Rekonstrukce: Život Monyové byl drama už před vraždou

16.02.2012 10:43

 

Novinky: Ingr vyhrožoval, že zabije i děti, vypověděla u soudu švagrová Monyové
Další podrobnosti ze života soužití spisovatelky Simony Monyové a jejího manžela Borise Ingra zazněly při třetím dnu soudního líčení před brněnským krajským soudem. Ingr se před ním zpovídá z vraždy své manželky.
Při jednání soud vyslechl příbuzné rodiny a také psycholožku a psychiatra, kteří měli v péči jak Monyovou, tak Ingra. Není vyloučeno, že v pátek ještě zazní závěrečné řeči a rozsudek by pak mohl senát vynést příští týden.
„Bála se ho, měla doma nainstalovaný alarm a nechtěla ho ani pouštět dovnitř. Den, kdy se to stalo, jsem u ní s další kamarádkou seděla na zahradě. Najednou se tam Ingr objevil, přišel prý přes sousedy. Chtěl uspat svého syna, Simona mu to dovolila, i když já jsem jí říkala, že se mi nelíbí, že v domě budou sami, až odejdeme. Ona na to řekla, že vedle na zahradě je nějaká slavnost, kde je snad 15 lidí, že se nemusím bát,“ vypověděla před soudem žena bratra Monyové Dana Urbánková.
„Svěřila se mi, že jí vyhrožoval tím, že zabije její syny. Jednoho prý přejede před školou, dalšího že vezme někam na dálnici. Věděl, že přes děti docílí toho, co chce, většinou mu šlo o peníze. Simona dlouho nechtěla, aby někdo věděl, že mají problémy. Jednou mě zavolala, že ji Boris zbil, vezla jsem ji do nemocnice, měla rozbitou pusu, oko a vyražený zub, tam ale tvrdila, že upadla, doktor jí to také nevěřil. Ingr jí chtěl ubližovat,“ dodala švagrová.
Pouhé dva dny před smrtí Monyové zavítal Ingr na poslední sezení ke svému psychiatrovi Petru Zahradníkovi.
„Choval se stejně jako jindy, vyprávěl mi o ženě, o problémech se spánkem. Obával jsem se, aby nespáchal sebevraždu. Bral antidepresiva, nesměl kvůli tomu pít,“ prohlásil Zahradník.
Z dalšího jednání pak soudkyně Dana Kancírová vyloučila veřejnost, za zavřenými dveřmi se zřejmě bude mluvit o nejmladším synovi Monyové.
Petr Kozelka
 
