Od smrti Rudolfa II. dnes uplyne 400 let

20.01.2012 08:43

 Špatný politik, uzavřený panovník, vzdělanec, mecenáš, obdivovatel umění a milovník žen, to byl římský císař, český, uherský a chorvatský král Rudolf II. Habsburský.
Rudolf se narodil 18. června roku 1552 císaři Maxmiliánovi II. a Marii Španělské. Jeho rodiče byli bratranec a sestřenice, Rudolfovi dědové byli bratři. Právě blízké příbuzenství se na zdraví Rudolfa neblaze projevilo.

Velice brzo se Rudolfovi rodiče rozhádali kvůli výchově svých dětí. Maxmilián odmítal fanatický katolicismus a jeho žena byla zase šokovaná příliš tolerantním prostředím vídeňského dvora. Nakonec bylo rozhodnuto. Rudolf a jeho mladší bratr Arnošt byli roku 1564 posláni na výchovu do Španělska ke královskému dvoru jejich strýce Filipu II. Otec Rudolfa se s tímto vývojem smířil jen proto, že doufal v získání španělské koruny právě pro syna Rudolfa. Filip II. měl v té době jediného syna, který byl duševně nemocný.

Oba mladíci se do Vídně vrátili až roku 1571, ovšem ke španělskému dvoru zamířili Maxmiliánovi nejmladší synové a dcera Anna, která se posléze stala Filipovou čtvrtou manželkou.

Ve Španělsku dostal Rudolf důkladné vzdělání, ovšem s jeho katolickou vírou to nevypadalo tak, jak si jeho matka a strýc představovali. Rozhodně mu chybělo fanatické protireformní zapálení. V roce 1571 zemřel Jan Zikmund Zápolský a Maxmiliánovi se podařilo roku 1572 prosadit u uherských stavů, aby prohlásili jeho syna Rudolfa svým králem. Téhož roku byl Rudolf korunován v Prešpurku.

Od února 1575 pobýval Rudolf se svými bratry a rodiči v Praze. Otec Maxmilián byl nucen osobně jednat s českými stavy na zemském sněmu, aby dosáhl souhlasu k Rudolfově korunovaci a zvýšení daní. Jednání sněmu se změnilo ve vleklá vyjednávání o svobodu náboženského vyznání, které vyústilo v Českou konfesi, byl Maxmilián nucen alespoň ústně potvrdit. Rudolf byl nakonec sněmem přijat a 22. září 1575 korunován českým králem. Rudolf příliš lásky ke státnickým a politickým záležitostem neměl. Právě proto nechtěl otec Maxmilián synovi dovolit usídlit se v Praze, aby nad ním neměli čeští stavové příliš velkou moc.

V říjnu roku 1576 ale Maxmilián II. zemřel a Rudolf se ujal vlády. V Praze ustavil sbor deseti místodržících složený z nejvyšších zemských úředníků, podnikl holdovací cestu po přivtělených zemích Koruny české a usídlil se ve Vídni. V té době se velmi prudce zhoršily vztahy se ctižádostivým bratrem Matyášem a u Rudolfa se projevily psychické problémy – deprese. Nemoc ho v roce 1578 upoutala na lůžko a v jeho okolí se rozmohlo intrikánství. Jeho rádci Pavel Sixtus Trautson a Wolfgang Rumpf rozhodovali, které informace se k císaři dostanou, a postavili se do role císařových obránců před rodinou. Když Rudolf opustil lůžko, byl vůči svému okolí podezřívavý, nesnášel veřejná jednání, ceremonie a slavnosti. Nakonec se rozhodl v roce 1583 přesídlit do Prahy.

Stěhování ovšem nemocnému císaři nepomohlo. V zemi zuřil boj mezi ctižádostivou šlechtou a i v Praze ho dostihly spory s rodinou. U panovníka navíc naplno propukly deprese a přidalo se k tomu i onemocnění syfilis, kterým se nakazil při svých milostných výpadech.

Rudolf přestával věřit dokonce i svým rádcům a jeho stav ještě více zhoršovaly úvahy o jeho nástupci. Císař se totiž odmítnul oženit a děti, které pocházely z jeho dlouhodobého mileneckého vztahu s hraběnkou Kateřinou Stradovou, byly nelegitimní. Tlak okolí, nemoc a osamělost dohnaly panovníka k pokusu o sebevraždu.

Císařovi příbuzní se snažili situaci zachránit a roku 1606 se při společné schůzce vyslovili pro Matyášovo nástupnictví. Rudolf nakonec s Matyášem uzavřel Libeňský mír, kterým se vláda v monarchii rozdělila. Matyáš získal Moravu, Rakousko a Uhry, zatímco Rudolfovi zůstaly Čechy, Slezsko a Horní a Dolní Lužice.

Rudolf se ale nechtěl s nastálou situací smířit a snažil se Matyášovi pomstít. Pomáhal mu Leopold Pasovský, který nakonec roku 1611 za Rudolfova souhlasu vtrhl do Čech. Akce nakonec ztroskotala, Rudolf byl donucený k abdikaci a v Praze byl uvítaný jako nový vládce Matyáš, který byl 23. května 1611 korunovaný českým králem.

Rudolfovi byl pak do jeho smrti přenechaný v užívání Pražský hrad. Nešťastný panovník zemřel 20. ledna 1612 a pohřbený byl v pražské katedrále.  

Od smrti Rudolfa II. dnes uplyne 400 let