Německo s Francií chystají „vlastní“ smlouvu o EU nebo i užší eurozóně, na pomalé procedury už nespoléhají

Patria Online: Německo a Francie pracují společně na návrhu změn zakládacích smluv Evropské unie (EU), potvrdil mluvčí německé vlády. "Jsme přesvědčeni, že to je správná politická odpověď na dluhovou krizi," prohlásil Steffen Seibert s tím, že obě země se snaží přijít s novými pravidly spíše ve zvládnutelném než neuspěchaném čase.

Již o víkendu se objevily informace, že Německo a Francie hledají radikální metody k zajištění hlubší a rychlejší fiskální integrace mezi zeměmi eurozóny s vědomím, že se jim nejspíše nepodaří k těmto změnám získat dostatečně širokou podporu (viz také tento článek).

Původním plánem Německa bylo zajistit dohodu mezi všemi 27 členskými zeměmi Evropské unie, která by změnila zakládací smlouvy do konce roku 2012. Podle těchto pravidel by se zvýšila kontrola rozpočtů 17 zemí eurozóny, což by mělo pomoci v boji proti dluhové krizi.

Po setkáních s představiteli Evropské unie však německá kancléřka Angela Merkelová i francouzský prezident Nicolas Sarkozy zjistili, že dosažení dohody mezi všemi 27 členskými zeměmi bude zřejmě nemožné, a i kdyby bylo, trvalo by nejméně rok, než by byly potřebné změny přijaty. Země, které se ocitly pod palbou finančních trhů, tedy Španělsko, Itálie a nyní i Francie, potřebují řešení spíše v řádu týdnů.

Z tohoto důvodu, jak samy uvádějí, nyní Francie spolu s Německem hledají takové řešení, jehož by se mohlo dosáhnout pouhými mezistátními dohodami. „Cílem je vytvoření unie stability pro země s jednotnou měnou a na ní se soustředit," prohlásil německý ministr financí Wolfgang Schäuble ve vysílání televizní stanice ARD.

Je však zřejmé, že získat podporu všech zemí, a to ať na úrovni Evropské unie, či na úrovni eurozóny, bude obtížné. Na stole je proto také další z variant, která bezpochyby dráždí nejvíce: vytvoření samostatné dohody mimo smlouvu o Evropské unii. Nová dohoda by pak sdružila klíčových osm až deset ekonomik z nynější eurozóny.

Některé další země eurozóny se bouří. Zejména ty, co nyní obsazují formální vedení eurozóny. „Prosadit hlubší fiskální integraci eurozóny obcházením Smlouvy o Evropské unii nebo rozdělením 17členného bloku je velmi špatný nápad,“ uvedl šéf skupina ministrů financí eurozóny, Lucemburčan Jean-Claude Juncker. „Opravdu si nemyslím, že je nejlepší nápad obcházet Smlouvu o EU a zaměřit se na nástroje mimo ni,“ dodal Juncker.

Uvedl, že pokud nebude možné Smlouvu o EU změnit za podpory všech 27 zemí EU, pak je nejbližších vhodným řešením dohoda mezi 17 státy eurozóny. "Pokoušet se ale rozdělit i 17 členů eurozóny do dvou různých uskupení, to je opravdu velmi špatný nápad,“ uvedl Juncker.

Německo v Francií argumentují tím, že musejí nalézt, a to velmi rychle, řešení na pomoc Itálii, Španělsku, Portugalsku, Řecku či Irsku. Faktem ale je, že jsou to právě země PIIGS, které tvrdá rozpočtová omezení, která požaduje Německo, ve stávající situaci ekonomik těžce nesou. Získat jejich souhlas je proto velmi obtížné, ne-li nemožné. To je důvodem, proč němečtí a francouzští bádají také nad variantami rychlejšího prohloubení integrace v jádru eurozóny, sestávajícím z oněch 8 až 10 zemí. Doufají, že prosadit smlouvu na úroveň EU bude možné později. To ale bezpochyby znamená faktické rozhodování o budoucnosti EU a eurozóny zcela jinými cestami, než jsou její současné instituce.

