Štrougal po letech promluvil. Režimu po roce 1989 vyčítá obří dluh

Idnes,Týden: Bývalý komunistický premiér Lubomír Štrougal vyčítá politikům, kteří spravují Českou republiku po listopadu 1989, masivní zadlužení země. Připouští, že se životní úroveň posunula, ale jen za cenu vyšších dluhů. "Jestliže si půjčíme jeden a půl bilionu korun, tak posun vidím, ale s tímhle dluhem," řekl Štrougal v rozhovoru pro Týden.
Odpovídal přitom na otázku, zda nevidí posun v životní úrovni lidí ve srovnání s tím, jak žijí dnes a před 25 nebo 30 lety.
Muž, který stál v čele československé vlády v letech 1970 až 1988, v éře takzvané "normalizace" po intervenci vojsk zemí Varšavské smlouvy do Československa v srpnu 1968, také v rozhovoru říká, že absolutně nevěřil převzetí moci disidenty.
"O té opozici jsem věděl velice málo, respektive měl pochybnosti o tom, že tahle garnitura - mimo Dienstbiera, toho jsem pokládal za fachmana - by měla hrát nějakou úlohu opozice, která se převtělí ve vládní sílu," vzpomíná komunistický expremiér, který v lednu pokřtil knihu svých pamětí.
Muž, který ze své funkce rezignoval kvůli sporům s tehdejším generálním tajemníkem ÚV KSČ Milošem Jakešem a který se veřejně vyjadřuje jen ojediněle, zkritizoval v rozhovoru zásah na Národní třídě v roce 1989, který odstartoval politické změny v Československu. "S tím, co se stalo na Národní třídě, pochopitelně souhlasit nemůžu," prohlásil Štrougal v Týdnu.
Ještě kritičtěji se ale vyjadřuje k dění v České republice v 90. letech. "Kuponová privatizace, to bylo rozprodání za mrzkou cenu buďto zahraničním monopolům a firmám, nebo nějakým kamarádům, kteří na to neměli profesní zdatnost, takže se zavíraly ČKD, kladenská ocelárna, řada fabrik se odstavovala," vypočítává komunistický expremiér z éry před listopadem 1989.
V rozhovoru pro Týden také tvrdí, že věřil v pokračování reforem, byť pomalejší a opatrnější, i po okupaci v roce 1968 a že byl proti vylučování reformátorů z KSČ. "Žádal jsem u příslušných krajských orgánů na Slovensku i u městských orgánů v Praze, aby toho či onoho nevylučovali," tvrdí Štrougal.
Většinové rozhodnutí, že se bude vylučovat, vzniklo podle něj proti jeho vůli poté, co se z konzultací v Moskvě vrátil jiný přední komunistický funkcionář Vasil Biľak. Štrougal se hájí tím, že měl jedinou svobodnou možnost - "položit to". Tvrdí, že to neudělal proto, že věřil, že brzy musí přijít změna. Nepřišla. A v čele vlády Štrougal vydržel až do roku 1988.
Lubomír Štrougal
V aparátu KSČ pracoval od roku 1948, o 10 let později už byl členem ústředního výboru. V roce 1959 začala jeho kariéra ve vládních funkcích, když byl jmenován ministrem zemědělství. V roce 1961 se stal na pět let ministrem vnitra. V letech 1968 až 1969 byl předsedou Hospodářské rady. V roce 1968 vystupoval proti obsazení Československa vojsky Varšavské smlouvy. Později se ale přidal k normalizačnímu režimu Gustáva Husáka.
Předsedou vlády byl od roku 1970 do října 1988. Rezignoval pro rozpory s generálním tajemníkem strany Milošem Jakešem. V únoru 1990 byl vyloučen z KSČ.
Štrougal byl přes 30 let členem vedení ÚV KSČ a téměř po celou dobu normalizace předsedou vlády. Paměti prý píše proto, že na dobu komunistické vlády existují rozporuplné názory. "A já se snažím do toho vnést svůj pohled, který podle mého přesvědčení odpovídá skutečnosti." Uvedl, že si nedělá nárok na to, aby s ním souhlasila většina národa.

Mrzí ho, že se ve druhém díle pamětí nestihl zabývat politickou atmosférou a novoroční výzvou prezidenta Václava Klause i premiéra Petra Nečase, aby se společnost ztotožnila s reformním programem. Štrougal soudí, že jde o škrtací program, v kterém chybí povzbudivé impulsy ekonomice.

Politici by měli podle Štrougala národu pravdivě vysvětlit příčiny obrovského zadlužení země. Soudí, že nezbytnost přijímat dluhy vyvolal rozvrat po privatizaci. Národ podle něj potřebuje znát příčiny hluboké ekonomické krize, kterou bude třeba desetiletí napravovat. Přestože oddlužení vnímá jako nutné, s reformami nesouhlasí, protože je vláda neřeší spravedlivým rozložením nákladů na všechny vrstvy obyvatelstva.

V prvním díle Paměti a úvahy sedmaosmdesátiletý Štrougal vylíčil svůj život a působení ve vrcholné politice a zabývá se dobou, kdy stál téměř 20 let v čele československé vlády. Ve druhém svazku reaguje na nejčastější dotazy čtenářů prvního dílu. Chtěli po něm, aby se zamyslel nad výsledky i nezdary komunismu. Čtenáře zajímal také jeho názor na současný vývoj.

Názory bývalého předsedy vlády zaznamenal publicista Zdeněk Jirků a doplnil je pěticí vzpomínkových zastavení, v nichž se k politickému, ale především k hospodářskému dění za Štrougalovy éry vyjadřují členové jeho kabinetu i František Čuba, někdejší předseda legendárního Agrokombinátu Slušovice.

Štrougal v pamětech píše, že nikdo z představitelů Občanského fóra lidem nesliboval kapitalismus. "To slovo nemělo, přes všechny hlouposti, které jsme v propagandě dělali, dobrý zvuk," uvádí. Všichni prý volali: Pryč od Moskvy, náš vzor leží u nohou sochy Svobody! Miliony občanů si to podle něj přeložily tak, že se budou mít nejméně stejně jako Američané nebo raději líp, když vyženou komunisty. "Tak je vyhnali a čekali báječný svět. Dnes víme, jak báječný je...," píše bývalý premiér.

Štrougal pracoval od roku 1948 v aparátu KSČ. V roce 1959 začala jeho kariéra ve vládních funkcích, když byl jmenován ministrem zemědělství. V roce 1961 se stal na pět let ministrem vnitra. V roce 1968 vystupoval proti obsazení Československa vojsky Varšavské smlouvy.

Později se ale přidal k normalizačnímu režimu prezidenta Gustáva Husáka. Předsedou vlády byl v letech 1970 až 1988. Rezignoval pro rozpory s generálním tajemníkem KSČ Milošem Jakešem. V únoru 1990 byl z KSČ vyloučen.