Papež: Středem globálního ekonomického systému je modla

RadioVaticana: Sardinie. Také druhá italská pastorační cesta Petrova nástupce mimo Řím vedla na ostrov. Je podstatně rozlehlejší než Lampedusa, kterou papež navštívil 8. července. Sardinii obývá více než půl druhého milionu lidí a z ekonomického hlediska představuje nejvíce zaostalou část Itálie. Velká nezaměstnanost a sociální problémy tohoto ostrova byly proto důvodem, proč papež svoje první setkání s jeho obyvateli věnoval světu práce. V hlavním městě Cagliari na náměstí piazza Yenne přivítalo v 8:45 římského biskupa na 20 tisíc lidí. Papež František odložil svoji napsanou promluvu a opět, velmi působivě, představil zásadní a známý postoj církve k ekonomicko-sociální problematice. „Nedostatek práce, řekl mimo jiné, vede k pocitu ztráty vlastní důstojnosti.“

„Kde není práce, tam chybí důstojnost“ A není to jenom problém Sardinie, kde je velmi citelný. Není to jen problém Itálie nebo některých zemí Evropy. Je to důsledek světové volby, ekonomického systému, který vede k této tragédii. Je ekonomický systém, jehož středem je modla, která nese jméno »peníze«..“

Bůh však chtěl, aby středem světa nebyla modla, nýbrž člověk, muž a žena, kteří budou svojí prací spravovat a budovat svět, pokračoval papež:

„Nyní je však v tomto systému bez etiky středem modla a svět se stal modloslužbou tohoto bůžka-peněz. Poroučejí peníze! Poroučí všechno to, co slouží tomuto idolu. A k čemu dochází? Na obranu této modly se všichni shlukují do středu a ti, co jsou na okraji padají. Odpadávají staří, protože pro ně není místo. Někdy se mluví dokonce o praktikování »skryté euthanasie«… Odpadávají však také mladí, kteří nenacházejí práci a důstojnost… Na obranu tohoto idolatrického ekonomického systému se zavádí „skartační kultura“. Jsou odsouváni staří i mladí. A my musíme této skartační kultuře říci svoje Ne. Musíme říci: »Chceme spravedlivý systém, který všem umožní jít vpřed.« Musíme říci: »Nechceme tento globalizovaný ekonomický systém, který nám tolik škodí«. Středem musí být muž a žena, jak to chce Bůh, a nikoli peníze.“

Uvědomuji si, řekl dále papež František, že je nyní snadné říci: neztrácejte naději. Ale já říkám všem, těm, kteří práci mají i těm, kdo ji nemají: Nenechte si ukrást naději!

„Naděje je jako uhlík doutnající pod popelem. Pomáhejme si solidaritou, foukáním do popela, aby se oheň opět rozhořel. Naděje nás ponese vpřed. Naděje není optimismus, ale něco jiného. A nepatří jen jednomu, ale všem. Naději musíme podporovat mezi sebou, u všech, vy všichni a my všichni, kdo jsme daleko. Naděje není vaše a naše věc. Je věcí všech. Proto vám říkám: Nenechte si krást naději! Buďme chytří, protože Pán nás upozorňuje, že modly jsou chytřejší. Pán nás vyzývá, abychom byli opatrní jako hadi a bezelstní jako holubice. Mějme tuto chytrost a nazývejme věci pravým jménem. V této chvíli je modla středem našeho ekonomickém systému, našeho globalizovaného životního stylu. A to nelze! Bojujme všichni společně, aby středem alespoň našeho života byl muž a žena, rodina, my všichni, aby naděje postupovala. Nedejte si krást naději.“

Řekl mimo jiné papež František na prvním svém setkání s obyvateli Sardinie.

Vrcholem pastorační návštěvy Petrova nástupce byla samozřejmě dopolední eucharistie, která se konala hned po setkání se světem práce na prostranství před mariánskou svatyní Matky Boží Bonaria. Mše svaté se účastnilo 100 tisíc lidí. V homilii, kterou začal Svatý otec pozdravem v sardinském nářečí, papež na závěr řekl:

„Na často obtížné cestě však nejsme sami, je nás mnoho, jsme lidem, a pohled Matky Boží nám pomáhá hledět na sebe bratrsky. Hleďme více bratrsky! Maria nás učí mít pohled, který je přívětivý, provází a chrání. Učme se na sebe vzájemně hledět před Mariiným mateřským zrakem! Některé lidi instinktivně považujeme za míň, ale jsou potřebnější: opuštění, nemocní, nemající z čeho žít, neznající Ježíše, mladí, kteří jsou v těžkostech, mladí, kteří nenacházejí práci. Nemějme strach vyjít a podívat se na své bratry a sestry pohledem Matky Boží. Ona nás vybízí, abychom byli opravdovými sourozenci. A nedovolme, aby se něco nebo někdo postavil mezi nás a pohled Matky Boží. Matko, pohlédni na nás! Nikdo ať nám jej nezacloní! Kéž jej naše dětské srdce dokáže bránit před tolika silnými slovy, která nabízejí iluze; před těmi, kdo mají chtivý pohled snadného života a nesplnitelných slibů. Kéž nás neokrádají o Mariin pohled, který je plný něhy, dává nám sílu a činí nás solidárními. Všichni řekněme: Matko, pohlédni na nás! Matko shlédni na nás!“

Po mši svaté, krátce před polednem, pak Svatý otec vyzval k modlitbě Anděl Páně krátkým pozdravem a poděkováním všem, kdo se přičinili o realizaci dnešní pastorační návštěvy na Sardinii. Odpoledne měl Svatý otec ještě na programu setkání s klienty charity a vězněnými osobami, obsáhlou promluvu ke světu kultury na univerzitě v Cagliari a podvečerní setkání se sardinskou mládeží.

