Časy mrtvých sponzorů jsou pryč, dnes se to dělá takto. Autor knih o financování stran vypovídá

ParlamentniListy: V 90.letech si politické strany s poctivým financováním starosti nedělaly a používaly primitivní způsoby. Dnes je to téměř nezkoumatelné, tvrdí politolog Jan Outlý, který působí také na Filozofické fakultě Univerzity v Hradci Králové. Podle něj je střet zájmů v politice dnes možný stejně jako v minulosti a Miloš Zemana měl odejít z politiky včas. To vše řekl v rozhovoru pro ParlamentníListy.cz.

Jakou náladu máte ze současné politiky?

Nad politikou je málokdy důvod jásat a nadšení nebudí česká politika ani dnes. Na druhou stranu je důvodem k optimismu fakt, že skončilo roční období zpochybňování formy demokracie prezidentem, proběhly volby, které vnesly do stranického systému novou dynamiku, aniž by jej zcela rozmetaly, úřadu se chopila výrazně většinová vláda s důvěrou sněmovny a státní zastupitelství a policie získaly sebevědomí k šetření možných trestných činů v nejvyšších patrech politiky.

Co vás v politice naposledy rozladilo a co potěšilo?

Odpověděl jsem vlastně už v předchozí otázce, ale doplním, že mě jako politologa potěšila volba Petra Fialy předsedou ODS. Bude zajímavé sledovat, jak špičkový expert dokáže své mimořádné empirické i teoretické znalosti politického stranictví uplatnit i v praxi. Pokud vím, mnoho takových příkladů zatím nemáme, napadá mě jen nizozemský případ, kdy se předsedou socialistické PvdA stal Ruud Koole, profesor politologie a teoretik stran na univerzitě v Leidenu.

Když se stal v roce 2001 šéfem strany, procházela podobně složitým obdobím jako nyní ODS. Ve volbách ztratila polovinu mandátů, ale už rok poté, v předčasných volbách, se takřka vrátila na svůj původní stav. Podobně jako Fiala šel i Koole do předsednictví se záměrem posílení vnitřní demokracie strany, jejího politického profilu a uklidnění vnitřních rozporů.

Jak vnímáte současnou vládu, má šanci udržet se v čele země po celé čtyři roky?

Ustavená vláda je politická, koalice je ideologicky spojená a i když přesahuje zleva do pravého středu, zůstává zde prostor pro výraznou opozici TOP 09 a ODS, takže pravolevé bipolární soupeření zůstane zachované. Má výraznou většinu ve sněmovně a získala bez problému důvěru. Z tohoto pohledu je ta vláda zcela pořádku. To, zda přetrvá, bude záležet hlavně na vnitřní stabilitě ČSSD a ANO a na schopnosti překonat místy výrazně odlišné politické vize mezi jednotlivými subjekty. Neumím říci, zda se to podaří, ale statisticky vzato moc velkou šanci vláda v ČR na přežití čtyřletého období nemá.

Nejen českou politiku sledujete už dlouhá léta, co říkáte programu a koaličním dohodám mezi ČSSD a ANO?

Na programu vlády ani koaliční dohodě nevidím nic mimořádného. Program je formulován často obecně, tak, aby ponechal prostor pro hledání konkrétních řešení až v budoucnu. Což ale může být současně kamenem úrazu. U hnutí ANO lze podle mě očekávat, že se někteří její osobnostně dosti silní reprezentanti nebudou chtít s kompromisy smířit, nebo že zjistí, že si politické kroky ANO představovali jinak.

Vydal jste knihu Strany a stát, volby a finance. Rozsáhle se v ní věnujete financování politických stran. Myslíte si, že je rozdíl mezi financováním politických aktivit a stran v devadesátých letech a nyní? Jaký a čím je to způsobeno?

V devadesátých letech si strany s transparentností svého financování moc hlavu nelámaly a černé finance proudily do politiky docela primitivními způsoby. Napsat do výroční zprávy u dvou nejvyšších darů smyšlená jména donorů by dnes bylo velmi naivní. Zdá se, že černé financování politiky se dnes již odehrává zcela mimo politické strany.

