Platit dlužníkovi za to, že mu smím půjčit, není normální

Aktuálně: Pokud bych dnes snad věřil politikům a centrálním bankéřům, musel bych si myslet, že je evropská dluhová krize pod kontrolou:

Centrální bankéři nás připravují na stagnaci až mírný pokles ekonomiky. Vylučují scénář prudkého propadu z roku 2008. Politici připravují dluhovou brzdu, fiskální centralizaci Evropy a plánují oddlužení Řecka a jihu Evropy pod křídly Mezinárodního měnového fondu. Jinými slovy, větší spolupráce v Evropě prý pomůže k překonání všech nesnází. Krásné vize. Nezasvěcenému pozorovateli se může zdát, že jsme na cestě z krize.

Jenomže já o tom naopak silně pochybuji. Bojím se, že jsme na nejlepší cestě k ještě něčemu horšímu, než byl rok 2008. Když se totiž dívám na statistiky z USA i Evropy z let 2000 až 2008, říkám si zpětně, jak je vlastně možné, že nikdo neviděl, jaká obrovská krize se blíží. Řada indikátorů totiž měla tak nestandardní průběh vymykající se historickým zkušenostem, že ekonomika musela někde narazit. Bohužel jsme tehdy byli jako společnost jaksi zaslepeni a neviděli to. Rekordní ceny ropy nás tehdy dostatečně netrkly. Přemýšleli jsme raději nad úsporou energie místo nad krizí - šli jsme v myšlenkách špatným směrem.

No a po přečtení dnešních novin mám opět pocit, že média na posledním dění vyhmátla to nejméně podstatné, zatímco klíčové události veřejnosti opět unikají. Pro mne totiž zprávou dne je, že investoři byli v pondělí 9. 1. ochotni platit za to, že mohou půjčit Německu. Ano, nepřepsal jsem se. Investoři už nechtějí, aby jim Německo platilo úroky za to, že mu půjčí. Výnosy jsou záporné. Nebylo to sice žádné drama, ale záporné prostě byly; činily -0,0122 %.

Na finančních trzích je to nezvyklá situace. Investorům už nejde tolik o to, aby vydělali, mnohým jde už spíš o to, aby o své bohatství úplně nepřišli. Dávají přednost malé, ale jisté ztrátě před nejistou a potenciálně brutální ztrátou. To není normální. Svět se zbláznil. Mírně ztrátové německé státní dluhopisy jsou pro investory zajímavější než mírně ziskové účty v bankách nebo u centrální banky. Německo si vlastně může půjčovat zdarma anebo mu za to ještě jeho okolí platí. Naproti tomu zbytku Evropy trhy buď nepůjčí vůbec, nebo za přímo likvidační úrokovou sazbu. Nůžky v Evropě se nehorázně rozevírají. V ekonomice nastává ohromné pnutí, které musí někde vybublat. Z přírody to známe. Když se v přírodě příliš pohybují zemské desky, končí to obvykle zemětřesením či výbuchem sopky. V Evropě také něco bouchne. Ale jak to?

Vysvětlení se na první pohled zdá být ve strachu a nedostatku investičních příležitostí. Ano, banky jsou zoufalé. Kam mají investovat? Vše, co má být podle učebnic bezpečné, už bezpečné není. Ratingy padají a politici mluví o tom, že soukromí investoři budou muset škrtat víc než jen 50 % řeckého dluhu. To ovšem znamená, že banky budou mít ještě větší ztráty, než dosud čekaly. Nikdo dnes neví, kde se objeví jaký kostlivec ve skříni. Banky v Evropě se proto logicky bojí půjčovat si navzájem. Hrozí zatuhnutí mezibankovního trhu. Evropská centrální banka proto lije do finančního systému ohromné peníze. Ty ovšem nemají banky kde „zaparkovat“, a proto je parkují i se ztrátou v ještě stále jakž tak bezpečných státních dluhopisech. To ale pořád nevysvětluje, proč se tak ochotně investuje i se ztrátou. Stále tu totiž máme jiné bezpečné, a přitom mírně výnosné alternativy. Alternativou je dosud parkování peněz u ECB. (A taky částka bankami zde uložená už skutečně dosáhla nového rekordu.)

Skutečné vysvětlení je ale mnohem zákeřnější a méně líbivé než jen „obyčejný nedostatek investičních příležitostí“ či strach. V pozadí ochoty kupovat německé cenné papíry se záporným výnosem stojí podle mne víc než jen důvěra v Německo a nedůvěra ve zbytek Evropy. Totiž spekulace, že až to v Evropě bouchne, Německo jako jedna z mála zemí celkem bez úhony přežije. Možná dokonce řada lidí uvažuje tak, že v Německu bude nová měna. Je jedno, jestli jí budeme říkat nová marka nebo nové euro. Každopádně tato nová měna bude jistě – podle těchto spekulací – brzy po svém zavedení nejsilnější v kontinentální Evropě. Takže nynější německý státní dluhopis sice nepřinese žádné úrokové zhodnocení (dokonce vygeneruje ztrátu), ale zato přinese kurzové zhodnocení. Nová marka prostě podle těchto spekulací bude silnější než nový frank nebo lira.

A najednou už dává investice s nynějším záporným výnosem smysl.

Anebo ještě jinak: Ochota cíleně podstupovat záporný výnos odráží obavy, že se eurozóna zhroutí jak domeček z karet.
Vladimír Pikora