Maria nás učí přívětivému pohledu na bližní 

Homilie papeže Františka při mši sv., Sardinie

„Dnes se splnilo moje přání, které jsem na jaře oznámil na Svatopetrském náměstí, totiž abych mohl navštívit svatyni Naší Paní z Bonarie.

1. Přišel jsem, abych sdílel radosti a naděje, námahy a snahy, ideály a očekávání vaší Sardinie a abych vás utvrdil ve víře. Také zde v Cagliari jakož i na celé Sardinii nechybějí těžkosti. Je mnoho problému a starostí. Mám na mysli zvláště nedostatek práce a nestálé pracovní úvazky, tedy nejistotu ohledně budoucnosti. Sardinie, tento váš krásný kraj, strádá již dlouho mnohými formami chudoby, zesílené také podmínkami ostrovního života. Je zapotřebí poctivé spolupráce všech se zapojením zodpovědných institucí, včetně církve, aby byla lidem a rodinám zajištěna základní práva a posílena bratrštější a solidárnější společnost. A zajištěno právo na práci, právo na obživu, na chleba získaný prací! Jsem vám nablízku! Pamatuji na vás v modlitbě, a zvu vás, abyste nadále dosvědčovali lidské a křesťanské hodnoty tak hluboce zakořeněné ve víře a dějinách této země a jejího obyvatelstva. Uchovávejte světlo naděje stále rozžaté!

2. Přišel jsem mezi vás, abych stanul spolu s vámi u nohou Matky Boží, která nám dává svého Syna. Dobře vím, že naše Matka, Maria, je ve vašem srdci, jak dosvědčuje tato svatyně, kam stoupaly a stále stoupají mnohé generace Sardiňanů, aby si vyprošovaly ochranu Naší Paní z Bonarie, Patronky tohoto ostrova. Sem přinášíte radosti a utrpení své země, svých rodin, a také dětí, které žijí daleko a které s velkou bolestí i steskem odcházely hledat práci a budoucnost pro sebe a svoje drahé. Dnes, my všichni zde přítomní, chceme děkovat Marii, protože je nám stále nablízku, a chceme obnovit svoji důvěru a lásku k Ní.

První dnešní liturgické čtení nám ukazuje Marii spolu s apoštoly na modlitbách ve Večeřadle. Maria se modlí. Modlí se společně s apoštoly a učí nás mít plnou důvěru v Boha, v Jeho milosrdenství. Toto je moc modlitby! Neochabujme při klepání na bránu Boží. Nesme skrze Marii Božímu srdci celý svůj život, každý den. Klepejme na bránu Božího srdce!

Dnešní evangelium zachycuje především poslední Ježíšův pohled na Matku (srov. Jan 19,25-27). Z kříže Ježíš hledí na svoji Matku a svěřuje jí apoštola Jana slovy: To je tvůj syn. V Janovi jsou přítomni všichni, také my, a Ježíšův pohled lásky nás svěřuje mateřské péči Matky. Maria vzpomíná na jiný pohled lásky, když byla dívkou: na pohled Boha Otce, který na ni shlédl v její pokoře a nepatrnosti. Maria nás učí, že Bůh neopouští, a může činit veliké věci také s naší slabostí. Mějme důvěru v Něho! Klepejme na bránu Jeho srdce!

3. A třetí myšlenka. Dnes jsem přišel mezi vás, ba všichni společně jsme přišli, abychom se setkali s Mariiným pohledem, protože v něm je odraz pohledu Otce, který ji učinil Matkou Boží, i pohled Syna, který ji z kříže učinil Matkou naší. S tímto pohledem na nás dnes Maria hledí. Potřebujeme její laskavý, mateřský pohled, který nás zná lépe než kdokoli jiný, její pohled plný soucitu a péče. Maria, dnes ti chceme říci: Matko, pohlédni na nás! Tvůj pohled nás nese k Bohu, tvůj pohled je darem dobrého Otce, který nás očekává na každém zlomu naší cesty; je darem ukřižovaného Ježíše Krista, který na sebe vzal naše utrpení naše námahy, náš hřích. A abychom se setkali s tímto láskyplným Otcem, řekněme dnes: Matko, pohlédni na nás! Řekněme to všichni společně: Matko pohlédni na nás.

Na často obtížné cestě však nejsme sami, je nás mnoho, jsme lidem, a pohled Matky Boží nám pomáhá hledět na sebe bratrsky. Hleďme více bratrsky! Maria nás učí mít pohled, který je přívětivý, provází a chrání. Učme se na sebe vzájemně hledět před Mariiným mateřským zrakem! Některé lidi instinktivně považujeme za míň, ale jsou potřebnější: opuštění, nemocní, nemající z čeho žít, neznající Ježíše, mladí, kteří jsou v těžkostech, mladí, kteří nenacházejí práci. Nemějme strach vyjít a podívat se na své bratry a sestry pohledem Matky Boží. Ona nás vybízí, abychom byli opravdovými sourozenci. A nedovolme, aby se něco nebo někdo postavil mezi nás a pohled Matky Boží. Matko, pohlédni na nás! Nikdo ať nám jej nezacloní! Kéž jej naše dětské srdce dokáže bránit před tolika silnými slovy, která nabízejí iluze; před těmi, kdo mají chtivý pohled snadného života a nesplnitelných slibů. Kéž nás neokrádají o Mariin pohled, který je plný něhy, dává nám sílu a činí nás solidárními. Všichni řekněme: Matko, pohlédni na nás! Matko shlédni na nás!“

Přeložil Milan Glaser