Vrah bodal Monyovou po celém těle jako smyslů zbavený
Výslechem soudních znalců pokračuje ve čtvrtek u krajského osudu v Brně líčení s Borisem Ingrem. Ten před soudem stojí jako možný pachatel vraždy jeho ženy spisovatelky Simony Ingrové - Monyové. Jak vypověděl lékař Michal Zelený, v době, kdy bylo tělo zavražděné v jedenáct večer osudného třetího srpna loňského roku nalezeno, bylo už bez známek života. Podle znalců je Ingr výbušný narcista, který je ale příčetný a musí si pamatovat, co se tehdy stalo.
Podle patologů zemřela spisovatelka po opakovaných bodnořezných ranách nožem již půl hodiny před nálezem. Bezprostřední příčinou smrti byla rána nožem do hrudníku, poranění plíce a následné vnitřní krvácení. Druhá rána protnula horní dutou žílu.
Razantní vražedný útok byl však veden vrahem na celé tělo a oběť útočník bodal zřejmě jako smyslu zbavený. Zasažen byl nejen hrudník a žebra, rány byly vedeny i do boku, opakovaně také na nohy i ruce.
Znalecký posudek nakonec po sloučení několika menších ran uvedl, že oběť byla zasažena šestkrát. Na místě činu byly nalezeny dva použité nože, jeden s délkou jedenáct a druhý se zubatým ostřím s délkou čepele osmnáct centimetrů.
Zavražděná, která se zřejmě útoku i aktivně bránila, měla v době činu 1,58 promile alkoholu, což odborníci označili jako střední stupeň opilosti. Serologické vyšetření neprokázalo, že by měla s někým pohlavní styk.
Zranní si zřejmě způsobil sám 
Podle odborného popisu zranění obou manželů to vypadá, že mohlo jít o boj na život a na smrt.
Na dotaz obhájce Miroslava Klusáčka, zda si Monyová mohla zranění způsobit sama, soudní znalec Michal Zelený tuto možnost vyloučil s tím, že kdyby se někdo chtěl sám usmrtit bodně řezným nástrojem, pak by tak učinil jiným způsobem a rány by vedl do jiných míst, například do srdce či na předloktí.
Soud se snaží najít odpověď na nelehkou otázku, jak vlastně vznikla poranění nejen na těle oběti, ale i na těle Borise Ingra.
Ingr podle něj utrpěl mnohačetné pobodání, mimo jiné tři bodné rány krky a hrudníku, jedna z ran byla do oblasti průdušnice, což sice nebylo přímo život ohrožující poranění, ale bylo to zranění, kvůli kterému byl Ingr uveden následně do umělého spánku, který podle znalce mohl mít vliv na ztrátu paměti. Ingr měl mimo jiné také zlomenou stydkou kost, poraněnou pánev, zlomené nártní kosti, pravou patní kost, což byla zranění, která vznikla zřejmě po vyskočení z okna domu, ovšem jeho další poranění v obličeji už mohlo vzniknout bezprostředně při kontaktu s jinou osobou.
Bodně řezná poranění v oblasti krku a hrudníku na těle Ingra byla minimální hloubky.  “Další dvě bodně řezné rány na hrudníku jsou zcela povrchní, délky dvou čtyř centimetrů, poslední řezné rány na dlaňové ploše levého předloktí sedm  a pět centimetrů neporušily ani šlachy ani nervy, intenzita tlaku nemohla být příliš velká,“ uvedl znalec s tím že v tomto případě nevzniklo žádné hluboké poranění.
Znalec ve svém výkladu označil několik konkrétních poranění na těle Borise Ingra jako rány, které si muž s největší pravděpodobností způsobil sám, jsou typická pro sebezranění.
Ingr je psychicky příčetný, výbušný milovník alkoholu
Podle znalkyně z oboru psychiatrie netrpí Boris Ingr žádnou psychickou poruchou a s velkou pravděpodobností si na děj vzpomíná. Své jednání mohl rozpoznat a mohl ho ovládat. Požívá alkohol, ale není na něm závislý. Nenavrhovala jsem žádný druh ochranného léčení, uvedla znalkyně.
Obžalovaný prý používá sebevražedných gest, často přehání, je ve zvýšené míře citlivý ke své osobě. "Je osobou se sklony k narcismu. Má výbušnou povahu, která může vést až k projevům násilí,“ uvedla soudní znalkyně Marta Holanová.
O faktu, že si obžalovaný Boris Ingr přece jen z osudného dne může něco pamatovat je přesvědčená i státní zástupkyně Iveta Eichlerová. Ingr totiž přímo před soudem vsedě na zemi a ve spolupráci se soudním znalcem doktorem Zeleným demonstroval jednu z možností, jak mohl dojít ke zranění na svém předloktí, kdy naznačoval, že jej tam mohla nožem pořezat při jeho obraně manželka.
„Pan Ingr přitom tvrdil, že si z toho dne prakticky nic nepamatuje a tímto jen ukázal, že jsou přece jen věci, které se mu z konfliktu vybavují. Jinak by takovou demonstraci před soudem nemohl provádět?“ řekla Právu státní zástupkyně, která chtěla, aby byl tento krok obžalovaného zadokumentován a uložen do protokolu.
Paměť mu slábla podivným způsobem 
Podle znalkyně, která vycházela podle svých slov ze všech dostupných informací si pan Ingr, který na místo činu přijel autem, střízlivý děj pamatoval. Na otázky odpovídal s rozmyslem, věcně, včetně popisu události z prožitého děje. Teprve postupem času byly jeho dopovědi stále stručnější, ačkoli právě časem by se měla paměť ještě zlepšovat. Není možné, aby si nic nepamatoval,“ opakovaně tvrdila znalkyně. Nedokladný rozchod manželské dvojice a další okolnosti pak označila za podhoubí afetktového stavu, který se v domě odehrál.
Soud pod vedením předsedkyně senátu Dany Kancírové je velmi důkladný. Například rekapitulace posudku a výpověď prvního soudního znalce z oboru lékařství trvala přes dvě hodiny.
Miroslav Homola
 
