Papež František – jaké budou další roky

Skutecnosti: Po rezignaci papeže Benedikta XVI. začal National Catholic Reporter vydávat profily kardinálů, kteří dle rozumného odhadu měli šanci být zvoleni papežem, tzv. papabile. Mezi nimi byl též kardinál Bergoglio. Tradovalo se o něm, a to i v seriózním tisku, že byl nejvýraznějším konkurentem kardinála Josepha Ratzingera. V závěru zmiňovaného článku cituje redaktor John L. Allen jr. nejmenovaného kardinála, který říká, že čtyři roky by mohly Bergogliovi stačit, aby se změnily věci.

První rok byl plný změn, i když se paradoxně vlastně nic nezměnilo. Papež František neříká nic nového ohledně nauky církve. Přesvědčivý je svoji autenticitou. Někteří mediální mágové, kteří potřebují prodat své PR dovednosti, to jednoznačně přičítají pouze mediální prezentaci.  Lecčemu se dá věřit, ale sebelepší prezentace neschová skutečný obsah. Ten se časem vždy projeví. Zájem papeže Františka o individuální lidský příběh je nehraný. Opakovaně jsem si pouštěla krátké video po tragédii u italské Lampedusy, kde v říjnu loňského roku zahynuly stovky afrických uprchlíků. Papež říká: „Napadá mě jedno slovo – ostuda“ a znovu pomalu zopakuje „ostuda“. Žádné dlouhé povídání, ale v jeho tváři je patrný hluboký zármutek nad lidským utrpením. Italské zákony totiž sankcionují pomoc imigrantům, což někdy vedlo k tomu, že posádky lodí nebo člunů odmítaly naložit topící se uprchlíky.

Soucítěni s lidmi, s jejich problémy, starost o každodenní potíže, s kterými lidé zápasí, to získává ohlas v celém světě. Evropa se tváří podezíravě, pokud jde o papežův zápas s chudobou. Sice si všichni stěžují, jak blbě se jim daří, ale na druhé straně, kdo je tady bezmocně chudý. Kdo však měl možnost podívat se někam dál, do světa slamů, možná pocítil ten knedlík v krku, a ztratil na chvíli chuť k jídlu, když si uvědomil tu obrovskou propast mezi tím, co běžně jíme my a co se jí v chatrči.