Euro nepadne, bude jen nefunkční

PatriaOnline: Většina hráčů na finančních trzích je stále přesvědčena, že euro nakonec zkolabuje. Důvodem by měly být rozdíly v ekonomické situaci jednotlivých zemí eurozóny, jejich nedostatečná vzájemná solidarita, rozdíly v konkurenceschopnosti a zahraničním obchodu. K tomu se přidávají požadavky Německa na velmi přísnou ekonomickou politiku, kterou některé země nemohou přijmout a také ji nepřijmou.

Pokud by ale některá země euro opustila a nechala svou novou měnu oslabit, mělo by to extrémně negativní důsledky. Zlepšení její konkurenceschopnosti by bylo totiž více než vyváženo změnou poměru exportních a importních cen. Navíc by došlo k plošnému defaultu u zahraničních půjček. Samotné Německo by pak z toho, že některé země opustí eurozónu, nic nezískalo, naopak. Odchod z měnové unie by tak znamenal naprosto iracionální krok.

Nejpravděpodobnější tedy je, že euro bude nadále existovat. Stane se však neužitečné, protože nebude plnit svou funkci. Nebude pomáhat k optimální alokaci úspor v eurozóně, neumožní diverzifikaci produkce plynoucí z neexistence kurzového rizika ani růst vzájemného obchodu mezi členskými zeměmi unie.

Důvodů, proč není odchod některých zemí ani v zájmu Německa, je několik. Německo by tímto krokem ztratilo svou cenovou konkurenceschopnost. V zemích, které by euro opustily, by prudce klesla ekonomická aktivita, což by se projevilo na německých exportech. K tomu by přišly obrovské ztráty z půjček, které Německo zadluženým zemím poskytlo.

Zatímco je tedy zánik eura nepravděpodobný, existují důvodné obavy, že se tato měna stane nefunkční. Již dnes je patrné, že klesá ochota investovat domácí úspory v jednotlivých zemí eurozóny v zahraničí. Patrné je to zejména na tom, že nadbytečné úspory ze severu již nefinancují deficity na jihu. Ve fungující měnové unii, kde bylo odstraněno kurzové riziko, by také mělo docházet k efektivní specializaci výrobních zdrojů. Část deindustrializace, která probíhala na jihu eurozóny, byla způsobena chybnou politikou. Částečně ale hrála roli i zmíněná specializace. Ovšem bez federalismu, který je nyní nemyslitelný, a bez přerozdělování příjmů tento proces nemůže pokračovat.

Absence kurzového rizika a sjednocení měnové a ekonomické politiky by pak měly vést ke zvýšenému obchodu mezi členy měnové unie. Až do roku 2008 obchod skutečně rostl, nyní ale mezi jednotlivými zeměmi klesá. Co se tedy týče pravděpodobnosti odchodu některé země z eurozóny, představuje euro pevnou měnu. Jen se může stát měnou, která nefunguje tam, kde má.