Ingr o Monyové u soudu: Poslala mě na detektor lži, jestli ji miluju
Ve středu začal Krajský soud v Brně řešit případ vraždy spisovatelky Simony Monyové, z níž je obviněn její manžel Boris Ingr. Ten ve středu vypovídal u soudu o jejich rodinném soužití.
„Byl to pro mne šok. Vůbec jsem netušil, co se stalo. Z toho dne si nic nepamatuji,“ začal svou výpověď pětačtyřicetiletý Boris Ingr, který měl třetího srpna loňského roku podle obžaloby zavraždit svoji o rok mladší manželku, úspěšnou spisovatelku Simonu Monyovou.
U soudu mimo jiné vyplynulo, že dva měsíce před vraždou přiměla Ingrová, která jméno Monyová používala jen jako umělecký pseudonym, svého manžela, aby šel na detektor lži. Jediným cílem bylo zjistit, zda ji miluje.
"Vyšlo mi, že jí nemám rád a že jsem s ní jen pro peníze," uvedl. Manželce pak prý nebyl schopen vysvětlit, že to není pravda. Monyová výsledky tohoto testu považovala za zcela zásadní a plánovala rozvod. Ingr, který jí jako nakladatel vydával knihy, se z jejího domu musel odstěhovat.
Soudnímu jednání však předcházelo důkladné poučení ze strany předsedkyně senátu Dany Kancírové, která vyslyšela požadavek obžalovaného a zakázala v soudní síni pořizovat zvukové a obrazové záznamy. Zdůvodnila to tím, že po zavražděné zůstal jejich společný nezletilý syn a zákaz vydává kvůli jeho zákonné ochraně.
Napjatý život s vážně nemocným synem 
Terve pak přišel do soudní síně Ingr, který tvrdil, že se o tom, co se v domě v půl jedenácté večer stalo, dozvěděl teprve až v nemocnici vazební věznice, kam byl po činu převezen. Poté se dal do obsáhlého vyprávění jejich vzájemného vztahu. Začal tím, jak se se svojí budoucí ženou potkal, jak se seznámil s její rodinou a s jejími dvěma syny, které měla z prvního manželství.
Obšírně také vypovídal, jak si příliš nerozuměl s bratrem zavražděné i jak komplikovanou byla osobou. Rodinný život označil jako napjatý i vzhledem k tomu, že jejich společný syn, který se jim narodil, je vážně nemocný a vyžaduje důkladnou a neustálou péči.
„Začaly se objevovat neshody, manželka měla pocit, že si málo užívá života,“ uvedl mimo jiné Ingr. Sebe i manželku označil za temperamentní, Simona prý občas měla pocit, že jí není věrný a podobně.
„Začala mít pocit, jak se zvyšovaly její výdělky, že s ní žiju pro peníze,“ stěžoval si obžalovaný, který působil u většiny ze zhruba 30 úspěšných knih Monyové jako nakladatel.
Koupila auto jemu i dětem 
Soudní jednání je nařízeno tento týden do pátku a mimo svědků se očekává především výklad soudních znalců. Je totiž pravděpodobné, že výše případného trestu (pachateli hrozí až 18 let) se bude odvíjet právě od jeho duševního stavu.
Spisovatelce Monyové se zjevně finančně velmi dařilo. Ingr ve své výpovědi o soužití se zvražděnou manželkou dopodrobna vyprávěl, jak Monyová koupila auto jemu i dospělým dětem, náklady na dům, které hradil Ingr, činily zhruba 40 000 měsíčně.
„Situace vygradovala, když jsme byli spolu na dovolené na Kubě, vyčítala mi, že se mnou není spokojená, měla jakýsi pocit zneuznání, což jsem jí nebyl schopen vymluvit. Dokonce tvrdila, že se mi líbí mladé ženy. Já kvůli tomu byl na sexuologickém vyšetření. Tvrdila, že chce spáchat sebevraždu. Já jí na to řekl, že ten, kdo by měl spáchat sebevraždu, jsem já a skutečně jsem spolykal prášky, které mi dala,“ tvrdil před soudem Ingr.
"Můj pokus sebevraždy vypadal, že snad urovnal náš vztah, ale nestalo se tak. Následovaly další hádky. Několikrát mě vyhodila z domu, spal jsem venku. Někdy se stalo, že mě napadla, tak jak může ženská napadnout. Bušila do mě, byla to Itálie, já jí to jaksi vrátil, někdy jsem ji uhodil, někdy na ni plivl,těžko se to vysvětluje,“ popisoval potyčky Ingr a zároveň uvedl, že se hádky i přes původní domluvu, že děti zůstanou uchráněny, odehrávaly i před nejmladším nemocným synem, který byl tehdy šestiletý.
Výpověď Ingra trvala přes dvě hodiny. V monologu se věnoval spoustě detailů ze společného života před vraždou. Jak z jeho řeči vyplynulo, v rodině se alespoň podle jeho slov dost pilo a Ingr také uvedl, že se sám začal léčit antabusem (lék na odvykání pití alkoholu) a také u psychiatra.
Tvrdil, že si před činem stále více uvědomoval, že jeho žena a rodina jsou pro něj to nejdůležitější a chtěl se kvůli tomu vzdát i práce. Popsal také své pracovní cesty, svatbu jednoho ze synů Monyové a mnoho dalších detailů, včetně zážitků z různých večírků či autogramiád jeho ženy.
Z osudného dne si však prý pamatuje jen to, že k ní jel poté, co se dohodli, že může přijít uspat nejmladšího synka. „Pamatuji se jen cestu k domu, pak krátce jak ležím na střeše vozu a také to, že jsem u syna ležel v posteli a Simona se rozčiluje, jinak vlastně nic,“ tvrdil Ingr.
Na dotaz soudu, zda se domnívá, že čin spáchal, Ingr odpověděl: „Asi jsem to musel udělat, nikdo jiný tam nebyl."
Případ tragického vyvrcholení manželského rozchodu se odehrál loni v létě, kdy se autorka zhruba třiceti úspěšných knih zřejmě opakovaně dostala do hádky se svým manželem. Ten ji posléze pravděpodobně ubodal. Sám se pak pokusil o zřejmě demonstrativní sebevraždu, když vyskočil z prvního patra jejich dříve společně obývaného rodinného domu. Ingr byl po zadržení policií sám zraněn, ale nikoli vážně.
Miroslav Homola
Záchranářka popsala první chvíle po příjezdu na místo:

