Křidýlko nebo stehýnko? 3D tiskárna zvládne celé menu
CT24: Praha – 3D tisk dobývá svět a poutá na sebe čím dál větší pozornost. Doby, kdy se věci jako boty, šaty nebo třeba šperky vytištěné na speciální tiskárně objevovaly jen výjimečně třeba na módních přehlídkách, jsou dávno pryč. Hranice využití této technologie se výrazně posouvají. A s nimi i otázky, jak 3D tisk využít nejen smysluplně, ale hlavně tak, aby neporušoval žádná práva.
Plány na využití technologie se zdají často jako z říše snů. Tak třeba americká NASA zveřejnila své projekty na 3D tisk ve vesmíru. Součástí paluby vesmírné stanice by podle nich měla být mikrogravitační tiskárna, kde by si astronauti mohli tisknout vlastní nástroje. A časem třeba i celou vesmírnou loď. Proti tomu jsou vize nizozemských vědců - tisknout celé domy - vlastně menším projektem.
Zatímco takové představy jsou zřejmě ještě roky vzdálené, jinde už se dříve divoké fantazie vyplňují. Nejjasnější uplatnění má zatím 3D tisk ve zdravotnictví. Vědci už tisknou objekty podobné kostem a vytiskli dokonce i kompletní umělou čelist. Lékaři doufají, že technologie nakonec umožní upravit tiskárnu a hlavně zásobárny materiálu tak, že bude možné tisknout na sebe i živé buňky. Tedy že bude možné zajistit "náplň" ze skutečných buněk, aby je tiskárna na sebe naskládala a ony dál zůstaly živé. To by otevřelo cestu k vytváření třeba celých orgánů k transplantacím.
Vědci i nadšenci s 3D tiskárnami hojně experimentují. Na speciální tiskárně na sebe nanáší vrstvy libovolného materiálu, který na vzduchu ztuhne.
Nejaktuálnějším trendem je jídlo – s tím počítá i NASA, která podpořila výzkumníka připravujícího takový projekt částkou 125 tisíc dolarů. Astronauti se tak mají dostat k chutnému, výživnému a snadno připravitelnému jídlu, a to bez velkých nároků na jeho skladování.
Například vědci z Cornellovy univerzity zkusili už na 3D tiskárně připravit klasické americké vánoční jídlo – krocana s nádivkou. Největším problémem byla konzistence surovin, které tiskárnou procházejí. Musejí být totiž dost "mazlavé" a zároveň – v rámci co nejjednodušší přípravy – jedna druhé co nejpodobnější. Krocan nakonec uspěl, až když namleté maso výzkumníci smíchali s emulgátorem. Měl správný tvar, dokonce i "propečenou" kůrku, stejně jako nádivka a brambory. Celé jídlo pak údajně vypadalo i vonělo jako běžný sváteční pokrm.
3D tisk se má stát součástí nové průmyslové revoluce. Podle týdeníku The Economist totiž povede k tomu, že si namísto masové výroby budou zákazníci zboží tisknout sami doma. V důsledku by pak i běžné nákupy byly minulostí. Stačilo by mít doma jen dostatek různých náplní - s plastem, kovem nebo třeba i jídlem.
Masová revoluce zatím v nedohlednu
Takové masové využití je zatím ale podle Petera Knoblocha z turnovské firmy, která 3D modely na zakázku tiskne, velmi vzdálené. Pokud by si člověk měl nějaký výrobek doma vlastnoručně zkopírovat, celá záležitost by zatím nebyla tak jednoduchá. "Musíte mít znalosti grafického programu a chuť zkoušet. K domácímu použití budou spíš hračky, vše se nepovede napoprvé, máte omezené množství materiálů, velikost pracovní plochy, přesnost, kvalitu povrchu…," vypočítává. Navíc je podle něj zatím většinou sériový výrobek kvalitnější. Vydrží třeba vyšší mechanické namáhání. "Nehledě na nutnou vlastní časovou invenci. Je asi na každém, jak se rozhodne, ale předpokládám, že za několik hodin v práci si vyděláte víc, než stojí například držáček na utěrku," říká Knobloch pro portál ČT24.
