Létající kalmaři šetří energií

VTM: Hlavonožci šetří výskokem z vody energii. Vzduchem totiž cestují rychleji než pod vodní hladinou.

Někteří klamaři překonávají velké vzdálenosti neskutečným tempem. „Snad proboha nelétají?!“ dělal si kanadský biolog Ronald O´Dor legraci z výsledků měření. Nakonec ho ale smích přešel.

 

Noční uprchlíci

Ronald O´Dor chová kalmary tryskové (Illex illecebrosus) ve speciálním bazénu na Dalhousie University už čtyřicet let. Zpočátku měl o hlavonožce strach. Když ráno přišel k bazénu, našel skoro vždycky nějakého kalmara mrtvého na souši mimo bazén. Hlavonožci v noci skákali nad hladinu a někteří se při dopadu nestrefili zpátky do vody. Vědci nakonec výrazně snížili hladinu v nádrži, aby jim kalmaři nevyskákali. Už tehdy získal O´Dor ke kalamářík skokům respekt.

Později studovala O´Dorova kolegyně Julia Stewartová ze Stanford University kalmary peruánské (Dosidicus gigas) u kalifornského pobřeží a zjistila, že cestují rychleji, než si kdo dokáže představit. To byl další nepřímý důkaz, že o pohybu kalmarů zdaleka nevíme všechno. Na stopu k tajemství klamařích skoků přivedli vědce trpasličí hlavonožci druhu Sthenoteuthis pteropus. Svůj objev představili O´Dor a Stewartová na konferenci Ocean Science Meeting.

Vzduchem rychleji než pod vodou

V roce 2009 fotil kalmary Sthenoteuthis pteropus u brazilského pobřeží amatérský fotograf Bob Hulse. Jeho fotoaparát pořizoval v rychlém sledu jeden snímek za druhým. Hulse přitom mířil objektivem na maličké kalmary vyskakující z vody. Teď se dostaly záběry do rukou O´Dora a Stewartové a ti z nich vyčetli překvapivé skutečnosti.

Vědci byli přesvědčeni, že hlavním motivem hlavonožců pro akrobatické skoky nad hladinou, je strach z dravců. Když však O´Dor a Stewartová provedli analýzu snímků a zjistili zrychlení těla kalmarů a rychlost jejich letu, nestačili se divit. Kalmaři létají nad vodou pětkrát rychleji, než plují pod hladinou. Pro výskok z vody používají hlavonožci stejný pohon jako při plavání. Prudce vypudí vodu nasátou do tělní dutiny. Jde o miniaturní obdobu tryskového motoru.

O´Dor je přesvědčen, že kalmaři vyskakují nad hladinu, aby ušetřili energii a urychlili cestování. Kalmaři tryskoví podnikají až tisícikilometrové plavby na místa, kde se pak rozmnožují. Cesta je náročná. Samice během této pouti dokonce požírají některé samce, aby se udržely v potřebné kondici na kladení vajíček. Další způsob, jak ušetřit energii nutnou pro zplození potomstva, představují podle O´Dora a Stewartové skoky nad hladinu.