„Muž normálně komunikoval, normálně mluvil, mohl stát, mohl chodit. Měl však bodně řezné poranění v oblasti krku,“ vypověděla pracovnice záchranné služby, která byla přivolána k pobodané ženě.

„Na místě jsme našli muže s rudou skvrnou na tričku, tvrdil, že se polil červeným vínem, ale bylo nám jasné, že to je krev. Jeli jsme k pobodané ženě, ale na místě jsme našli muže, který nám tvrdil, že se nic nestalo. Teprve až v sanitce nám řekl, že máme jít zachránit jeho manželku, že on si zkazil život, že na něj se máme vykašlat,“ vypověděla žena ze záchranky.

Když se Ingra ptali, kdo je ta paní v domě, řekl jim, že se jedná o Simonu Monyovou-Ingrovou, spisovatelku. „Asi chtěl zdůraznit důležitost té ženy,“ domnívala se ve výpovědi záchranářka.

Byl Ingr příčetný, či nikoli? To je zřejmě velmi důležitá otázka, na kterou budou hledat odpověď soudní znalci. Nicméně leccos už naznačila státní zástupkyně Yveta Eichlerová, která uvedla, že kdyby znalci už v přípravném řízení naznali, že je obžalovaný nepříčetný, pak by se před soud vůbec nedostal.

Aktualne: Brno - Byl to svět plný hádek, facek, problémů s alkoholem i pokusů o sebevraždu. Tak Boris Ingr, obžalovaný z vraždy své manželky, spisovatelky Simony Monyové, ve středu u soudu vylíčil prostředí, ve kterém manželský pár léta žil.

Světlo do případu se alespoň částečně snažila vnést i chůva, která popsala, co se odehrávalo v okamžicích, které bezprostředně předcházely brutální vraždě.

Sám Ingr vzájemné soužití se známou autorkou románů pro ženy charakterizoval jako italské, s manželkou se prý často hádali a někdy i napadali. "Potyčky byly vzájemné, někdy jsem jí dal facku, jindy jsem na ni plival," vypověděl.

Popsal i konkrétní konflikty, kdy ženu uhodil, strkal do ní nebo před ní zabouchl dveře tak, že se uhodila do hlavy.

S tím, že ji manžel psychicky i fyzicky napadá, se spisovatelka svěřila několika známým, mezi nimi i chůvě. Ta prý viděla u Monyové několikrát podlitiny.
Vztah mezi dvojicí byl podle Ingra napjatý kvůli pracovnímu vytížení, půjčkám a péči o nemocného syna. Spory se vedly také o peníze, které vydělávalo nakladatelství vydávající knihy Monyové. Spisovatelka prý manželovi vyčítala, že je s ní jen kvůli nim.

Ingr také popsal své dlouhotrvající problémy s alkoholem, kvůli kterým dokonce navštěvoval psychologa. Přiznal se také, že musel užívat léky na uklidnění a na spaní. Na dovolené na Kubě se po hádce se ženou dokonce pokusil o sebevraždu.

"Vyhrožovala, že se zabije. Na to jsem řekl, že bude lepší, když zemřu já, že děti potřebují více matku. A ona mi dala prášky. Šel jsem dolů, spolykal je a zapil rumem," popsal událost Ingr.

Detektor lži a pak rozvod

Podle Ingra se situace ještě více vyhrotila v minulém roce, když ho žena neustále napadala za to, že je jí nevěrný a že se mu líbí jen mladší ženy, což podle něj není pravda. Spory vyvrcholily v červnu minulého roku, kdy Monyová přinutila manžela, aby se podrobil detektoru lži.

"Vyšlo mi, že ji nemám rád a že jsem s ní jen pro peníze," popsal Ingr. Spisovatelka se na základě výsledků definitivně rozhodla pro rozvod.

Dlouhotrvající manželské drama tragicky skončilo 3. srpna. Monyová s Ingrem, kteří spolu v té době již nebydleli, se sešli kvůli finančnímu vyrovnání.

Po schůzce se Monyová vrátila do rodinného domu v Obřanech, kde strávila odpoledne se svým nejmladším synem, chůvou a další známou.