Pochybnosti nad efektivitu standardních procedur EU nicméně vnáší ilustrace na případu fondu EFSF. Zatímco ještě před časem se o napákování zdrojů fondu EFSF hovořilo jako o kladivu, které vytvoří bohatý polštář ohroženým zemím a zastaví útoky finančních trhů na ně, dnes šéf fondu Regling směrem k německým zákonodárcům pronesl, že posílení EFSF prostřednictvím pákového efektu 4 až 5násobně již není kvůli podmínkám na trhu možné. Poslanec a parlamentní mluvčí kancléřky Merkelové pro rozpočtové otázky Norbert Barthle řekl před jednáním výboru novinářům, že výše pákového efektu bude ponechána na rozhodnutí analytiků trhu. „Když ale tyto nástroje přijdou na trh, jistě nedosáhnou původně očekávaného faktoru 5. Pákový faktor by mohl být 3 až 4násobný, pokud se dostaneme na úroveň zajištění 20 až 30 procent," citovala jeho slova agentura Reuters.

Německo se před Summitem k sílícímu tlaku na zvýšení ESM staví vyhýbavě

Německá kancléřka Angela Merkelová se před pondělním mimořádným summitem Evropské unie postavila k sílícím výzvám na zvýšení záchranných fondů eurozóny opět vyhýbavě. K jejich posílení o víkendu na končícím Světovém ekonomickém fóru ve švýcarském Davosu vyzvala měnovou unii šéfka Mezinárodního měnového fondu Christine Lagardeová a nejvyšší finanční činitelé USA, Británie a Japonska.

Merkelová na otázku německého nedělníku Bild am Sonntag ohledně "rostoucího tlaku na masivní navýšení" Evropského stabilizačního mechanismu (ESM) z dosud plánovaných 500 miliard eur přímo neodpověděla. Naznačila jen, že na výši německého rozpočtového deficitu by navýšení ESM žádný vliv nemělo.

"Pokračují jednání o tom, zda splatíme náš příspěvek (do ESM) v jedné, nebo dvou tranších," řekla kancléřka. "Bez ohledu na to se ale kvůli tomu náš deficit nezvýší. Peníze se jen převedou ze spolkového rozpočtu do ESM," dodala.

Zdroje z německé vlády agentuře Reuters sdělily, že Merkelová nevylučuje navýšení ESM, pokud se v příštích měsících krize v eurozóně dál zhorší. Přesvědčit o tom vládní koalici však může jen hrozba katastrofy, dodaly zdroje. Vláda dala najevo, že do března by se o zvýšení ESM žádné diskuse vést neměly.

Lagardeová uvedla, že MMF by mohl zvýšit svou podporu eurozóně, vyzvala však měnovou unii, aby učinila první krok a zesílila svou vlastní "protipožární zeď". "Navršily se už takové tlaky, že nastal čas k řešení. Klíčové je, aby členové eurozóny vybudovali jasnou a jednoduchou protipožární zeď, která může zastavit nákazu a obnovit v eurozóně takovou důvěru, aby jí to umožňovalo plné financování svých potřeb," řekla šéfka MMF.

Šéfové států či vlád zemí Evropské unie budou také dolaďovat definitivní podobu vznikajícího paktu rozpočtové kázně, jehož cílem je v reakci na dluhovou krizi a její dopady zpřísnit rozpočtovou disciplínu. Pakt bude platit pro země eurozóny. Ovšem ostatní státy se k němu mohou také připojit, přičemž jeho ustanovení pro ně začnou platit až s přijetím eura. Pakt, jenž bude mít formu mezivládní smlouvy, počítá mimo jiné s ukotvením takzvaného zlatého pravidla do národních legislativ. To by mělo státy zavázat v podstatě k vyrovnanému či přebytkovému strukturálnímu rozpočtu.

Kromě nové smlouvy se premiéři či prezidenti, mezi nimiž bude i český premiér Petr Nečas, budou bavit i o tom, jak v krizi podpořit zaměstnanost a konkurenceschopnost Evropy. Je otázkou, zda a případně do jaké míry bude na jednání zaznívat rovněž problematika Řecka, které vyjednává se soukromými věřiteli o dobrovolném seškrtání dluhů.

Razantní navýšení ESM označovali v Davosu šéfové financí velkých světových ekonomik za krok, který by zemím G20 mimo eurozónu umožnil zvýšit finanční kapacity MMF pro boj proti dluhové krizi eurozóny.

Americký ministr financí Timothy Geither v pátek apeloval na Evropu, aby se zavázala ke zvýšení své finanční ochrany. Podle bankéřů, kteří se setkání s Geithnerem v Davosu zúčastnili, by Washington rád viděl zvýšení ESM na trojnásobek, tedy 1,5 bilionu eur.

