Okamžitě se dohodněte na seškrtání dluhů, vyzývá eurozóna řeckou vládu

IDnes: Ministři financí eurozóny v noci na úterý vyzvali řeckou vládu a zástupce soukromých investorů, aby se co nejdříve dohodli na podmínkách dobrovolného seškrtání řeckých dluhů. Země v pondělí uvedla, že snaha o seškrtání až 70 procent dluhů, která jí má zajistit další evropskou pomoc, se uskuteční nejpozději do 13. února. I to je ale podle ministrů pozdě.
Eurozóna by chtěla mít dohodu pokud možno už v příštích dnech, řekl novinářům šéf Euroskupiny Jean-Claude Juncker. "Žádáme řecké úřady a soukromý sektor, aby nalezly dohodu v příštích dnech," řekl Juncker po mnohahodinovém jednání krátce po půlnoci.

Dohoda o dobrovolném seškrtání řeckých dluhů ze strany soukromých investorů by měla zajistit, že řecké zadlužení do roku 2020 klesne na úroveň 120 procent hrubého domácího produktu. Uskutečnit by se to mělo formou výměny řeckých dluhopisů za nové. Řecko v pondělí uvedlo, že dohoda by měla padnout nejpozději do 13. února (více zde), což je ale podle vyjádření Evropy pozdě.

Juncker podotkl, že eurozóna chce u nových dluhopisů, které by se v rámci dohody vyměnily za ty staré, průměrný úrok výrazně pod úrovní, s jakou počítala nabídka zástupců soukromých investorů. U ní se hovořilo v médiích o zhruba čtyřech procentech.

Juncker také zdůraznil, že nikdo v eurozóně nechce, aby Řecko odešlo z eurozóny. "Pro všechny z nás je budoucnost Řecka v eurozóně," řekl.

"Dobrovolný" charakter odpuštění valné části řeckého dluhu u soukromých věřitelů je podmínkou pro to, aby se Řecko technicky neocitlo ve stavu platební neschopnosti. V opačném případě by se spustila vlnu nároků na výplaty pojistek proti nesplácení řeckých státních dluhopisů.

Řecko nemá na další jednání moc času. Už 20. března má totiž splatit část státního dluhu v objemu asi 14,5 miliardy eur (367 miliard Kč). Už nyní je jasné, že na to nebude mít peníze. Do té doby tak už musí mít zajištěný druhý záchranný úvěr za 130 miliard eur (asi 3,3 bilionu Kč), který si země loni v říjnu dohodla s eurozónou a Mezinárodním měnovým fondem (MMF). Ten ale počítá právě s dobrovolným zapojením soukromého sektoru.