Navečer se v domě objevil Ingr, který ale u soudu tvrdil, že si z večera téměř nic nepamatuje a neví ani, jak se tam dostal. Podle svědkyň požadoval, aby mohl jít uložit syna k spánku. Monyová ho i přes obavy své známé do domu vpustila.
Když se ale dlouho nevracel, šla ho zkontrolovat. S největší pravděpodobností zjistila, že muž v domě usnul. Ingr totiž vypověděl, že si matně vzpomíná, jak ho žena budí. Chůva, která seděla sama na zahradě, pak zaslechla prudkou hádku mezi oběma manžely a pláč dítěte.

Konflikt skončil tím, že Ingr před zraky své rodiny vyskočil z okna v prvním patře. Monyová podle chůvy vyběhla z domu, předala jí syna a spolu s přivolaným sousedem se běžela podívat na manžela. Soused uvedl, že muž byl v pořádku bez vážnějšího zranění a sanitku zavolat nechtěl.

Ztráta paměti

Podle souseda muž Monyovou nijak neohrožoval, a proto je spolu nechal odejít zpátky do domu.

Co se pak za zavřenými dveřmi domku odehrálo, nikdo neví. Ani chůva, ani sousedé nic dalšího neslyšeli, Ingr prý trpí ztrátou paměti.

Jisté ale je, že později večer byla Simona Monyová nalezena ubodaná u pohovky v obývacím pokoji. Ingr pravděpodobně po vraždě vlastní ženy znovu vyskočil z okna. Pamatuje si prý pád na kapotu auta, kde ho později našli záchranáři.

Ti ošetřili nejdříve jeho, protože do domu se nemohli dostat. Ženu našli až poté, co policisté vykopli dveře, byla už ale mrtvá.

"Muž seděl mezi kapotou auta a garáží celý od krve, na sobě měl bodnořezné rány. Nejdřív tvrdil, že v domě nikdo není, v sanitce si pak ale začal strhávat obvazy a křičel, že si pomoc nezaslouží, že všem zkazil život a ať pomůžeme jeho ženě," popsal osudný večer záchranář.

Dodal, že muž se poté rozplakal. "Strašně jsem jí ublížil, nechtěl jsem to udělat," vzlykal prý. U soudu manžel řekl, že vraždu nejspíš spáchal.

Pamatuji si věci, které se nestaly, řekl manžel Monyové

Brno - Jeden z nejsledovanějších kriminálních případů poslední doby začal ve středu rozplétat brněnský krajský soud. Pětačtyřicetiletý Boris Ingr je obžalovaný z vraždy své manželky, spisovatelky Simony Monyové, hrozí mu až 18 let vězení.

Ingr soud požádal, aby se proces konal s vyloučením veřejnosti. Soudkyně Dana Kancírová odmítla. Médiím ale nepovolila v soudní síni pořizovat audio a videozáběry. Verdikt v kauze by mohl padnout již 22. března.

Při zahájení procesu vznesli pozůstalí po Monyové nárok na odškodné. Po Ingrovi žádají její tři synové, rodiče i bratr celkem 1,5 milionu korun.

Obžalovaný se u soudu nejprve bránil tím, že se o smrti manželky dozvěděl až v nemocnici, kde po potyčce s Monyovou skončil. "Zpočátku jsem tomu nemohl věřit, vůbec jsem netušil, co se odehrálo. S její smrtí jsem se těžko smiřoval," uvedl na začátku Ingr.

V průběhu ale pod tíhou důkazů otočil. "Je to strašné, ale zřejmě jsem to udělal," posteskl si u soudu.

Z tragického večera si podle vlastních slov moc nepamatuje. "Vůbec si nepamatuju, jak jsem se dostal k domu. Nevím, jak jsem se dostal dovnitř. Vím, že jsem šel do synova pokoje. Mám takový záblesk, že ležím na střeše auta. Také si pamatuji, že jsem byl v modré místnosti s nějakou paní, to se ale nejspíš vůbec nestalo," popsal Ingr.

Hádky manžel přiznal

Simona Monyová, která patřila mezi nejprodávanější české autory současnosti, byla zavražděna loni v noci na 4. srpna. Manžel ji údajně dlouhodobě týral a nakonec ji po osmi letech manželství podle obžaloby v hádce pobodal.

Podle žalobkyně Ingr nejdříve uhodil manželku do hlavy, poté jí zasadil množství ran kuchyňským nožem hlavně do oblasti trupu a krku. Bezprostřední příčinou smrti bylo bodnutí do horní duté žíly a plic.
Ingr u soudu přiznal, že v posledních letech soužití se s manželkou často hádali. "Bylo to takové italské manželství, někdy se stalo, že mě napadla. Ty potyčky byly oboustranné, já jsem jí někdy dal facku nebo na ni plivl," popsal obžalovaný.

Podle něj začala mít spisovatelka pocit, že s ní je jen pro peníze. On jí přitom dělal manažera a vydával její knihy. Vše vyvrcholilo podle Ingra tím, že jej manželka přiměla jít na detektor lži.

