomohou," dodal premiér.

Doly ovládli jejich najatí manažeři manažeři v čele s Antonínem Koláčkem poté, co skoupili 49 procent akcií firmy. K nákupům přitom použili více než 2 miliardy korun, které vytáhli ze samotné firmy.

Švýcaři však zmapovali i další pohyby peněz. Podle Respektu pak po ovládnutí polovičního podílu v dolech z firmy vytáhli další 4,5 miliardy korun – a tím poškodili i stát, protože byl stále téměř polovičním vlastníkem.
„Část této sumy použili navrácení peněz z první zpronevěry,“ uvádí Respekt s odkazem na třísetstránkovou obžalobu. A za další část těchto peněz – 650 milionů korun - pak manažeři od státu skoupili i jeho zbylý 47procentní balík akcií. Skutečná hodnota těchto akcií přitom byla podle švýcarských vyšetřovatelů 4,1 miliardy korun.

„Škoda vzniklá českému státu je dána součtem tří a půl miliard korun, tedy sumou, o niž prodala Zemanova vláda státní akcie levněji, a zpronevěřených čtyř a půl miliardy korun,“ píše Respekt s odkazem na švýcarskou obžalobu.

Aktuálně : Peníze z Mostecké mohou místo státu připadnout Tykačovi
9.11.2011
Praha - Miliardy korun, jež byly zmrazeny na účtech ve Švýcarsku v souvislosti s vyšetřováním transakcí z privatizace Mostecké uhelné (MUS) a měly původně patřit českému státu, mohou skončit u miliardáře Pavla Tykače.

Šance, že se peníze vrátí do státní kasy, se zmenšila, a pokud švýcarská justice odsoudí ve zmíněné privatizační kauze šestici obžalovaných českých manažerů a český stát na miliardy nedosáhne, propadnou buď švýcarské justici, nebo se o ně může přihlásit nástupnická společnost MUS Czech Coal miliardáře Pavla Tykače.

Ten dal na přímý dotaz Aktuálně.cz najevo, že takový postup nevylučuje.

„V případě, že bude prokázána škoda způsobená během privatizace bývalé MUS, zváží Czech Coal uplatnění nároku na náhradu této škody," uvedla mluvčí společnosti Czech Coal Gabriela Sáričková Benešová.

Velmi horký spis

Jak informovalo Aktuálně.cz v neděli, český stát se už připravil o možnost vstoupit do trestního řízení ve Švýcarsku jako poškozená strana a nárokovat si touto cestou zablokované peníze.

Podle Nejvyššího státního zastupitelství už ministerstvu financí zbývá jediná možnost, jak se vyvedených miliard domoci. Tou je civilní žaloba.
Tím, že se český stát do trestního řízení nezapojil, mohl ale také přijít o možnost nahlížet do velmi ožehavého vyšetřovacího spisu.

Tuto možnost ale naopak pravděpodobně má společnost Czech Coal. Švýcarští detektivové přitom v souvislosti s kauzou Mostecké uhelné narazili i na transakce týkající se privatizace Škody Plzeň. Jak MUS, tak Škodu Plzeň ovládla po privatizaci skupina Appian.

"Appian Machinery AG získal akcie Škody pomocí prostředků zpronevěřených z Mostecké uhelné společnosti," citovala letos v březnu dokument švýcarských vyšetřovatelů MF Dnes.

Tykač vs. Roman

Stejný deník před nedávnem přinesl dokumenty, které nasvědčují tomu, že bývalý šéf společnosti ČEZ Martin Roman byl majetkově propojený se Škodou, která od ČEZ dostávala miliardové zakázky.

Mezi Tykačem a Romanem přitom už delší dobu panuje vysoké napětí, ve sporu jde především o cenu uhlí.

Byl to Tykač, koho Roman obvinil z diskreditační kampaně poté, co se objevila podezření kolem vlastníků Škody Plzeň.

Tykač definitivně ovládl mostecké doly loni v prosinci. „Obvinění vznesená v souvislosti s vyšetřováním privatizace bývalé MUS se nijak netýkají současného vlastníka ani zaměstnanců skupiny Czech Coal," zdůraznila mluvčí Benešová.