Reklamní agentura například dostane od ministerstva, které zakázku vypíše, nadstandardně zaplaceno za propagaci nějaké vládní politiky, podniku a podobně. Vydělá si tak dost na to, aby v následující volební kampani mohla poskytnout příslušné straně výraznou slevu. Podobné mechanismy jsou zřejmě dosti časté, vždyť o předražených státních zakázkách slýcháme co chvíli.

Realita financování stran se tak stává takřka nezkoumatelná, pokud k tomu nemáte k dispozici málem vyšetřovací pravomoci. Nicméně pokud jde o přiznané finanční toky, zdá se, že se postupně proměňuje struktura příjmů stran – roste podíl vlastních příjmů, v průměru klesá podíl státního příspěvku, což je dobře.

Bez zajímavosti není ani fakt, že přepočteme-li příspěvky stranám z veřejných rozpočtů na násobky průměrné mzdy, pak jejich výše poslední roky klesá a strany jsou na tom podobně jako v půli devadesátých let.

Omílaná korupce a protekce je v našem státě stále přítomná, máte nějaký recept, jak na ni?

Nejde o nějaký můj recept, ale kroky, které by problém korupce mohly v České republice zmírnit, jsou známé. Vyplývají například z doporučení GRECO při Radě Evropy, do značné míry je převzala iniciativa Rekonstrukce státu, za cíl si je vzaly organizace typu Transparency International.

Zásadní je mít dobrý zákon o státní službě a uplatňovat jej, zvýšit povědomí o tom, že nekorumpovat je normální a že ti, kdo se korupce dopouštějí nebo se korumpovat nechají, mohou být bez ohledu na svoji politickou pozici stíháni a trestáni.

Pokud jde o financování stran, jsem zastáncem zvláštního úřadu pro dohled nad ním – tam, kde jej zřídily, se většinou osvědčil. Důležité jsou také citelné sankce za černé financování. Kontrola ani sankce u nás fakticky nefungují.

Co si myslíte z dlouhodobého pohledu o Miroslavu Kalouskovi, bezesporu je velmi výraznou a originální osobností v naší politice. Pomáhá takové vystupování k úspěchu? Je to jeho tajemství úspěchu?

V záplavě většinou ne moc zajímavých televizních debat a vystoupení ve sněmovně se Miroslav Kalousek obvykle vyjímá schopností hovořit srozumitelně, stručně a vtipně. Má dar pohotově reagovat na své politické protivníky a vnutit médiím, aby dvacetkrát za den odvysílala či otiskla tato jeho vyjádření v takřka shodné podobě.

Velmi dobře toto vystupování koordinuje také s Karlem Schwarzenbergerem, takže sdělení TOP 09 skoro nemůže voliče minout. Sebelepší forma komunikace by ale nebyla k ničemu, pokud by informace neměly obsah. Nejsem insiderem TOP 09, ale slýchám od lidí zevnitř, že při jeho formulování má Karel Schwarzenberg větší slovo, než se obecně soudí.

Neustále se diskutuje o možném střetu zájmů Andreje Babiše na pozici ministra, o jeho bývalé spolupráci s StB i jeho podnikání. Co vy na to?

Samozřejmě, že střet zájmů je v tomto případě možný. Ostatně jako u celé řady jiných ministrů v minulosti i současnosti. Třeba ministrem zemědělství je nyní soukromý zemědělec, ministrem dopravy byl v minulosti podílník velké stavební firmy, ministrem zdravotnictví šéf Lékařského odborového klubu. Aby ke střetu zájmů nedošlo, je třeba mimo jiné fungující opozice ve sněmovně a také dobře pracující média.

Co pro Českou republiku znamená jeho vstup do politiky, vypovídá to o něčem? Jak to, že dostal hned na poprvé takovou důvěru voličů?

Já myslím, že Andrej Babiš má pravdu, když říká, že kdyby tradiční strany fungovaly správně, on by v politice nebyl. To, v čem všem tyto subjekty selhávaly, by vydalo na zvláštní studii a strany, kterých se to týká – zejména ODS – jistě takovou studii již koncipují. Bezesporu se budou snažit Andreji Babišovi jeho „nejhorší životní zážitek“, jak svoje dosavadní politické působení charakterizuje, zkrátit.