Po detektoru lži přišel rozvod

"Mělo jít o obdobu zařízení, které se používá v kriminalistickém ústavu. Vyšlo mi (z vyšetření), že ji nemám rád a že jsem s ní jen pro peníze," uvedl obžalovaný. Manželce pak prý nebyl schopen vysvětlit, že to není pravda. Monyová přitom výsledky testu považovala za zcela zásadní.

Vztah se podle Ingra zhoršoval a Monyová později zažádala o rozvod. Výsledky testu v rozhodnutí hrály zásadní roli. Již před vyšetřením na detektoru lži byl prý bouřlivý, plný hádek a také občasných fyzických konfliktů, které Ingr označil tím, že "doma byla Itálie". Po sporech prý musel přespávat po hotelích a občas i v lese v autě.

Kritického večera údajně přišel Ingr do domu Monyové s tím, že jde za jejich společným synem. Spisovatelka s tím souhlasila. Když prý ale se snachou odcházela k sousedům, zjistila, že se v její ložnici rozsvítilo světlo.

Měla patrně obavy, že manžel hledá peníze, a do domu se vrátila. Vznikla hádka, při které spisovatelka nejprve utržila ránu do hlavy a následně pak četné bodné rány kuchyňským nožem. Kvůli mnoha velmi těžkým zraněním na místě zemřela.

Dvakrát skočil z okna

Sám Ingr utržil zranění a dvakrát se pokusil o sebevraždu skokem z okna spisovatelčina domku v Brně-Obřanech.

Spisovatelka se v nedávné době svěřila několika blízkým, že je obětí domácího násilí. Podle nich zhubla na téměř 40 kilogramů. S údajně násilnickým partnerem se chtěla rozejít.

Finančně se s ním vypořádala, uhradila za něj prý statisícové dluhy. Také zrušila jejich společné vydavatelství, které publikovalo její knihy, a založila si své vlastní. Autorská práva tedy přejdou na její syny.

To není ženský román. Spisovatelku asi ubodal manžel
Brno - Úspěšná spisovatelka ženských románů Simona Monyová byla v noci na čtvrtek zavražděna. Pravděpodobně byla ubodána svým manželem Borisem Ingrem. Ten skončil s několika zraněními v nemocnici, jeho stav je stabilizovaný.

Monyová byla druhým nejprodávanějším českým spisovatelem současnosti, po Michalu Vieweghovi.

Nejbližší přítel zavražděné Richard Sacher deníku Právo řekl, že manželství vůbec nebylo idylické. "Simona se mi svěřila, že ji manžel jedenáct let bil a znásilňoval. Vyhrožoval jí také opakovaně i smrtí. Určitě ji zavraždil právě on," popsal.

Spory mezi manželi údajně vyvrcholily loni, kdy do jejich domu v Brně vtrhli exekutoři. Manžel Monyové se totiž zadlužil u lichvářů a nezvládal půjčku splácet. Zhruba 1,5 milionu korun za něj spisovatelka zaplatila, ale zároveň v prý v manžela ztratila důvěru a nakonce jej donutila odejít, píše Právo. 

Agresivita ze strany Ingra ale stoupala. Monyová jej musela dokonce nechat vyvést ochrankou a pořídila si i nový bezpečnostní systém.

Podezření policie padá na manžela

K vraždě došlo ve středu večer v Brně-Obřanech. Podle mluvčí jihomoravské policie Petry Vedrové utrpěla autorka několik bodných ran.

"Policejní hlídka vyjížděla v noci na čtvrtek k rodinnému domu v Brně-Obřanech. Na místě nalezla čtyřiačtyřicetiletou pobodanou ženu, které již záchranná služba nemohla pomoci. Muž, který je podezřelý z trestného činu vraždy, byl převezen do nemocnice," dodala mluvčí.

Informaci o výjezdu potvrdila i mluvčí krajské záchranné služby Barbora Zuchová. "U jedné osoby jsme po příjezdu konstatovali smrt, druhý člověk utrpěl středně těžká zranění a byl převezen do nemocnice v Brně-Bohunicích," dodala Zuchová.

Povahu ani rozsah zranění nemohla Zuchová vzhledem k probíhajícímu vyšetřování sdělit. Podle policejní mluvčí manžel zatím není schopen výslechu. "Motiv činu neznáme. Snad jej zjistíme při vyšetřování," uvedla. Předpokládá, že muž bude za vraždu obviněn v nejbližších dnech.

Grafomanka od mládí

Simona Monyová - známá pod marketingovou přezdívkou Viewegh v sukních - se narodila 17. 3. 1967 v Brně. V jednom rozhovoru prohlásila, že "někdy kolem patnáctého roku věku již u mě rodiče diagnostikovali rozvinutou formu grafomanie, v čemž jsem je utvrdila následnou volbou povolání". Byla podruhé vdaná a měla tři syny.
Jen letos vydala romány Citová divočina a Srdceboly, jejichž tématem bylo právě manželství. Před několika dny se pak objevila na pultech kniha Největší úlety mého života, kde bulvární novinář Richard Sacher zpovídal celebrity. Jedna z kapitol je věnována právě Simoně Monyové.

