Pekelné tajemství doktora Fausta

Enigma: Mýtus o tajemném doktoru Janu (Johannu) Faustovi, který uzavírá smlouvu s ďáblem a posléze za to musí krutě zaplatit, je vůbec jednou z nejznámějších legend ve střední Evropě. Velmi populární je i u nás – zejména pak v Praze, kde stojí i takzvaný Faustův dům. Co je na této pověsti ale pravdy? Skutečně Faust existoval? Pokud ano, kým byl? Bydlel někdy v Praze? A měl pletky s jakýmsi ďáblem? ENIGMA hledá odpovědi!

„Ježto jsem si předsevzal elementa spatřiti a ohledati a na základě darů, které mi shůry dány a milostivě uděleny byly, toho nemohu dokázat, poddal jsem se přítomnému vyslanému duchu a služebníku pekelnému, který se Mefistofeles jmenuje, aby mne o tom všem poučil a tomu naučil a kterýž se také mně jest zavázal, že mi ve všem poddanost a poslušnost zachovati chce. Naproti tomu já jemu také připovídám, aby po uplynutí dvacíti čtyř let od data tohoto listu se mnou podle své vůle, libosti a způsobu činiti a mým tělem, duší, masem, krví i se vším jiným statkem mým vládnouti moc měl. Na potvrzení toho revers tento rukou krví svou vlastní dobrovolně a ze své vlastní mysli a vůle jsem sepsal, pečetí opatřil a dotvrdil a v něm se podepsal. Jan Faust, zkušený v elementech a v duchovních věcech doktor.“

Byl Faust alchymista?

Podle dochovaných spisů vychází legenda o doktoru Faustovi pravděpodobně ze skutečné historické postavy – postavy dr. Johanna Fausta (1485? – 1540), středověkého německého alchymisty z Zimmernu u Bad Kreuznachu. Údajně studuje matematiku a stává se doktorem bohosloví a přírodních věd. Stýká se rovněž se známým německým reformačním teologem a pedagogem Phillipem Melanchtonem (1497 – 1560) a cestuje celým světem – navštěvuje různé země Evropy, Afriku, Indii i Persii. Mimo jiné je proslulý i svými čarodějnickými kousky – všude prý vystupuje jako člověk nadaný nadpřirozenou mocí a jako vládce nad přírodními silami a lidskými osudy. A zřejmě právě kvůli tomu o něm už během života kolují pověsti o jeho čtyřiadvacetiletém spolčení s ďáblem. Podle nich má Faust vést prostopášný, bezbožný a neřestný život, který končí hrůznou smrtí v náručí ďábla. Jak se ale tato pověst dostala až k naší Praze? Měl s ní Faust něco společného?

Faust v podobě koně

Nejstarší dochované knížky, které popisují Faustovu legendu (říká se jim „faustbuchy“ – pozn. red.), tvrdí, že Faust do Prahy v rámci svých cest opravdu zavítal, a to dokonce dvakrát. Jednou ho údajně nese povětřím ďábel, Mefistofeles v podobě koně, který má křídla jako dromedár, podruhé jde prý pěšky nebo jede na obyčejném koni. Jiné pověsti zase mluví o tom, že Faust v Praze poprvé v roce 1509 vydává svou čarodějnou knihu Doctor Faust's Höllenzwang, wodurch er Teufel und Geister (Doktora Fausta pekelné zaklínání, podle kteréhožto ďábel a duchům jemu odpřísáhli a slíbili přinésti, co on chtěl a co požadoval). Žádné historické zmínky o tom ale nejsou!

Desetiletí sem, desetiletí tam

Jiné teorie zmiňují jeho delší pobyt na pražském císařově dvoře – Faust si prý odtud na jednu noc odjíždí do německého Erfurtu, aby tu popil se svými přáteli, a do rána se opět vrací. Už tady ale dochází k časové nesrovnalosti! Za Faustových dob je totiž římským císařem Karel V. (1500 – 1558), který sídlí ve Španělsku. Císařem se sídlem v Praze je až Rudolf II. (1552 – 1612), který je však na císaře korunován až v roce 1576, tedy 36 let po Faustově smrti. Co to znamená? Že celý příběh o Faustovi je v tehdejších Čechách s největší pravděpodobností přesunut do pozdější doby – do doby císaře Rudolfa II. Ale proč vlastně?

Žito, nebo Faust?

Historik Karel Krejčí (1904 – 1979) ve své knize Praha legend a skutečnosti tento rozpor odůvodňuje takto: „Faust měl v Praze svého předchůdce, či spíše dvojníka. Byl to čaroděj Žito, který se údajně vyskytoval na dvoře krále Václava IV. (1361 – 1419 – pozn. red.), tedy o století dříve než Faust, a svým uměním zahanboval podobné kejklíře německé. O jeho kouscích poprvé vypravuje biskup Dubravius ve své kronice z roku 1522. (…) Některé historky se u obou kouzelníků opakují, nelze však bezpečně dokázat, že by Žito byl odvozen z Fausta ani že shodné epizody přejala faustovská historie od kouzelníka českého. Shoda je spíš dokladem toho, jak se faustovská látka spontánně tvořila na podkladě řady podobných faktů, skutečných i smyšlených, až se soustředila kolem jedné reprezentativní postavy – Fausta…“

K obrazu svému

Jak Karel Krejčí dokládá své domněnky? „Faust přičarovává svým nepřátelům parohy stejně jako Žito,“ poznamenává například. „A zatímco Žito proměňuje víchy slámy ve vepře, aby ti se po namočení opět proměnili ve slámu, Faust dělá totéž s koněm.“ Podle Krejčího se tak děje díky lidové fantazii a slovesnosti. Příběh o Faustovi se postupem času neustále rozšiřuje, mění a nabalují se na něj další historky. Vliv na to zřejmě mají i různá literární zpracování Faustova příběhu – například hra anglického dramatika Christophera Marlowa (1564 – 1593) Tragická historie doktora Fausta nebo drama německého básníka Johanna Wolfganga Goetha (1749 – 1832) Faust.