Tereza Nosálková

IDnes: Za zpackané vymáhání miliard z MUS nemůžeme, hájí se Kalouskův úřad
14.11.2011 14:25

Švýcarská prokuratura zadržuje v souvislosti s privatizací Mostecké uhelné společnosti miliardy korun. Švýcaři včera oznámili, že v případu obžalovali sedm lidí a podivují se nad tím, že se o peníze z dolů Česko nehlásí.
Zmíněných sedm lidí je podle mluvčí Jeannette Balmerové podezřelých z praní špinavých peněz ve výši stovek milionů švýcarských franků. Konkrétně prokuratura zadržela ve své zemi celkem 600 milionů franků, tedy 12,2 miliardy korun, které našla na zhruba stovce účtů souvisejících s podezřelými machinacemi kolem českých dolů.
A právě osud této částky bude jednou ze zajímavých součástí celé kauzy. Pokud se totiž obžalovaným, kterými jsou podle informací MF DNES Jiří Diviš, Marek Čmejla, Antonín Koláček, Luboš Měkota, Oldřich Klimecký, Petr Kraus a Jacques de Groote, prokáže vina, není jasné, komu tento obrovský balík peněz připadne.

Švýcarsko se podle zjištění MF DNES v minulých měsících opakovaně dotazovalo, proč se český stát nepřihlásí coby poškozený civilní žalobou. Mostecká uhelná společnost (MUS) si totiž podle švýcarských detektivů koncem 90. let koupili její manažeři spolu s lidmi zastupujícími firmu Appian pro sebe, ovšem za peníze samotných dolů. Spolumajitelem MUS byl přitom tehdy stát, a měl by se tedy cítit poškozen.
Kalousek: Neevidujeme žádnou škodu
Ten, kdo by se měl o peníze přihlásit, je ministerstvo financí. Jenomže má omezené možnosti, protože česká policie i Vrchní státní zastupitelství nikdy v tuzemsku neprokázaly, že by se kolem ovládnutí MUS stal nějaký trestný čin. Naopak. MF DNES má k dispozici rozbor Vrchního státního zastupitelství v Praze z konce loňského roku, kde Švýcarům dokládá, že dle českého trestního řádu je vše buď promlčeno, anebo to vůbec není trestné.
"Mohu pouze říct, že ministerstvo financí zatím v žádném případě nemůže prohlásit, že eviduje ohledně Mostecké uhelné nějakou škodu,“ řekl na dotaz MF DNES ministr financí Miroslav Kalousek s tím, že celou věc řešil spolu s VSZ.
Vrchní státní zastupitelství v Praze (VSZ) se k celé věci oficiálně staví vyhýbavě. "My jsme pouze dle svého oprávnění ministerstvu financí předali dotaz švýcarských justičních orgánů, zda se Česká republika hodlá připojit jako poškozená ve švýcarském trestním řízení,“ sdělila mluvčí VSZ Irena Válová.
V Česku bylo šetření okolností převzetí MUS odloženo už v roce 2008. Celý spis s názvem „Kosatka“ šel k ledu s tím, že ovládnutí dolů švýcarskou firmou Investenergy a následná privatizace tajemnou společností Appian byly legální. Ani přes závažná zjištění Švýcarů, kteří spustili vyšetřování na základě podezřelých převodů peněz ve švýcarských bankách už v roce 2005, se v Česku šetření neobnovilo.
Peníze mohou propadnout Švýcarům
Dokumenty s popsanými transakcemi a doklady, že majiteli účtů a firem kolem Appianu byli ve skutečnosti mimo jiné sami manažeři dolů, dorazily na VSZ už před rokem. Od té doby se desítky šanonů s materiály překládají, pak se budou vyhodnocovat a potom se možná rozhodne, zda se něco bude šetřit.
Nelze tedy vyloučit, že pokud by peníze zadržované ve Švýcarsku skutečně zůstaly zabaveny, propadnou Švýcarům. Ještě absurdnější by bylo, kdyby je nakonec získal nový majitel dolů, kterým je dravý finančník Pavel Tykač. Mostecká uhelná společnost jako taková, ke které by se peníze mohly vrátit, totiž dnes už neexistuje a její právní nástupce je firma Czech Coal Services ze skupiny Czech Coal. Tu v minulých letech ovládl právě Tykač. Czech Coal Services také dosud vystupuje v celém řízení ve Švýcarsku jako účastník řízení.
Aktéři kauzy se buď nechtějí k obžalobě vyjadřovat nebo jakoukoliv vinu odmítají. "Jsem přesvědčen, že jsme nikoho nepoškodili a že jsme neporušili žádné zákony České republiky,“ reagoval na obžalobu Koláček.