V médiích byly její knihy obsahem i komerčním úspěchem řazeny na území "Pawlowská křížená s Nesvadbovou, Obermannovou a Vieweghem". Nicméně podle literárního vědce a šéfredaktora časopisu Host Miroslava Balaštíka překračovala hranice ženské literatury směrem k náročnějšímu čtivu.

Mimořádný fenomén

Každopádně ji označil za mimořádný fenomén. "Byla to jediná brněnská autorka, která měla obrovské publikum, zejména mezi ženami," řekl.

Výjimečné bylo i to, že se Monyová neopírala o pomoc profesionálního nakladatelství, ale svou tvorbu si v posledních letech dokázala vydávat sama, respektive s pomocí manžela. "Tento model většinou nefunguje, nedopadá to dobře. U Monyové se ukázalo, jaká je síla její čtenářské obce".

Nakladatelé i spisovatelé se shodují, že český literární trh přišel její smrtí o jednu z nejvýznamnějších autorek románů pro ženy.

"Nezlobte se, ale je to příliš citlivá záležitost. Znali jsme se, ale moc jsme se v poslední době nevídali. Její smrt nechci nijak komentovat," řekl majitel nakladatelství Druhé město Martin Reiner, který vydává romány Michala Viewegha.

Desítky tisíc výtisků

Knihy Monyové vycházely v nákladu desítek tisíc výtisků. "Já se to dozvídám až teď od Vás. Pravidelně jsme se vídali na knižním veletrhu. Je to pro mě šok. Náš styl byl odlišný, ale psala dobře, o čemž svědčí i její úspěch u čtenářů," uvedl Viewegh.

Lítost nad její smrtí vyjádřil i předseda Klubu pražských spisovatelů Lubomír Brožek. "Její prvotinou byla kniha Osud mě má rád. Je tragické, že osud ji asi ke konci života přestal mít rád."

Srdceboly & Citová divočina. Román pro ženy se uzavírá
Praha - Smrt spisovatelky Simony Monyové, která byla po Michalu Vieweghovi tuzemským nejprodávanějším současným autorem, znovu vyvolala i otázky, jaké knihy se v Česku prodávají a co si představit pod pojmem ženská literatura.

Absolutně nejprodávanějšími knihami nebývá beletrie, pokud se tedy na trhu neobjeví kupříkladu Harry Potter. Spíš vedou kuchařky, rady, cestovní příručky či vzpomínky. Oficiální čísla však nakladatelé odmítají sdělit. Bestsellery roku mívaly i okolo 150 tisíc výtisků, dnes to bude méně.

Kupříkladu na loňském podzimním a předvánočním trhu se tradičně dařilo nejen literárním celebritám. Prodávala se Viewehova Biomanželka, John Irving, Paulo Coelho, šéfkuchař Pohlreich i "pan etiketa! Ladislav Špaček. Překvapením byly fyzikální bajky Markéty Baňkové. Koupilo si je dvacet tisíc lidí.

Forma grafomanie
Nakladatelé i spisovatelé se shodují, že s Monyovou český literární trh přišel o jednu z nejvýznamnějších autorek románů pro ženy. Spisovatelka se narodila 17. 3. 1967 v Brně. V jednom rozhovoru prohlásila, že "někdy kolem patnáctého roku věku již u mě rodiče diagnostikovali rozvinutou formu grafomanie, v čemž jsem je utvrdila následnou volbou povolání". Byla podruhé vdaná a měla tři syny.
První kniha nazvaná Osud mě má rád vyšla v roce 1997. Psala tempem až dva romány ročně a vydala přes dvě desítky komerčně úspěšných titulů, textově se podílela i na CD. Mezi její nejoblíbenější knihy patří Deník citového vyděrače, Kudlanka bezbožná, Otcomilky, Tchyně a uzený, Střípky z ložnic.

Jen letos vydala romány Citová divočina a Srdceboly, jejichž tématem bylo právě manželství. Před několika dny se pak objevila na pultech kniha Největší úlety mého života, ve které bulvární novinář Richard Sacher zpovídal celebrity. Jedna z kapitol je věnována právě Simoně Monyové.

Její knihy - tedy především ty pozdější - vycházely v nákladu desítek tisíc výtisků. Právě proto byla označována - podle mnohých nepřesně - jako Viewegh v sukních. "Náš styl byl odlišný, ale psala dobře, o čemž svědčí i její ohlas u čtenářů," reagoval na její úmrtí nejpopulárnější český spisovatel.

