Makedonské Kokino: podle NASA světová senzace hned po Stonehenge

IDnes: O makedonském Kokinu slyšel doposud jen málokdo. První vlnu zájmu vzedmuly až informační materiály úřadu NASA, který tuto megalitickou observatoř zařadil po bok takových pokladů, jakými jsou britské Stonehenge, egyptský Abú Simbel nebo kambodžský Angkor Vat.
Záhada do poslední chvíle
Obrovský zájem o Kokino odstartovala prostá zpráva lokálního archeologického týmu, který při povrchovém průzkumu kopce Tatik'ev kamen u dědiny Kokina nalezl neobvyklý kamenný trůn. Byl vytesaný ve skalách, přímo až na samém vrcholu. Brzy nato přišli objevitelé s odvážnou hypotézou, že toto místo sloužilo k náboženským rituálům neznámého kultu.
Řádné výzkumy nové lokality začaly až v roce 2001. Kousek po kousku, pod dohledem odborníků, začal Tatik'ev kamen odhalovat svoje přísně střežené tajemství. Definitivní rozluštění funkce Kokina znělo následovně: zdánlivě homogenní skalní masa sloužila jako dávná observatoř.
Už když se blížíme k 1 013 metrů vysoké hoře, cítíme posvátnou úctu. Tatik'ev kamen už z velké dáli podvědomě přitahuje lidskou pozornost. Ačkoli jsme od něj vzdáleni ještě pořádný flák cesty, okamžitě ho identifikujeme.
Svým vzezřením se absolutně vymyká všem ostatním kopcům v okolí. Vysoký, mohutný a dominantní.  Na špici ho zdobí trnitá koruna ostrých skalisek. Jako by byl středem světa a odrazovým můstkem do vesmíru...
Světová senzace
Zpočátku se vše odehrávalo poněkud hekticky, mezi čerstvými sondami se spokojeně potulovaly krávy a místní stařenky si zvědavě prohlížely vzrůstající příliv vetřelců. Za tu dobu poskytlo naleziště bohaté množství výzkumného materiálu a podalo cenné svědectví z rané doby bronzové okolo roku 1 900 před naším letopočtem.
Šokující zvrat pak přišel o čtyři roky později. Tehdy NASA zařadila Kokino na čtvrtou příčku žebříčku nejvýznamnějších památek tohoto charakteru. Výše si stojí pouze Stonehenge, Angkor Vat a Abú Simbel. A předloni Makedonie navrhla zvěčnit Kokino zápisem do seznamu Světového kulturního dědictví UNESCO.
Unikátní kalendář
Na rozdíl od ostatních památek podobného charakteru se zde naši předkové nepachtili s náročným vztyčováním bloků opracovaného kamene. Pro zbudování observatoře totiž maximálně využili sloupcovité odlučnosti skalních útvarů. Pouze si je hrubě upravili. A důmyslně přizpůsobili astronomickým potřebám. Tu odebrali kus horniny, tam rozšířili puklinu, jinde zvýraznili skalní sloupec. Takže všechny zubaté výčnělky, volné kamenné sloupy a rýhy na skalních stěnách budí dojem ryze přírodního původu. Především z tohoto důvodu Kokino dlouho zůstávalo dobře utajeným pokladem. Až do chvíle, než se pustili do práce zkušení astrofyzikové. Ve finále potvrdili pomocí výpočtů existenci soustav ukazatelů pro měření lunárních měsíců, dále záznamy cyklů zatmění slunce i měsíce či označení polohy slunce během slunovratů a rovnodennosti.
Vrchol kopce skutečně prostupuje nevšední magická atmosféra. Obzvláště vyniká kontrast uměle opracovaného okrsku uprostřed vrcholové plošiny, kde se tyčí ona zvláštní kamenná křesla. Dobře si dovedu představit, jak tu dávní velekněží napjatě čekali na chvíli, kdy sluneční kotouč vstoupí do pro něj prolomené štěrbiny.
Zkamenělá svatba
Širší okolí Kokina, jehož tvář zformovaly vulkanické procesy, se pyšní velkým bohatstvím dalších atraktivních zajímavostí. Mezi nimi jednoznačně vítězí Údolí panenek. Makedonsky Dolina na kuklite. Turisté zde pořád patří do sféry řídkých zjevení. Od observatoře ji dělí směšná hodina jízdy. Navíc leží blízko hlavního tahu k bulharské hranici, nedaleko městečka Kratova. Takové přírodní dílo u nás stoprocentně nespatříte.
Eroze tu obnažila výchozy málo odolných sopečných sedimentů. Skalní kulisy, zemní pyramidy a bizarně vypreparované tufové věže se tyčí ledabyle rozházené na ploše amfiteátru situovaného do úpatí svahu. Až se vtírá myšlenka, že tady zkoprněla nějaká tlupa buclatých obrů pronásledovaná ohavnými šedivými skřety. Nebo se zde spíše odehrálo sochařské sympózium těch nejtrhlejších surrealistů? Místní ale mají pro vznik tohoto působivého fenoménu vlastní vysvětlení: za vším prý stojí prokletí zhrzené milenky, která spatřila svého vyvoleného v čele svatebního průvodu s jinou dívkou. Proto celý útvar odnepaměti nazývají Zkamenělou svatbou.
Malebné Kratovo
Po tajemné observatoři a úchvatné Zkamenělé svatbě zbývá už jen dopřát si onu symbolickou třešničku na pestrém dortu severovýchodní Makedonie a navštívit pitoreskní Kratovo. Kdysi nesmírně bohaté středisko těžby zlata zůstalo půvabně zakonzervované v rázovité tváři balkánského sídla konce 19. století. Neponičené neuváženou moderní výstavbou, s typickými tureckými domy, úzkými průchody mezi dílnami a hospůdkami, zádumčivými stěnami masivních věží i ladnými oblouky klenutých mostů.
Nevěřte předsudkům a objevte Makedonii
Makedonie bohužel stále zůstává stranou zájmu českých návštěvníků. Tedy pouze s výjimkou nenapravitelných milovníků Balkánského poloostrova. Pro dobrodruhy není zdánlivě tolik atraktivní jako sousední Albánie, plážoví povaleči raději preferují Bulharsko a ctitelé antiky naplno provozují své rejdy až za řeckou hranicí. Pravá skutečnost je ovšem naprosto opačná než dezinformace ze čtvrté ruky. Makedonie totiž představuje zaslíbenou zemi pro všechny tuláky.
Průzračné Ochridské jezero s jeho plážemi a riviérou provoněnou Středomořím, rušnými promenádami i tichými rybářskými vískami vám moře spolehlivě nahradí. Hory Makedonie, zejména Pelister, Jakupica nebo drsná Šar planina na hranici s Kosovem zvednou dobrodružným cestovatelům hladinu adrenalinu natolik, že rázem zapomenou na vábení jiných končin.
A starověké památky? Kdekoliv se v Makedonii kopne do hlíny, ihned se objeví stopy antické minulosti. Mezi nejkrásnější památky této epochy rozhodně náleží opuštěné město Stobi, dále Heracleia u Bitoly či lokalita Scupi na periferii Skopje. Přidáme-li ke všem půvabům ještě orientální nádech Tetova a historického jádra makedonské metropole Skopje, příznivé ceny a bezkonkurenční speciality tamní kuchyně, získáte okamžitě dostatek pádných argumentů pro naplánování výpravy do Makedonie.
Jan Doubravnický, pro iDNES.cz