Symboly od alchymistů

Poněkud zvláštní je i osud takzvaného Faustova domu v Praze, který se nachází na dnešním Karlově náměstí (někdejším Dobytčím trhu – pozn. red.). Proč se mu tak říká? A měl s Faustem vůbec něco společného? Podle historiků s největší pravděpodobností ne. Dokonce prý v něm nikdy žádný Faust ani nebydlel! Historie tohoto domu ale údajně sahá až do středověku a dodnes z ní tak trochu mrazí v zádech! První písemné zmínky o tomto domě pocházejí z doby ještě před založením Nového Města císařem Karlem IV. ve 14. století. Původně šlo údajně o palác opavských vévodů, kteří měli čarodějnickou pověst, protože se věnovali alchymii. Dokladem toho je, že se v jihozápadním nárožním arkýři budovy dodnes můžeme setkat s různými tajemnými alchymistickými symboly. Co asi znamenají?

Co dělají Rudolfovi šarlatáni?

Později jde dům doslova z ruky do ruky. Až v období vlády císaře Rudolfa II., v roce 1590, ho kupují známí Rudolfovi dvorní alchymisté a šarlatáni z Anglie Edward Kelley (1555 – 1597) a John Dee (1527 – 1607), kteří zde podle všeho provozují své, do velké míry stále záhadné pokusy. Není proto divu, že dům už tak s pochybnou pověstí se mezi lidmi stává předmětem dalších temných povídaček, které volně navazují na legendy o Faustovi, resp. kouzelníku Žitovi, jež tehdy běžně kolují mezi lidmi: Co se asi v domě děje? Navštěvuje ho snad jakýsi samotný ďábel?

Tajemné přístroje: Předběhly svou dobu?

Korunu tomu všemu nasazují rytíř Ferdinand Antonín Mladota ze Solopysk (1652 – 1726) se synem Josefem Petrem Mladotou, kteří tento obávaný dům kupují v roce 1721. Oba dva jsou mezi lidmi známí jako velcí podivíni. Kromě toho, že podobně jako jejich předchůdci konají v domě chemické a alchymistické pokusy, v něm prý mají i bohatou sbírku mechanických hraček a technických hříček, které předvádějí svým hostům. Co je to za přístroje? Mají být údajně založeny na principech optiky, elektřiny a magnetismu, figuríny pohybující se na natažené péro a jiné, v té době zcela nevysvětlitelné věci. U lidí tak pravděpodobně vzbuzují představu, že jsou spolčeni s ďáblem. Svědectví o jejich počínání přináší jeden z nejstarších průvodců po Praze, vydaný anonymně roku 1787, jehož autorem je zřejmě dozorce bankovního důchodkového úřadu v Čáslavi Johann Ferdinand Opitz (1741 – 1812). Ten píše: „O tom (Faustově – pozn. red.) domě se praví žertem, že odtud byl zlými duchy unesen Faust. Na památku této pověry dal současný šlechtický majitel domu zhotovit optickou skříňku, v níž je tato událost předváděna každému, kdo sem ze zvědavosti přijde."

Smrt jako koníček

Do novodobé historie vstupuje palác v polovině 19. století stržením kůlen a výstavbou dvou nových dvorních křídel. Tím je palác přizpůsoben potřebám Soukromého ústavu pro hluchoněmé, který jej kupuje v roce 1838. Přibližně až v této době se také poprvé v historii začíná domu říkat Faustův! Proč? Jednak to odpovídá tehdy módnímu romantismu, který z různých pověr a pověstí rád čerpá, a jednak k tomu později prý přispívá i jeho poslední podivínský obyvatel – kaplan ze sousedního kostela sv. Jana Na Skalce dr. Karel Jaenig (1835 –-1914), který zde na přelomu 19. a 20. století bydlí. Ten má speciálního koníčka – je údajně posedlý vším, co souvisí se smrtí a s pohřby. Kromě jiného prý vlastní lidskou lebku a část šibenice, spí v rakvi a pokoj si zdobí černými pohřebními nápisy. Je to jenom náhoda?

Ochraňuje dům 7 koček?

V roce 1902 se budova stává součástí Všeobecné fakultní nemocnice. O 43 let později, 14. února 1945, je při angloamerickém náletu těžce poškozena zápalnou pumou, naštěstí však nehoří. Říká se, že ji mělo zachránit 7 koček zazděných do základů domu, jejichž kostry jsou posléze při poválečných opravách opravdu nalezeny! Že by dům stále ještě nevydal veškerá svá tajemství?

Petr Brzokoupil