Řecko se točí v bankrotovém kruhu a nemůže ven

14.02.2012 14:25

E15: Řekové sice odhlasovali, že v rozpočtu ušetří 325 milionů eur, ve světle celkového zadlužení jde ale o marginální drobné. Celkový řecký dluh je více než tisícinásobný. Jen úroky z něj činí 92 miliard eur. Řecko nyní muselo kývnout na další úspory, aby nezmeškalo termín pro jednání s věřiteli o odpisu dluhu a také proto, aby mu Evropská unie a Mezinárodní měnový fond odmávly druhý záchranný balík v objemu 130 miliard eur.
Úspory, ke kterým se krachující ekonomika od předloňska – od přijetí první pomoci za 110 miliard eur – zavazuje, však zatím znamenají jen prohloubení bídy země.
Nezaměstnanost v Řecku dosáhla na sklonku roku 21 procent (z pětimilionové pracovní síly je tak bez práce jeden milion lidí a celkem tři miliony lidí se pohybují na hranici chudoby nebo pod ní), průmyslová výroba spadla meziročně o 15 procent a řecké hospodářství, závislé na transferech od státu a službách navázaných především na výkon ekonomiky, má klesnout o dalších pět procent. Škrty obsahují mimo jiné snižování minimální mzdy, penzí, propouštění a dříve schválené zvyšování daní a privatizaci. To opět sníží spotřebu a zřejmě i výběr daní.
K 20. březnu musí Řecko splatit věřitelům 14,4 miliardy eur. Pro představu, stejně velký je celoroční objem exportu této země. Proto Řecko finanční pomoc rovnou použije na splátky dluhu. Bez ní by muselo vyhlásit bankrot.
Země se v bankrotové situaci reálně nachází od května 2010. Od té doby se všechny ukazatele nehledě na schvalování úsporných opatření zhoršují. Hlasy, že by eurozóna měla Řecko „pustit“ a nechat mu znovuobnovit flexibilnější drachmu, se ozývají stále častěji. S obrovským rozpočtovým deficitem (loni kolem deseti procent HDP) se chatrná ekonomika nevypořádá, i kdyby jí věřitelé umazali všechny zbývající dluhy, protože na trhu nové peníze nezíská a sama se financovat nedokáže.
Nepustit Řecko je ale dlouhodobě prosazované politické rozhodnutí. Evropští lídři nechtějí vystavit měnovou unii reputačnímu riziku, bankovní systém odlivu vkladů a finanční trhy panice. Ovšem je velice pravděpodobné, že ani nová mezinárodní pomoc, pokud dopadne, nezabrání opakování současné situace. Že Řecko bude opět na pokraji bankrotu těsně předtím, než bude muset zaplatit další větší splátku dluhu.

Petr Dufek: Řecký optimismus je velmi předčasný
Kolikrát už finanční trhy podlehly bezbřehému optimismu vyvolanému drobným krůčkem v řešení evropské dluhové krize, aby posléze vystřízlivěly a znovu podlehly skepticismu. Další vlna nadšení se přelila finančními trhy v pondělí, poté co řecký parlament schválil několik kroků k nápravě rozvrácených státních financí.
Otázkou je, jak dlouho pozitivní nálada vydrží, než opět převáží názor, že ani v podstatě drobné úspory v rozpočtu, které vyvolaly tolik vášní v řeckých ulicích, zřejmě nebudou stačit.
Čeká nás proto ještě několik napínavých týdnů, během nichž se bude vyjasňovat další velkorysá půjčka od evropských institucí a MMF a více či méně dobrovolné krácení řeckých dluhů držených finančními institucemi. Bude se zároveň debatovat, zda a jak do řešení zapojit ECB, aby na svém portfoliu alespoň neprodělala. A když vše dobře dopadne, tak si všichni začnou opět všímat, jak bude Řecko své sliby a zákony převádět ve volební atmosféře do konkrétních opatření a výsledků. Jakkoli je tento výčet skutečně jen velmi povrchní, i tak bohatě stačí na to, abychom zůstali ostražití a krátkodobé záchvěvy optimismu nepřeceňovali. Formální bankrot Řecka totiž nadále zůstává relevantní variantou s pravděpodobností rozhodně vyšší než nulovou.
I když můžeme ocenit, že Řecko udělalo další z kroků k ozdravění svých veřejných financí, to nejhorší má pořád ještě před sebou. Po dlouhých letech zvyšování životní úrovně na dluh přichází další vlna jejího snižování, a tedy i dalšího nevyhnutelného ekonomického poklesu. S eurem nebo bez něj. Obojí by mělo velmi podobný výsledek. Po letech zadlužování přichází doba, kdy Řecko bude muset hospodařit takříkajíc za své. Velkorysá pomoc ze strany ostatních zemí EU sice Řecku pomůže, ale samotný řecký problém nevyřeší. Trochu pomůže i odpuštění části dluhů ze strany soukromých věřitelů, kteří na oplátku dostanou takřka bezcenné třicetileté dluhopisy s trochou hotovosti. Jádro svého problému si však musejí Řekové nakonec stejně vyřešit sami.
Takže nezbývá nic jiného než sledovat, jak se Řecku bude dařit s vnitřní devalvací. Tedy s poklesem mezd (životní úrovně), který nakonec vyvolá i snížení cen. Uvidíme, jak se podaří usměrnit výdaje státního rozpočtu na jedné straně a vybírat daně na straně druhé. I když si to rozvášněná ulice nepřipouští, na výběr Řekové nemají.
Jak řecký bankrot asi dopadne, začíná být zřejmé čím dál více. Kolik bude nakonec stát, dosud jasné není. Stejně jako to, zda se Řecku vůbec někdy podaří znovu nabýt ztracenou důvěru. V každém případě do příštích učebnic ekonomie přibude nová kapitola o státním bankrotu za asistence EU.
Autor je analytikem ČSOB

Jak roste řecký veřejný dluh