Vědci už vědí, co navádí moskyty na cíl

VTM: Nepříjemně pisklavé zabzučení v blízkosti ucha a vzápětí nevyhnutelně svědivý pocit. Komár! Stačí jeden, a máme garantovánu neklidnou noc. Přesto je to jen malá komplikace v porovnání s africkými moskyty, přenášejícími malárii. Tam takové bodnutí může znamenat smrt.

Vědci z nizozemského Wageningenu se už delší dobu zabývají praktickými stránkami boje proti malárii. Svého protivníka – přenašeče smrtelné choroby, moskyta – se snaží poznat skutečně do detailu. V suterénu fakulty Přírodních věd dokonce vybudovali speciální aerodynamický tunel, ve kterém zaznamenávali celý průběh náletu moskyta Anopheles gambiaena cíl. Znalost navigačního mechanismu by totiž mohla pomoci vyvinout účinnější systém obrany před malárií.

Dosud totiž nebylo úplně jasné, zda je pro tento obtížný krve-sajný hmyz podstatnější teplo, vydávané lidským tělem, specifický pach anebo zde sehrává roli nějaký dosud neznámý faktor. Speciální infračervené mikrokamery pro záznam trojrozměrného obrazu, navržené v dílnách Noldus IT, umístěné po celé ploše aerodynamického tunelu, umožnily vůbec poprvé sledovat, jak se moskyti potmě pohybují.

Vědci nejprve ponechali moskytům možnost volného průletu tunelem s mírným protivětrem, a postupně přidávali teplotu a typický zápach

Záznam letové trasy malarického moskyta. Vlevo: nepřítomnost zápachu hostitele Vpravo: zápach a patřičné teplo. Vlevo moskyt bez dostatečných podnětů rychle prolétá, vpravo je jeho let komplikovanější, trvá až čtyřikrát déle, vybírá vhodné místo k přistání. Zdroj: Wageningen University and Research Centre

Infračervená navigace

První výsledek vědce nepřekvapil. Primární lokalizace cíle v místnosti probíhá u moskytů skutečně na základě snímání stop oxidu uhličitého vydýchávaného kořistí. Když se ale po krvi prahnoucí hmyz přiblíží na přibližně metr a půl, přechází na systém „bližšího navádění“ a senzoricky se orientuje podle tělesného zápachu spícího jedince. Teprve rozdílná teplota jednotlivých částí těla ale slouží jako rozhodující faktor při rozhodování, do kterých partií směřovat přistání.

Pokud ale nebyl přítomen lidský pach, nezlákala pisklavé bodavce ani patřičná teplota, ani CO₂.

To, o co se nyní pokoušejí vědci ve Wageningenu, by mohlo vyústit v záchranu milionů lidských životů po celém světě. Většina nížinných oblastí tropického pásma totiž patří mezi silně postižené výskytem malárie. Léčba je v rozvojových zemích příliš nákladná, aby si ji mohli dovolit normální lidé, a tak se zdá efektivnější variantou intenzivní prevence bodnutí.

Na nizozemské univerzitě se nyní snaží zkonstruovat nový prototyp zařízení, které by vyváženou intenzitou jednotlivých faktorů lákalo moskyty do pasti, a dopřálo lidem klidný spánek.

V rámci Mezinárodního dne proti malárii (25. dubna) instalovali Holanďané na keňském ostrově Rusinga první čtyři tisíce takových zdokonalených lapačů moskytů. Protože zdejší oblast je prakticky bez napojení na energetickou infrastrukturu, jsou nové lapače dobíjeny ze solárních panelů.

RADOMÍR DOHNAL