Lákavé u 3D tiskáren jsou tak zatím spíš jinak nesehnatelné malé součástky do přístrojů nebo modely a prototypy pro různé prezentace, třeba jako příprava k architektonickému projektu nebo například před uvedením výrobku na trh. Tak využila 3D tisk pro některé díly vozu například Škoda Auto před slavnostním uvedením Škody Yeti.
Podobně jde technologii využít, pokud je potřebná preciznost a rychlost. Díky tomu se 3D tisk dostal ke slovu třeba při výrobě ceny "Hvězda internetu" pro Českého slavíka (viz foto). K jejímu konečnému zhmotnění, tedy vytištění (pokud už je návrh hotový) stačí totiž jen pár hodin. Jednotlivé uši může přístroj vytisknout najednou a k výsledku je bylo třeba už jen sestavit.
Turnovská firma tiskárnu využívá i k realizaci vlastních projektů – třeba ke stavbě nedochovaného historického modelu motocyklu Laurin a Klement z roku 1905. Dílce motoru jsou sice plastové, ale připravené k přesnému odlití z kovů.
Byznys se ale rozjíždí
Nadšenci z řad veřejnosti si zatím nechávají vyrábět spíš drobnosti. Vedle domácích doplňků jsou to třeba manžetové knoflíčky, šperky, příslušenství k telefonům, jako třeba obaly, nebo figurky z her a komiksů. Pro ty, kteří doma tiskárnu nemají, jsou firmy, které danou věc vytisknou a pošlou. Zboží přitom v mnoha případech stojí podobně jako při běžném nákupu. Za manžetové knoflíčky sice můžete zaplatit necelá dvě eura, ale taky přes 50. Jejich výhoda je ale často v propracovaném designu a proti masové výrobě i jedinečnosti. Cenu určují "výrobci" – tedy ti, kteří vytvoří 3D počítačové modely věcí a pak je jako datové soubory na specializovaných serverech prodávají.
Existují ale i servery, kde jsou ke stažení "modely výrobků" úplně zdarma. Řady takových internetových nabídek se rozšiřují s tím, jak se svět o 3D tiskárnách dovídá a stroje jsou cenově dostupnější. Ty jednodušší totiž už jdou pořídit v přepočtu za 40 tisíc korun. Profesionální stroje stojí statisíce. K finální ceně výrobku je ale třeba připočíst materiál, ze kterého je tiskárna tvoří. Plast pro ni jde sehnat zhruba od 500 korun za kilogram. Jak uvedl na internetové diskusi serveru Živě.cz konstruktér tiskáren Josef Průša, výroba plastové figurky do 10 centimetrů tak může vyjít na 10 a méně korun.
Technologie se zdá teoreticky neomezená. Nese s sebou ale právní i etické problémy. Řada právníků a institucí už roky řeší možnosti ochrany virtuálních modelů - jakýchsi návodů pro 3D tiskárnu, která po stažení tohoto "návodu" výrobek vytiskne. Mnoho z nich je totiž na internetu veřejně ke stažení a některé i přesto, že by měly být chráněny právy. "Jen proto, že byly vytvořeny ve virtuálním prostředí, to ještě neznamená, že nejsou chráněny autorským právem," upozorňuje například právník Michael Weinberg ze sdružení Public Knowledge. Nejen toto právnické sdružení volá po tom, aby se upřesnila práva pro využití technologie.
Můžou se ale objevit i vážnější problémy. Nejkontroverznější se zřejmě stala možnost "stáhnout" si z internetu funkční pistoli, tedy přesněji informační soubor pro tiskárnu, která tak umožní doma ji vytisknout. Přinejmenším stažení provedlo 100 tisíc lidí po celém světě, a to třeba i ve Španělsku nebo Německu, i když původní soubor pocházel od vývojáře ve Spojených státech a "poskytovat" zbraň přes hranice je nelegální.
"Myslím si, že neexistuje žádný důvod to tam (na internet) nedat. Myslím si, že svoboda je koneckonců vyšší zájem," uvedl pro Forbes pětadvacetiletý konstruktér Cody Wilson k tomu, že jeho zbraň může být použita ke zločinu. Americké úřady soubor zakázaly a z původního místa na internetu stáhly, po webu se ale šíří dál.