Na miliardy korun, které švýcarská prokuratura zadržuje v souvislosti s privatizací Mostecké uhelné společnosti, si český stát zřejmě nesáhne. Propásl lhůty k trestnímu řízení.
Připustila to vicepremiérka pro boj s korupcí Karolína Peake. "Jsme v situaci, kdy je trochu pozdě. Už se dokonce zřejmě nemůžeme přihlásit do trestního řízení, protože už byl zahájen soud," uvedla v Otázkách Václava Moravce na ČT.
To, že Češi už nemohou vstoupit do trestního řízení, posléze v debatě potvrdil i nejvyšší státní zástupce Pavel Zeman.
Stát nyní zkoumá možnost dodatečného postupu. "Můžeme se přihlásit pouze do civilního řízení, což už je komplikovanější proces," dodala Peake.
"Ta šance v civilním řízení je trochu nižší, ale údajně se s tím ještě dá něco dělat," řekla iDNES.cz mluvčí nejvyššího státního zastupitelství Helena Markusová.
Pokud Česko miliardy nezíská, bude to znamenat, že peníze mohou propadnout Švýcarům. A vyloučena není ani možnost, že miliardy nakonec získá nový majitel společnosti Mostecké uhelné doly, dravý finančník Pavel Tykač.
MF DNES už v říjnu upozornila na to, že švýcarská prokuratura zadržuje v souvislosti s privatizací Mostecké uhelné společnosti celkem 600 milionů franků, tedy asi 12,2 miliardy korun. Našla je na zhruba stovce účtů souvisejících s podezřelými machinacemi kolem českých dolů. Švýcaři se tehdy podivovali, proč se Česko o peníze nehlásí.
Ten, kdo by se měl o peníze přihlásit, je Ministerstvo financí. To ale již dříve tvrdilo, že ohledně Mostecké uhelné žádnou škodu neeviduje.
Ve Švýcarsku je v souvislosti s privatizací mosteckých dolů obžalováno sedm lidí. Podle informací MF DNES jimi jsou Jiří Diviš, Marek Čmejla, Antonín Koláček, Luboš Měkota, Oldřich Klimecký, Petr Kraus a Jacques de Groote.
Švýcaři je viní z praní špinavých peněz a dalších finančních machinací. Peníze měly pocházet z ovládnutí mosteckých dolů na konci 90. let. Později se měly přelít přes stovky účtů ve Švýcarsku a daňových rájích. Kromě toho před jedenácti lety zřejmě přistály na účtech miliony korun několika lidem blízkým ČSSD.
Do případu měl být zapleten i zbrojař Pavel Musela, přítel expremiéra Stanislava Grosse (ČSSD). Kvůli jeho dodnes nevyjasněnému pádu z posedu vtrhl ve čtvrtek do kunovické společnosti Aircraft Industries Muselův bratr Karel a zastřelil její dva manažery. Alespoň s tím kalkuluje jedna z vyšetřovacích verzí (tragický příběh bratří Muselů).