K výzvám vůči eurozóně se připojil britský ministr financí George Osborne, který byl v Davosu jediným evropským ministrem na sobotní panelové diskusi o globálním ekonomickém výhledu pro tento rok. MMF tento týden předpověděl eurozóně pro tento rok návrat do poklesu, který výrazně sníží výkon globální ekonomiky a ohrozí ji recesí. "Země G20 včetně Británie nepřispějí (je zvýšení zdrojů MMF), pokud neuvidí peníze od nich (zemí eurozóny)," konstatoval Osborne.

Podobně se vyslovil i japonský ministr hospodářství Motohisa Furukawa. "Bez zřetelného kroku Evropy nebudou země jako Čína ochotny poskytnout MMF více peněz," řekl.

Lagardeová vyjádřila přesvědčení, že pokud by zdroje MMF vzrostly na úroveň dostatečnou k záchraně velkých ekonomik eurozóny jako Itálie, posílilo by to důvěru investorů natolik, že by se ve skutečnosti tyto peníze použít vůbec nemusely. "Pokud to bude dostatečně velké, pak se to nepoužije. Totéž platí pro pro protipožární zeď eura," řekla šéfka MMF.

 

Financial Times varuje: Fiskální pakt může prohloubit propad ekonomik a nakonec i zničit eurozónu

Chystaný fiskální pakt, který má ozdravit veřejné finance zemí eurozóny a zabránit další dluhové krizi, by mohl naopak vyvolat dluhovou explozi, protože enormně zvyšuje riziko hlubokého a dlouhého ekonomického propadu v podstatných částech jižní Evropy. To by nakonec mohlo vést k rozpadu eurozóny, napsal v britském listu Financial Times komentátor Wolfgang Münchau.
Münchau na příkladu Španělska varoval před vražednou spirálou drastického omezování vládních výdajů a zvyšování daní, které prohlubují ekonomický pokles a ženou zemi do propasti, z níž ji žádný záchranný fond nevytáhne. "Pokud by se něco takového mělo stát, eurozónu už nic nezachrání," varoval komentátor.

Münchau líčí, jak v jedné nedávné konverzaci prakticky všichni souhlasili s tím, že nový pakt rozpočtové disciplíny podle německého mustru je "úplně šílený". Jeden bývalý politik s tím v zásadě vyjádřil souhlas, podotkl ale, že pokud smlouva povzbudí Evropskou centrální banku k razantním zásahům, může být užitečná. Centrální bankéř na to řekl, že smlouva je bezvýznamná, může však podle něj sloužit jako signál finančním trhům.

Pakt podle Münchaua nejenže nic užitečného nepřinese. ale působí už nyní politické škody ve vztahu k Británii. Problém Británie však bledne ve srovnání se "skutečně ničivým potenciálem" smlouvy, který spočívá v tom, že nutí země eura k politice, která extrémně posiluje klesající ekonomický cyklus.
Ničivost paktu se ukazuje už na Španělsku. Nová vláda Mariana Rajoye až do minulého týdne dávala najevo, že nehodlá vršit jedno úsporné opatření na druhé, jen aby splnila cíle snižování deficitů. Španělská ekonomika totiž klesá rychleji, než se dříve čekalo, a za těchto okolností by bylo rozumné snižování deficitu načas zpomalit.

S novou pozicí Madridu vyjádřil souhlas Mezinárodní měnový fond a předpověděl, že v situaci ekonomického poklesu se budou španělské schodky snižovat jen mírně. Minulý týden však Rajoy po návštěvě Berlína obnovil závazek prudkého snižování schodku z loňských osmi procent HDP až na tři procenta HDP v příštím roce, konstatoval Münchau.

Španělsko tak hodlá jít stejnou cestou jako Řecko, které se s každou další vlnou úsporných kroků propadá do stále hlubšího poklesu. Španělsko má navíc na rozdíl od Řecka hluboce zadlužený soukromý sektor a v takové situaci politika přílišných restrikcí může být "toxická". Na ekonomiku totiž už vyvíjí velký tlak prudké oddlužování soukromého sektoru, což při souběžném omezování veřejného sektoru je recept na těžkou a dlouhodobou recesi. Podobnou, jaká postihovala Japonsko celá 90. léta a jaká čeká Řecko.

Podle Münchaua je vidina dlouhého propadu zemí jako Španělsko pro eurozónu mnohem větší hrozbou než jakékoli momentální epizodky nynější krize."Kdyby se mělo Španělsko propadnout černou dírou, pak by jej žádný záchranný fond, jedno jak velký, už vytáhnout nedokázal," uzavírá komentátor.