Zdá se však, že to nejdůležitější pro velký úspěch měli společné. Zvládnutou stylistiku, talent k vyprávění, výstavbě dialogu i humorným komentářům - a to vše využívali k „přiměřeně hlubokým" příběhům. Asi není náhoda, že se v recenzích děl obou autorů často objevovaly úvahy, na kterou stranu literatury patří. Zdá se však, že na rozdíl od Viewegha to Monyová sympaticky přiznávala.

Vděčný koktejl
Pavel Mandys v půli nulté dekády v Týdnu napsal, že autorčinu čtenářskou základnu tvoří zejména ti, kteří si knihy kupují pro zábavu, aby se nasytili příběhy o vztazích mužů a žen. Monyová k tomu podle něj přidává lehce cynický nadhled a humor, navíc používá jednoduchý jazyk a vytváří čtenářsky vděčný koktejl.
"Vím, že nevytvářím žádnou krásnou literaturu, žádného Dostojevského. Asi bych to neměla říkat, ale to, co píšu, není přesně to, co bych si sama přála přečíst. Mám ráda Johna Updika nebo Johna Irvinga. Psaní je má práce, je to promyšlený racionální proces," ocitoval ji Mandys v článku nazvaném Druhá liga českého bestselleru. To se však minimálně komerčně změnilo a Monyová se "nenápadně" probojovala až k nejúspěšnějším  autorkám.

Jak o pár let a pár knih později vysvětlila v rozhovoru pro magazín Ona DNES, na "vztahovou literaturu" se dala poté, co jí na její nikdy nevydanou prvotinu porevoluční nakladatelé řekli, že je to pro hrstku intelektuálů, a ne pro takzvaného masového čtenáře. "Vztahy jsou ústřední téma většiny lidí. Vztahy milenecké, manželské, rodičovské, přátelské prostě zajímají skoro každého."

Ti, kdo Monyovou nečetli rádi, zařazovali její knihy na území "Pawlowská křížená s Nesvadbovou, případně Obermannovou ". Nicméně podle literárního vědce a šéfredaktora časopisu Host Miroslava Balaštíka překračovala hranice ženské literatury směrem k náročnějšímu čtivu. Balaštík ji každopádně označil za mimořádný fenomén: "Byla to jediná brněnská autorka, která měla obrovské publikum, zejména mezi ženami," řekl.

Výjimečné prý bylo i to, že se Monyová v poslední době neopírala o pomoc profesionálního nakladatelství, ale svou tvorbu si dokázala vydávat sama, respektive s pomocí manžela. "Tento model většinou nefunguje, nedopadá to dobře. U Monyové se ukázalo, jaká je síla její čtenářské obce".
Stylistické schopnosti
Dora Kaprálová v Mladé fronty Dnes recenzovala Deník citového vypravěče, novelu líčící příběh dvaatřicetileté podnikatelky Aleny, která se po pádu ocitá na invalidním vozíku a v nastalé krizi reflektuje svůj dosavadní život a snaží se vymanit ze soukolí manžela a matky.

„Monyová dokázala již v předchozích románech, že umí zkonstruovat příběh, který je zároveň napínavý, čtivý a zábavný. Přesto se domnívám, že poslední kniha stylem i kompozicí autorčiny předešlé - spíše užitkově satirické novely - přesahuje," uvedla recenzentka.

Čtenář se podle ní sice nepohybuje v rovině intelektuálně-umělecké prózy chápané jako literatura mnoha vrstev, ale Monyová prý prokázala, že dokáže „s profesionální vypravěčskou suverenitou vytvořit důvěryhodný prostor pro autonomní svět románových postav, aniž překročila konvence srozumitelnosti a lehké čtivosti". Stejně tak Kaprálová ocenila cit pro jazyk postav i jeho stylotvornou úlohu.
Kritičtější byla ve stejném médiu Irena Přibylová, která recenzovala Monyové knihu Hra svalů. Autorka podle ní potvrdila „osobitý rukopis, bezchybně zvládnutou stylistiku, talent k vyprávění, výstavbě dialogu a humorným komentářům".  Nicméně zároveň recenzentka napsala, že Monyová se hlásí k žánru populární literatury - a ten také kromě porušení zásady šťastného konce naplňuje.

Na závěr Monyové poradila, aby změnila médium a místo románů začala psát scénáře k televizním situačním komediím. Toho si ostatně všimla i ČT, když loni uvedla adaptaci její knihy Tchýně a uzený.

Kdo by chtěl být u příležitosti autorčiny smrti patetický, může říct, že největší drama, které Monyová ve svých knihách nabízela, bylo nakonec rozhodování, kam se literárně vydat, co tím získat a co ztratit.

P.S. Pokud lze věřit zprávám z médií a z diskuse pod článkem, byla spisovatelka obětí domácího násilí. Její knihy tak mohly být terapií nejen pro její čtenářky, ale i pro ni samu. Zároveň si jejich produkcí vydělávala na dluhy, které měla po manželovi platit.

Red Kul,Lucie Kudláčková

 

Zpět