Ministerstvo financí odmítá vinu za to, že Česko zřejmě nedosáhne na 12 miliard, které švýcarská justice zadržuje v souvislosti s privatizací Mostecké uhelné společnosti. Úřad prý nedostal od Vrchního státního zastupitelství v Praze informace o výši škody, která státu vznikla.
Podle mluvčího ministerstva Ondřeje Jakoba z písemné komunikace mezi justičními orgány Švýcarska, České republiky a ministerstva financí zřetelně vyplývá, že české justiční orgány byly švýcarskou prokuraturou poprvé osloveny již v roce 2006.
"Žádost švýcarského federálního prokurátora ohledně připojení se ČR jako poškozeného subjektu s nárokem na škodu obdrželo pražské vrchní státní zastupitelství v květnu roku 2010, ministerstvo spravedlnosti v červnu 2010," upozorňuje mluvčí.
Česko mohlo získat 12 miliard v případě, že by se k trestnímu řízení připojilo jako poškozený. Ministerstvo se ale hájí, že nemělo informace, že státu skutečně vznikla škoda, ačkoli je po vrchním státním zastupitelství žádalo. Podle Jakoba se ministerstvo financí o švýcarské žádosti dozvědělo až na přelomu března a dubna 2011.
"Až teprve z dopisu Federální státní zástupkyně Švýcarska doručeného 14. října 2011, tedy deset dní před podáním žaloby, se ministerstvo dozvědělo základní informace, jakých osob by se možná trestná činnost mohla týkat a z jakých činů by mohly být obviněny s odkazem, že podrobnými informacemi disponuje vrchní státní zastupitelství," uvádí Jakob.
Vyjádření vrchního státního zastupitelství se iDNES.cz zatím nepodařilo získat. Ve funkci mluvčí v pondělí skončila Irena Válová, na sekretariátu nového vrchního státního zástupce Stanislava Mečla nikdo nezvedal telefon.
Kalousek poslal vysvětlení Nečasovi a Pospíšilovi.
Vicepremiérka Karolína Peake a nejvyšší státní zástupce Pavel Zeman v neděli informovali, že Česko propáslo lhůty k trestnímu řízení a tím i možnost ucházet se 600 milionů franků (asi 12,2 miliardy korun)
Jedná se o peníze, které podle zjištění MF DNES zadržuje švýcarská prokuratura v souvislosti s privatizací MUS. Finance se nacházely na zhruba stovce účtů souvisejících s podezřelými machinacemi kolem českých dolů.
Ve Švýcarsku je v souvislosti s privatizací mosteckých dolů obžalováno sedm lidí. Podle informací MF DNES jimi jsou Jiří Diviš, Marek Čmejla, Antonín Koláček, Luboš Měkota, Oldřich Klimecký, Petr Kraus a Jacques de Groote. Švýcaři je viní z praní špinavých peněz a dalších finančních machinací. Peníze měly pocházet z ovládnutí mosteckých dolů na konci 90. let.
Ministerstvo je podle Jakoba připravené intenzivně spolupracovat se státním zastupitelstvím v Česku i ve Švýcarsku. "Zároveň však zásadně odmítáme nést odpovědnost za případnou liknavost obou institucí," dodal mluvčí. Šéf resortu Miroslav Kalousek v pondělí poslal vysvětlující dopis premiérovi Petru Nečasovi a ministru spravedlnosti Jiřímu Pospíšilovi.

Zdroj:idnes

Novinky:Privatizace uhelných dolů byla podezřelá od počátku, říká bývalý velvyslanec
Bývalý český velvyslanec ve Švýcarsku Jaroslav Šedivý poskytl Právu autentické svědectví o situaci, která předcházela privatizaci menšinového podílu státu v Mostecké uhelné společnosti.
sobota 10. prosince 2011, 4:37
V debatě kolem podivné privatizace Mostecké uhelné společnosti v roce 1999 se připomíná první nabyvatel MUS švýcarská společnost Investenergy, jež tuto privatizaci uskutečnila pro americkou firmu Appian Group. V té době jsem řídil naše velvyslanectví ve Švýcarsku a tato fantastická operace se mi v jejích počátcích dostala na pracovní stůl.

Dne 18. srpna 1999 dopoledne požádal faxem ing. Uher, zástupce ředitele pro hornictví na ministerstvu průmyslu a obchodu (MPO), náš úřad, respektive obchodního radu Petříka, aby zjistil z obchodního rejstříku Švýcarské federace informace na několik firem, které usilují o privatizaci státního majetku v České republice.

V té žádosti nebylo řečeno, o jakou privatizaci by mělo jít. Během dne jsme získali první údaje, které jsme v 15.30 hodin odeslali faxem MPO. Především, jako první firmu nám ing. Uher jmenoval Invest Energy, o které ovšem žádné informace nebyly k dispozici. Pak nás napadlo, že by to mohla být Investenergy, čili jedno slovo, a na tu jsme ještě týž den dostali sdělení zajímavé: firma sídlí na adrese, na které též bydlí její majitel Jiří Diviš, tedy ve Villars-sur-Glane, jako účel udává podílnictví, neuvádí žádné další pracovníky, její právní formou je akciová společnost, kapitál uvádí 2 milióny CHF. Diviš je též jediným jejím ředitelem. Ohlášena k registraci byla 9. 4. 1997.