Současná situace ODS není ideální, čím myslíte, že ztratila podporu voličů? A co by měla dělat pro návrat do vrcholové politiky?

Příčin problémů ODS je řada, od neujasněnosti programu až po propojení s netransparentním byznysem. Znám úspěšné a oblíbené komunální politiky ODS, kteří se odmítali ucházet o vyšší stranické funkce, protože se nechtěli účastnit nekalostí, které se zde prý odehrávaly. To je pro každou stranu zhoubný stav. Michal Klíma tento stav podrobně popsal na podzim v politologickém časopise v článku Koncept klientelistické strany.

Jaký je váš názor na Evropskou unii a její přínos pro zemi?

Nevidím v Evorpské unii jen ekonomický projekt, ale vnímám ji i jako politicko-kulturní prostor, s nímž se do velké míry identifikuji. Procestoval jsem řadu evropských zemí a cítil se v nich jako doma, což se nedá říct třeba o USA. I já se v souvislosti s účastí na různých projektech OVKP setkávám s přehnanou byrokracií a místy zřejmě nesmyslnými opatřeními a rozumím tomuto typu výhrad vůči bruselské administrativě.

Ale nesdílím nacionalisticky motivované euroskeptické názory a mám za to, že za značnou část pozitivního vývoje, který jsme v ČR v od konce devadesátých let zaznamenali, vděčíme přijetí evropského acquis a později působení v EU.

Vystupování současného prezidenta Miloše Zemana vyvolává řadu emocí a diskuzí, jaký je podle vás prezident?

Sebestředný, pragmatický utilitarista s chápáním Ústavy a prezidentského mandátu, které nesdílím. Myslím, že je škoda, že nevyužil možnosti odejít z politiky jako ten, kdo dokázal vytáhnout zisk sociální demokracie z šesti procent v roce 1992 na dvacet šest procent o čtyři roky později, kdo reálně vytvořil prostředí bipolární vztahovosti v českém stranickému systému a jehož premiérské období bylo většinou společnosti vnímáno jako úspěšné.

Kdo je váš oblíbený politik?

Starosta Čeperky na Pardubicku Jaroslav Bačina. Loni bohužel umřel, ale do té doby jsem bral studenty v rámci seminářů na jím řízené jednání obecního zastupitelstva, z něhož bývali vždy nadšení.

Koho jste volil? Pokud to chcete říci…

To si nechám pro sebe.

Jak vnímáte příchod a úspěch nových politických stran, jako je Úsvit Tomio Okamury, ale i Svobodných, Pirátů a podobně?

Každá výzva etablovaným stranám je přínosná, navíc třeba Piráti dokázali zvýšit zájem mladých voličů o politiku, což se dlouho nedařilo. Volební zákon u nás celkem účinně brání přílišné fragmentaci sněmovny, takže působení těchto stran má spíše pozitivní dopad v podobě oživení rejstříku politických témat a nutí zavedené strany na tato témata reagovat.

Jan Outlý se narodil v roce 1976 v Novém Městě na Moravě. Vystudoval Filozofickou fakultu UP v Olomouci, a to odbor politologie – evropská studia. Další vzdělání si doplnil také za hranicemi, například ve Francii, Rakousku nebo Velké Británii. Pracoval na Ministerstvu zahraničních věcí, na gymnáziu i vysokých školách. Působil jako odborný asisent například na Vysoké škole J. A. Komenského v Praze. Nyní působi jako odborný asistent na Metropolitní univerzitě v Praze (zástupce střediska Hradec Králové) a jako odborný asistent a vedoucí Katedry politologie na Univerzitě v Hradci Králové. Zabývá se politickým systémem České republiky a teorií politických stran a přednáší na konferencích. Vydal knihu s názvem Strany a stát, volby a finance. V ní rozebírá financování politických stran a volby. Dále vydal publikaci Volby do Evropského parlamentu 2004 a studii o volbách do zastupitelstev v obcích. Je členem Rady Evropy, České společnosti pro politické vědy a redakční rady Politologické revue.

 

autor: Zuzana Koulová