Tyto údaje jsme tedy poslali na MPO, ale jako firma, usilující o privatizaci v ČR, se nám zdála podivná, a požádali jsme firmu Teledata A.G. o přesnější údaje o Investenergy S.A., když už jsme tedy věděli, že jejím majitelem je zřejmě Čech Jiří Diviš. Teledata – Report Special nám ještě týž den, 18. 8. 1999 odpoledne zaslal přesnější informaci, jako obvykle s dodatkem, že jde jen o interní potřebu.

Nová informace byla o tom, že firma změnila o rok později místo působení do švýcarského Freiburgu (7. 4. 1998) a zejména jako majitel a zároveň jako většinový akcionář se uvádí americká firma Appian Group, USA. Jako podílník je zapsána ještě firma Synergo Suisse, CZ, sídlící v České republice! Informace o této firmě jako švýcarské též ve svém faxu žádal ing. Uher. Opět v rubrice „počet spolupracovníků“ je u Appian Group napsáno „neznámý“.

Čili tady už nám na scénu vstupuje „tajemná“ Appian Group. Tuto podrobnější informaci jsme hned druhý den ráno 19. 8. 1999 poslali do Prahy na MPO. Jenže my jsme ještě udělali třetí dotaz, tentokrát na další ředitelské mandáty Jiřího Diviše, a tato informace byla pro nás nejzajímavější.

V této informaci z 19. srpna se uvádí sedm firem, ve kterých Diviš figuruje jako majitel či ředitel, čtyři z toho jsou hlášeny na jeho domácí adrese, tři pak ve Freiburgu. Adresy jsou uvedeny, žádné údaje o bonitě, kumulovaný kapitál je ve výši 4 milióny CHF za všechny tyto firmy, tj. asi 90 miliónů Kč.

A co nás nejvíc zaujalo, všechny tyto firmy jsou zaregistrovány v rozmezí od dubna do listopadu 1997. Většinou je jejich uváděnou činností „reprezentace obchodních společností, poradenství pro podniky“. A to bez spolupracovníků, vedení atd.

Takže tyto tři informace jsme 18. a 19. srpna 1999 poslali faxem ministerstvu průmyslu a obchodu a rutinní cestou též na ministerstvo zahraničních věcí (MZV). Už jenom čtení těchto informací muselo zpochybnit rozhodování ministerstva respektive vlády o společnosti Investenergy. Pro doplnění uvádím tyto firmy registrované na Jiřího Diviše, jedna na jeho manželku, vždy s jediným podpisem bez udání dalších řídících složek a dalších údajů: BWO Consulting SA, D.M.C.D. SA, Dimexo Sarl, Divis Conseil d’Entreprises, Investenergy SA, P.M.R.A. SA, Zwitsje Trading SA.

Jaké bylo moje překvapení, když jsem se za týden po odeslání našich informací na MPO dozvěděl z tiskových zpráv, které jsme dostávali na velvyslanectví, že 23. srpna 1999 vláda rozhodla prodat 46 procent dosud státem držených akcií Mostecké uhelné společnosti švýcarské společnosti Investenergy, která je koupila pro americkou společnost Appian Group.

Jak to, že jsme byli požádáni z MPO o informace o švýcarském uchazeči o privatizaci v ČR teprve týden před tím, než o tom rozhodla vláda? Vím, že cokoli jde na vládu, je nejméně tři týdny předtím rozesláno ministrům. Ale i tak mohl ministr průmyslu a obchodu Grégr požádat vládu o odložení tohoto bodu, za předpokladu ovšem, že mu jeho podřízení dali na stůl naše informace.

Dávala si vláda vůbec včas zjistit potřebné údaje o účastnících privatizačních řízení? Měla vůbec nějaké informace o americké Appian Group? Ve chvíli rozhodování na vládě toho 23. srpna mohla mít alespoň informace z našeho velvyslanectví z Bernu, které byly varující.

Asi týden poté, co jsem se dozvěděl o tom, že vlastníkem MUS se stane vlastně Appian, poslal jsem „Záznam pro ministra“, to jest pro ministra zahraničí Kavana, v němž jsem shrnul veškeré informace, které jsem posílal o Investenergy. Ještě se mohlo něco v tom udělat, po rozhodnutí vlády se přece teprve rozběhla příprava odprodeje oněch 46 % akcií MUS vybranému privatizátorovi.

V tom záznamu bylo vše, co tu bylo shora napsáno, shrnuto ve třech bodech. Připsal jsem čtvrtý bod: „Od krajanky ze Ženevy, bývalé pracovnice GATT, jsem dostal informaci, že pan Diviš v roce 1996 byl nucen odejít z nějaké americké firmy v Ženevě, měl finanční problémy, prodal byt v Ženevě a zmizel z dohledu známých. Toto je ovšem naprosto nedoložená informace.“

A pokračuji dále: „Nemáme k dispozici údaje o americké společnosti Appian Group, požádali jsme o ně ZÚ (zastupitelský úřad) Washington, doufejme, že je vše v pořádku, ale údaje o Investenergy a jejím majiteli jsou poněkud zarážející. Řetěz firem spojených jedním majitelem byl zatím téměř vždy předpokladem pro možnost tunelování.“

A hned 30. září 1999 jsem poslal telegram na ZÚ Washington pro velvyslance Vondru s žádostí o prověrku firmy Appian Group: „Mosteckou uhelnou společnost zprivatizovala americká investiční společnost Appian Group prostřednictvím švýcarské společnosti Investenergy. Švýcarskou společnost založil Čechošvýcar Jiří Diviš v dubnu 1997 a je jejím jediným vlastníkem. Zjišťovali jsme pro MP a O data o této švýcarské společnosti, ta jsou varující. Prosím, abyste se pokusil prověřit, kdo Appian Group je, a kdo za ní stojí. Pokud jste tak již pro MP a O učinili, pošlete mi výsledek. Děkuji. Podpis.“

Za pět dní jsem měl na stole dvoustránkovou Informaci o firmě Appian Group, adresovanou jen pro velvyslance ZÚ Bern a též kabinetu ministra zahraničí Kavana a americkému odboru MZV. Zprávu vypracoval ekonomický rada Toman.

V úvodu říká, že už se pokoušel zjistit údaje o této firmě, „nikoli však na podnět MP a O...“. Sděluje adresu, na které je firma zaregistrována, ale na ní se již nevyskytuje, má být k dispozici na novém telefonickém spojení ve Washingtonu, uvádí se telefonní číslo i fax, ale na tomto čísle nikdo neodpovídá, výkonným ředitelem společnosti je Jacques de Groot.

Dále píše, že „z veřejně dostupných informačních zdrojů nejsou zřejmé žádné významné reference na společnost A.G., kromě jména jejího výkonného ředitele. Groot je velmi dobře známou osobou ve světových bankovních a finančních kruzích, do roku 1994 působil ve funkci výkonného ředitele Mezinárodního měnového fondu.“

K tomu připojil velvyslanec poznámku „pro domo“, v níž upozorňuje na činnost Jaques de Groota v MMF, kde řídil konstituenci, do níž byla ČR zařazena, „což odpovídalo snahám G. a jeho kontaktům v ČR... stejným způsobem prosadil do této skupiny další nové členy, např. Kazachstán a Bělorusko, tedy státy, ve kterých je dnes podle nám známých, ale neověřených informací, rovněž podnikatelsky aktivní“.

A závěrem dodává: „Pověst G. v kruzích MMF je velmi kontroverzní. Ještě jako jeho zaměstnanec byl v osmdesátých letech zapleten do korupčního skandálu v Zaire (bývalé Belgické Kongo), který byl přetřásán v listu Wall Street Journal. Z MMF odcházel ve zlém...“

Tuto informaci o Appian Group odeslal tedy telegramem 5. října 1999 též ministru Kavanovi zastupitelský úřad ve Washingtonu. V tomto informačním presu by bylo dobře vědět, kdy ono rozhodnutí vlády prodat menšinový podíl v MUS bylo v praxi poté uskutečněno, to znamená, kdy bylo vše zaknihováno podle příslušných pravidel. Možná, že i v tomto mezičase by bývalo možné celou operaci zastavit či lépe prověřit. A to i když Investenergy měla v MUS už v květnu 1999 majoritu přes 50 %, kterou získala skupováním akcií od drobných akcionářů, respektive od okolních obci, kterým v rámci privatizace MUS dala vláda určitý podíl na akciích, ale to my jsme v Bernu nevěděli.

Uvedu ještě jeden detail, který souvisí s naší ambasádou v Bernu. Asi tři týdny poté, co jsme odeslali do Prahy, respektive na ministerstvo průmyslu a obchodu výsledek našeho šetření o Investenergy, mi do úřadu volal jeden můj dávný přítel, že jakýsi pan Koláček zná moje informace zaslané MPO a že chce za mnou hned přijet do Bernu, abych mu poskytl eventuálně víc informací o Investenergy či panu Divišovi a zda bych mu s Divišem smluvil setkání.

Řekl mi, že Koláček je vlivná osoba z vedení MUS a že z téhle strany je tam rovněž zájem o zbytek akcií ve vlastnictví státu. Tuto „službu“ jsem odmítl s poznámkou, že tihle pánové bezpochyby cestu k sobě najdou sami.

Takže do soutěže o mostecké uhlí šly dvě party, jedna za Švýcarska, druhá z Čech. Ta ze Švýcarska předběhla tu z Čech, ale nakonec se o zisk podělili všichni. Žádné další informace v této věci od nás už nikdo z Prahy nežádal. Jen bylo pro mě tehdy nepochopitelné, jak mohla Zemanova vláda pominout naše poměrně varující sdělení.

O dalším vývoji událostí kolem MUS jsem se dozvídal už jen při čtení Hospodářských novin.

Jaroslav Šedivý

Šedivý: Prodej Mostecké uhelné byl podezřelý od začátku
iDNES 10. prosince 2011
Jaroslav Šedivý byl v době privatizace Mostecké uhelné společnosti velvyslancem ve Švýcarsku. Myslí si, že česká vláda měla v roce 1999 při rozhodování o prodeji této firmy k dispozici varující informace z českého velvyslanectví v Bernu. Týkaly se švýcarské firmy Investenergy, která chtěla podíl koupit.
Šedivý to napsal v textu, který poskytl deníku Právo. Jak uvedl, bylo pro něj nepochopitelné, jak mohla vláda sociálně demokratického premiéra Miloše Zemana pominout jeho poměrně varující sdělení.
Šedivý popsal, že se na obchodního radu velvyslanectví 18. srpna 1999 obrátil zástupce ministerstva průmyslu se žádostí, aby zjistil ze švýcarského obchodního rejstříku informace o několika firmách, které usilují o privatizaci státního majetku v ČR. V žádosti podle něj nebylo uvedeno, o jakou privatizaci má jít.
Velvyslanectví se podařilo získat informace o firmě Investenergy, která v té době sídlila na adrese ve Villars-sur-Glane, na které bydlel i její majitel Jiří Diviš. Byla to akciová společnost s kapitálem dva miliony švýcarských franků a do rejstříku se zaregistrovala 9. dubna 1997. Tyto údaje velvyslanectví odeslalo ministerstvu průmyslu, ale požádalo o přesnější informace o firmě Investenergy.
Nová informace uváděla, že v dubnu 1998 se firma přesunula do švýcarského Freiburgu a jako majitel a jako většinový akcionář se uvádí americká firma Appian Group. A jako podílník byla zapsána také firma Synergo Suisse, CZ se sídlem v ČR. O informace o této firmě žádalo ministerstvo také.
Tuto podrobnější informaci zaslalo velvyslanectví do Prahy hned následující den, 19. srpna 1999. Současně však začalo zjišťovat další informace o Divišovi. Získalo informaci o sedmi firmách, ve kterých Diviš figuroval jako majitel nebo ředitel. Jejich celkový kapitál dohromady představoval asi 90 milionů korun. Všechny tyto firmy se zaregistrovaly do rejstříku od dubna do listopadu 1997. Také tuto informaci poslalo velvyslanectví do Prahy.
"Už jenom čtení těchto informací muselo zpochybnit rozhodování ministerstva, respektive vlády o společnosti Investenergy," píše Šedivý.
Vyjadřuje podiv nad tím, že ministerstvo požádalo o informace teprve týden před tím, než vláda rozhodla. "Ve chvíli rozhodování na vládě toho 23. srpna mohla mít alespoň informace z našeho velvyslanectví, které byly varující," napsal Šedivý.

Ovládnutí Mostecké uhelné přehrát video

Zpět

Kontakt

Rohru-website